Dívka, žena, jiné

Překlad Viktorie Hanišová

Amma
kráčí sama po promenádě protínající město, kolem proplouvá několik člunů, které se brzy ráno vydaly na řeku
nalevo od ní stojí lávka pro pěší postavená v námořnickém stylu s povrchem připomínajícím palubu, z níž čnějí lodní stěžně
napravo od ní se řeka stáčí na východ a protéká dál pod mostem Waterloo směrem ke katedrále svatého Pavla
cítí nadcházející východ slunce, vzduch je ještě svěží, ale město se už zanedlouho zalkne horkem a výfukovými plyny
nějaká dívka kdesi před ní vyhrává na housle příhodně povznášející skladbu
Ammina divadelní hra Poslední amazonka z Dahomey má dnes večer premiéru v Národním divadle

Amma vzpomíná, jak kdysi v divadle začínala
tehdy si spolu s její pravou rukou Dominique vysloužily renomé provokatérek, které protestovaly při hrách, jež urážely jejich politické přesvědčení
zaburácely svými nacvičenými hereckými hlasy ze zadních řad a pak obě vzaly roha
věřily, že protest má být veřejný a pobouřlivý a že jím musejí co nejvíc naštvat ty, proti kterým je namířen
vybavuje si, jak jednou vylila pintu piva na hlavu režisérovi, v jehož inscenacích po jevišti pobíhaly polonahé černošky a chovaly se, jako by byly imbecilní
a pak utekla do bočních ulic čtvrti Hammersmith
a při tom bujaře ječela

Amma pak strávila několik desetiletí na chvostu, jako outsiderka, jež házela ruční granáty po establishmentu, který ji odkopl
a pak začal mainstream přijímat to, co dřív platilo za radikální, a jí svitla naděje, že se k němu může připojit
došlo k tomu teprve před třemi roky, kdy pozici umělecké ředitelky v Národním divadle poprvé obsadila žena
její předchůdci ji dlouhá léta zdvořile odmítali, ale pak jí náhle jednou v pondělí ráno po snídani zazvonil telefon, v době, kdy se její život prázdně ubíral vpřed a jediné, na co se mohla těšit, byla televizní dramata, která sledovala na internetu
senzační scénář, to si nesmíme nechat ujít, budete ho pro nás i režírovat? je mi jasné, že to je narychlo, ale neměla byste náhodou tento týden chvilku na kafe?

Amma si po cestě k brutalistnímu šedému architektonickému komplexu lokne americana s tradiční dávkou kofeinu navíc, aby ji káva ještě víc nakopla
kvituje současné pokusy o oživení betonového bunkru, na který se teď promítají neonová světla, místo se navíc proslavilo tím, že je progresivní, a ne konzervativní
ještě před pár lety by ji odsud hnali svinským krokem hned, jak by se odvážila projít dveřmi, bylo to v dobách, kdy lidé ještě nosívali do divadla svoje nejslušnější oblečení
a dívali se spatra na návštěvníky, kteří na sobě neměli vhodný oděv
ona naopak chce, aby si lidé nosili na její hry zvědavost, a je jí úplně šumafuk, co si obléknou, sama si vytvořila styl, kterým dává všem okolo najevo, že jsou jí úplně u prdele, musí však uznat, že se její vkus průběžně vyvíjí, zbavila se otřepaných džínových laclových kalhot, baretu à la Che Guevara, palestinského šátku a všudypřítomného odznaku se dvěma propletenými ženskými symboly (co na srdci, to na rukávu, že ano)
teď nosí v zimě stříbrné nebo zlaté tenisky a v létě protiskluzové korkové sandály
černé kalhoty se spadlým sedem, které jí buď plandají, nebo těsně přiléhají, podle toho, jestli má ten týden zrovna velikost 12 nebo 14 (vršek má o číslo menší)
v létě vzorovanou harémovou sukni sahající těsně pod kolena
v zimě zářivé asymetrické košile, svetry, bundy, kabáty
na hlavě má celoročně peroxidové dredy, které si vytrénovala, aby jí trčely jako svíčky na narozeninovém dortu
stříbrné kruhové náušnice, robustní africké náramky a růžovou rtěnku
to všechno je znakem jejího neměnného charakteristického postoje

