Prázdno u Seiny

Bývalý americký prezident Barack Obama letos výrazně promluví do předávání Bookerovy ceny — doslova i přeneseně.

Už v září totiž pořadatelé oznámili, že se ceremoniál o pár dní posouvá, protože jeho původní datum kolidovalo s vydáním očekávané Obamovy autobiografie A Promised Land (Země zaslíbená). Místo 17. listopadu se bude Bookerova cena vyhlašovat příští čtvrtek, 19. listopadu.

Obyčejně se Bookerova cena předává na tradičním ceremoniálním místě v bývalé londýnské radnici Guidhall. Letos však celá akce kvůli pandemii koronaviru proběhne online. Díky tomu se jí může zúčastnit i Barack Obama jako jeden z mluvčích: jako vášnivý čtenář — Obama každoročně zveřejňuje seznamy doporučené četby — bude diskutovat o vítězných románech v historii ocenění.

Kromě něj během digitální ceremonie vystoupí například britský romanopisec Kazuo Ishiguro, který bude mluvit jak o Bookerově, tak o Nobelově ceně. A promluví i loňské vítězky: kanadská prozaička a básnířka Margaret Atwoodová, známá zejména dystopií Příběh služebnice a romány na pomezí fantastiky, a Britka Bernardine Evaristová. Porota Bookerovy ceny se loni v poměrně kontroverzním kroku rozhodla dát ocenění dvěma autorkám.

Bookerova cena je jedno z nejprestižnějších literárních ocenění pro anglicky psaná prozaická díla. Pojí se s ní finanční odměna ve výši padesáti tisíc liber (zhruba milion a půl českých korun).

Koronavirová pandemie a opatření v boji proti ní ohrožují nejen existenci spousty knihkupců, ale také jednu z nejstarších antikvářských tradic na světě. Kdo navštívil Paříž, musel si podél Seiny všimnout stovek kovových stánků se starými knihami, vinylovými deskami a pohlednicemi. Jde o prodejní místa tzv. bukinistů, kteří se tam začali objevovat už v 16. století: tehdejším knihkupcům se nelíbily přenosné stánky a podomní prodej knih, vzniklo proto stabilní místo přeprodeje. Během následujících staletí se začaly vydávat koncese a regulovat vizuální podoba nábřežních prodejen.

Pařížská knihkupectví, foto: Annette Charlton

Výdělky bukinistů, závislých především na turistech a oddaných zákaznících a čtenářích, nebyly v posledních letech bůhvíjaké — i tady se projevila digitalizace a online nakupování. „Snažíme se udržet tuhle loď nad vodou,“ vysvětluje Jérôme Callais, majitel jednoho takového stánku a zároveň prezident Asociace bukinistů, v reportáži The New York Times. „Ale kvůli covidu všichni naši zákazníci zmizeli.“

Tržby stánkařům poklesly o osmdesát procent. Nejtvrději prý krize dolehla na ty prodejce, kteří žijí z přívěšků na klíče ve tvaru Eiffelovky a hrníčků s Monou Lisou. K ostatním se aspoň vracejí věrní pařížští zákazníci. Ale ani to nestačí. „Stěží si vyděláme na jídlo,“ líčí stav svého podnikání David Nosek, někdejší zvukař, který už třicet let prodává nedaleko Louvru klasickou literaturu a obrazy. Před krizí si vydělal měsíčně dva a půl tisíce eur, teď je rád za čtyři stovky. Jediné, co stánky Noska a ostatních bukinistů drží otevřené, je tak státní podpora.

Někteří prodejci se snaží zlepšit svou situaci online prodejem, ti mladší například na Instagramu. Zmíněný David Nosek založil speciální webovou stránku pro všechny bukinisty — Bouquinistes de Paris. Ale většina stánkařů, zvláště ze starší generace, nechce přecházet do online prostředí: kovovou krabici plnou knih na břehu Seiny nemají kvůli zisku a podnikání, ale z určitého kulturního přesvědčení.

„Bukinisté tady jsou od středověku,“ uzavírá Nosek pro The New York Times. „Rád bych si myslel, že s námi koronavirus neskoncuje.“