Milan Kundera vs. biografové 2:0
Ani francouzské oči nedokázaly spisovatele nahlédnout objevně. Recenze biografie Milana Kundery od francouzského spisovatele Jeana-Dominiqua Brierra.
Jean-Dominique Brierre: Milan Kundera — Život spisovatele
přeložila Lucie Šavlíková
Argo, Praha 2020
Psát o díle Milana Kundery je mimořádně obtížné. Před každým potenciálním autorem leží past Kunderových četných a sugestivních sebeinterpretací — a tu past nelze jen tak obejít. Pokud si totiž řekneme, že nás nezajímá autorova osobnost — tedy ani to, co tvrdí o svých knihách —, nýbrž pouze jeho dílo, narazíme. Mnohé Kunderovy „návody“ jsou totiž obsaženy už v samotných románech. A k myšlence, že za autora mají hovořit pouze jeho knihy, Kundera čtenáře směruje. Většina toho, co se o něm napíše, je tak poplatná jeho vidění literatury a vlastního místa v ní. I tak se čas od času najde někdo, kdo se pokusí dostat se Kunderovi na kobylku z druhé strany a kdo odmítne respektovat jeho „pokyny“, jak by se mělo nakládat s jeho dílem (a zároveň s ním samým). Že i tahle cesta může vést do pekel, jsme se loni mohli přesvědčit díky opusu Jana Nováka. Jeho devítisetstránkovou bichli nezachránilo ani množství poznámek pod čarou, kterými se autor pokoušel doložit její věrohodnost.
Poznámky pod čarou má i kniha francouzského životopisce Jeana-Dominiqua Brierra Milan Kundera — Život spisovatele, jež vyšla ve francouzském originále předloni a na konci loňského roku se díky Lucii Šavlíkové dočkala také českého překladu. Knihu lze označit za protipól Novákova hanopisu. Francouzský životopisec, který se doposud věnoval především mapování životních drah hudebníků (v češtině vyšla jeho kniha o Edith Piaf), nahlíží na Milana Kunderu především takříkajíc v dobrém a objekt svého biografického zájmu hladí po srsti. A tak jako Janu Novákovi mu mnohé uniká.
Kniha trpí dvěma zásadními nedostatky. Zaprvé, Jean-Dominique Brierre evidentně není obratným literárním interpretem. Jeho charakteristiky Kunderových románů se tak opírají především o obsáhlé citace již existujícího materiálu. A byť Brierre často cituje zahraniční vykladače Kunderova díla, jež český čtenář nemusí znát, nic moc důležitého se nedozvíme. I proto, že francouzský životopisec si nehodlá situaci nijak komplikovat. Popisy literárních děl tak většinou mají podobné vyznění jako zmíněné sebeinterpretace samotného Kundery. Není ostatně náhoda, že za jednoho z nejlepších znalců Kunderova díla označuje Jean-Dominique Brierre Květoslava Chvatíka — a známá kniha tohoto estetika nazvaná Svět románů Milana Kundery působí, jako kdyby měl sám Kundera dost času na to, aby sepsal interpretační příručku k vlastním knihám.
Druhým problémem recenzované knihy je skutečnost, že je určena především francouzským čtenářům. Pro ty české tak bude pravděpodobně faktograficky redundantní, a to v lepším případě. Francouzský životopisec si nic moc nekomplikuje, nepokouší se o jakýkoli nový pohled. Spíš jako by lepil dostupné informace tak, aby to vydalo na knihu. Ve výkladu Kunderova díla se pak až příliš spoléhá hlavně na jeden zdroj — jakkoliv v tomto případě na zasvěceného intelektuála A. J. Liehma, který svou emigraci strávil především ve Francii.
Milan Kundera — Život spisovatele tak dokládá loňský enormní zájem o světově nejznámějšího českého poválečného autora, ale jako seriózní a informačně bohatá biografie tuzemským čtenářům poslouží jen stěží.