Yazz
se nedávno vyjádřila, že jí Amma připomíná starou potrhlou ženštinu, za kterou se všichni otáčejí, žádá ji, aby chodila nakupovat do Marks & Spencer jako normální matky, a když spolu někam jdou, odmítá chodit vedle ní, aby je na ulici nikdo nezahlédl spolu
Yazz si je plně vědoma, že Amma nikdy nebude ani trochu normální, vždyť jí bylo teprve padesát, takže ještě není stará, ale zkuste tohle říct devatenáctileté holce; jenže copak je stárnutí něco, za co by se měl člověk stydět
zvláště když se týká celého lidstva
ačkoli se někdy zdá, že z jejích přátel je jediná, která stárnutí oslavuje
nemuset umřít předčasně je totiž obrovské privilegium, vysvětluje ostatním, když spolu sedí u kuchyňského stolu v jejím útulném brixtonském domě s terasou, zatímco se noc krátí
když se pouštějí do jídla, které si přinesli sami: dušená cizrna, kuře na karibský způsob, řecký salát, čočkové kari, osmažená zelenina, marocké jehněčí, šafránová rýže, salát z červené řepy a kapusty, jollofská quinoa a bezlepkové těstoviny pro ty obzvlášť otravné náfuky
a při tom si nalévají víno, vodku (má méně kalorií) nebo něco šetrnějšího k játrům, pokud jim to nakázal doktor
Amma očekává, že s ní ostatní budou souhlasit, když kritizuje lidi středního věku, kteří pořád jen skučí; namísto toho si vyslouží zmatené úsměvy, copak tobě nevadí záněty kloubů, ztráta paměti a návaly?

Amma projde kolem mladé houslistky
povzbudivě se na dívku usměje, a ta jí úsměv oplatí
vyloví pár drobných a hodí je do pouzdra na housle
nedokáže si odepřít kouření, a tak se opře o zídku na břehu, zapálí si cigaretu a okamžitě se za to začne nenávidět
v reklamách určených zástupcům její generace se tvrdilo, že budou díky cigaretám dospělí, oslniví, silní, chytří, žádoucí, a hlavně cool
nikdo jim neřekl, že je to ve skutečnosti zabije
dívá se na řeku a cítí, jak jí teplý kouř putuje jícnem dolů a dodává jí klid, zatímco se snaží překonat nával adrenalinu z kofeinu
čtyřicet let vlastních premiér, a stejně ji to ještě nepustilo
co když ji kritika rozcupuje? v recenzích jí jednomyslně udělí jednu jedinou hvězdičku: co si jako Národní myslelo, když do své budovy pustilo takovou mizernou podvodnici?
samozřejmě ví, že žádná podvodnice není, napsala patnáct her a zrežírovala víc než čtyřicet inscenací, a jak kdysi napsal jeden kritik, Amma Bonsuová je sázka na jistotu
co když si na předpremiéře vysloužila děkovačku vestoje jen ze slušnosti?
už mlč, Ammo, jsi přece ostřílená veteránka, copak to nevíš?

vždyť
máš fantastické obsazení: šest postarších hereček (zkušené harcovnice), šest herců s rozjetou kariérou (kteří doposud jakžtakž přežívali) a tři nové tváře (naivní snílky), jednou z nich je talentovaná Simone, která připlouvá na zkoušky s roztěkaným pohledem, protože zapomněla vytáhnout kabel od žehličky ze zásuvky, vypnout sporák nebo zavřít okno v ložnici, a drahocenný čas na zkoušku promrhá tím, že v panice neustále telefonuje svým spolubydlícím
ještě před několika měsíci by kvůli téhle práci prodala babičku do otroctví, a teď je z ní rozmazlená primadona, která si před pár týdny poslala režisérku pro karamelové latté, když byly ve zkušebně jen samy dvě
jsem úplně hotová, kvílela Simone, čímž se snažila naznačit, že za všechny její strasti může Amma
netřeba zmiňovat, že si to s milou slečnou Simone Stevensonovou vyřídila hned na místě
milostivá slečna Stevensonová — která si jen kvůli tomu, že z divadelní školy rovnou vkročila do Národního, myslí, že je pouhý krůček od dobytí Hollywoodu
jednou přijde na to, jak to chodí
už brzo

