Klenoty české literatury

Máte za sebou sedmnáct videí, v nichž postupně představujete české knihy, které si musíme všichni přečíst. Kdo dal takový seznam dohromady a jaké byly podmínky výběru?

Seznam knih připravilo vedení Radio Prague International, což je stanice Českého rozhlasu, která připravuje pořady v šesti jazycích včetně češtiny pro zahraniční publikum. Na dramaturgii seriálu jsem se nepodílela, ale vím, že jedním z kritérií bylo, aby byly dotyčné knihy přeloženy do všech jazyků, v nichž Radio Prague International vysílá, tedy do angličtiny, němčiny, francouzštiny, španělštiny a ruštiny. Téměř u všech titulů se to podařilo. S projektem spolupracují i další organizace jako síť Českých center nebo České literární centrum. To mělo například zájem, abychom představili světu český komiks.

Znamená to, že všechny ostatní knihy, které se do výběru nedostaly, si přečíst nemusíme?

Videa mají být v první řadě inspirací pro potenciální zahraniční čtenáře. Vybrané knihy často patří ke klasice české literatury, takže se předpokládá, že domácí čtenáři je četli. Je to taková směs české klasiky a současné tvorby, z níž si zahraniční čtenář, který českou literaturu dosud nezná, může udělat reprezentativní obrázek.

Objevila se v seznamu nějaká kniha, kterou jste do té doby nečetla?

Jistě, s překvapením jsem zjistila, že jsem nikdy nečetla například Klapzubovu jedenáctku. Poprvé jsem četla Chladnou zemí Jáchyma Topola nebo Ajvazovo Druhé město. Jiné tituly jsem četla podruhé, abych si je osvěžila, třeba Jezero Biancy Bellové nebo po více než dvaceti letech Sedmikostelí Miloše Urbana.

Jak probíhá samotná příprava jednoho videa?

Nejdřív si dotyčnou knihu přečtu. Čtu český originál, anglický překlad si většinou vypůjčím v Městské knihovně nebo si ho opatřím jinak. Vypíšu si místa, která považuju za důležitá nebo vhodná přímo k ocitování, poté si vyhledám různé sekundární zdroje, recenze, rozbory nebo slovníková hesla autorů. Hledám i recenze v angličtině, a to i čtenářské na stránce Goodreads, protože mě zajímá recepce překladu, ze které se můžu o knížce dozvědět něco překvapivého, co mně jako Češce uniká, anebo zjistit, co v daném textu považuje za podstatné anglicky mluvící čtenář. Už při těchto přípravných činnostech mě napadají repliky nebo pointy videí. Pak už jen sednu a napíšu scénář. Nejdřív anglicky, abych si češtinou nekontaminovala anglickou verzi, a jakmile je anglický scénář schválen, přeložím ho do češtiny. Ostatní redakce si moji předlohu převedou do svých jazyků. Spolu s vedením stanice a kameramanem Ondřejem Tomšů, který má na starosti i postprodukci, dáme hlavy dohromady a vymyslíme lokaci. Bohužel nás teď silně omezuje pandemie, protože nejdřív se nesmělo natáčet venku bez roušek, teď zas nechceme být bez roušky v interiéru, a v těchto týdnech nás občas vypeče počasí. Musí se natočit vždy šest videí s pěti různými moderátory, takže se neustále snažíme skloubit logistiku a co nejlepší výsledek pro diváka. Není to vždy snadné. Já natáčím vždycky najednou obě videa, stejný záběr nejdřív v češtině, potom v angličtině. Ondřej pak všechno šestkrát sestříhá, doplní archivní záběry nebo fotografie, ilustrační záběry z exteriéru, hudbu, znělku a titulky a videa můžou do světa.

Zároveň s videem vzniká ke každému titulu i článek na webu Českého rozhlasu včetně mluvené verze, jehož obsahem je ale něco jiného, než říkáte vy, že?

Radio Prague International je pořád v prvé řadě rozhlas, takže za prvotní je považováno audio, přepisy našich pořadů vznikly s rozmachem internetu jako bonus, ale v dnešní době a zejména od chvíle, kdy Radio Praha přestalo vysílat na krátkých vlnách, je textová verze veřejnosti nejsnáze přístupná. O rozhlasovou rubriku se starají moji kolegové z redakce, já připravuju čistě jen videa, obojí vzniká nezávisle na sobě. 

Máte přehled o tom, kdo se na vaše videa dívá? Jestli skutečně cizinci, anebo spíše Češi, kteří mají rádi české knihy a chtějí o nich slyšet i v jiném jazyce?

Videa se zveřejňují na stránkách jednotlivých jazykových redakcí a na jejich facebookových profilech. Ty sledují především mluvčí daných jazyků, kteří mají nějaké rodinné vazby na Českou republiku, například jsou to krajané několikáté generace nebo se tu usadil jejich potomek, případně Česko navštívili, mají ho rádi a zajímají se o zdejší dění. Část publika jsou i Češi, kteří si chtějí dotyčný cizí jazyk procvičovat. „České“ lajky a zhlédnutí moje anglické video sbírá převážně až poté, co ho nasdílím u sebe na Facebooku. České vysílání je určeno českým krajanům v cizině, kteří stále ovládají češtinu. Cizojazyčná videa i rozhlasovou rubriku The Czech Books You Must Read také přebírá síť Českých center v zahraničí a jednotlivá centra s nimi dále pracují.

O kterých knihách vzniknou videa do konce roku?

Právě jsme natočili video k Žertu Milana Kundery. Chystá se ještě Chladnou zemí Jáchyma Topola, dále nyní velmi aktuální Bílá nemoc Karla Čapka a na závěr roku představíme tvorbu Michala Viewegha.