v takových okamžicích Amma postrádá Dominique, která už dávno pláchla do Ameriky
měly by spolu sdílet okamžik, kdy se Ammě podařil průlom v kariéře
potkaly se v osmdesátých letech na konkurzu na film, který se měl odehrávat ve vězení pro ženy (jak jinak?)
obě byly rozčarované, protože jim doposud nabízeli jen role otrokyní, služek, prostitutek, chův nebo kriminálnic
a stejně je nakonec neobsadili
pak na svůj úděl svorně rozčileně nadávaly v ohavném pajzlu v Soho a při tom do sebe ládovaly omeletu se slaninou vloženou mezi dva plátky navlhlého bílého chleba a zapíjely to silným čajem, zatímco se venku na ulici promenádovaly prostitutky
dávno předtím, než se ze Soho stala atraktivní kolonie pro homosexuály
jen se na mě podívej! prohlásila Dominique a Amma na ni pohlédla, nebylo na ní nic poníženého, mateřského ani zločineckého
byla supercool, nádherná, vyšší než většina žen, štíhlejší než většina žen, měla vystouplé lícní kosti a kouřové oči s hustými černými řasami, které jí doslova vrhaly stín na tváře
na sobě měla kožené oblečení, vlasy nakrátko, pouze patku si nechala dlouhou, jezdila po městě na otřískaném kole s košíkem vepředu, které si zamykala venku
copak nevidí, že před nimi stojí královna? vykřikla Dominique a při tom učinila pompézní gesto, pohodila patkou, a když se k ní ostatní otočili, zaujala smyslnou pózu
Amma byla menší, měla africké boky a stehna
dokonalý materiál na otrokyni, řekl jí kdysi jeden režisér, když přišla na konkurz na hru o osvobození otroků
načež Amma zase odkráčela ven
Dominique, která se dostavila na konkurz na viktoriánské drama, si zase od jednoho ředitele vyslechla, že plýtvá jeho časem, protože tehdy v Británii žádní černoši nebyli
ale byli, řekla mu, a než odešla, nazvala ho ignorantem
a na rozdíl od Ammy za sebou práskla dveřmi

Amma si v tu chvíli uvědomila, že v Dominique našla spřízněnou duši, se kterou by mohla ostatním dávat co proto
a že by si spolu časem vysloužily reputaci rebelek, takže by jim už tuplem nikdo žádnou práci nedal
zašly do hospody poblíž a pokračovaly v hovoru, zatímco víno teklo proudem
Dominique se narodila ve čtvrti St Pauls v Bristolu afroguyanské matce jménem Cecilie, jejíž rodokmen sahal až do dob otroctví, a indoguyanskému otci jménem Whitley, jehož předci byli námezdníci z Kalkaty
byla nejstarší z deseti dětí, jež byly všechny víc černého než asijského vzhledu a taky se tak identifikovaly, zvláště proto, že i jejich otec cítil větší spřízněnost s afrokaribskými obyvateli, se kterými vyrostl, než s čerstvými přistěhovalci z Indie

Dominique tušila svou sexuální orientaci od puberty, ale chytře si ji nechala pro sebe, protože si nebyla jistá, jak zareagují přátelé nebo příbuzní, nechtěla, aby ji společnost zavrhla
párkrát to zkusila i s kluky
jim se to líbilo
ona to přetrpěla

Vychází v nakladatelství Host.