Nehybnost a spodní proudy

Mariko Tamakiová — Jillian Tamakiová
Jedno obyčejný léto
přeložila Lenka Bukovská
Paseka, Praha 2020

Na začátku léta vyšel v nakladatelství Paseka komiks, který nás svou náladou i na podzim vrátí zpět nejen o pár měsíců, ale také o pár let. Do doby dospívání a letních prázdnin. Paseka už dlouho vydává jedny z nejkrásnějších komiksů a zásobuje český komiksový trh jinak nepříliš zastoupeným žánrem komiksů pro dívky. Jedná se o komiksy na pomezí dětského a mládežnického čtení, komiksy, které tvoří autorky a jejichž hrdinkami jsou nejčastěji dívky. To však neznamená, že by byly určeny jen pro ně, naopak se jedná o kvalitní četbu, která s přesahem dokáže oslovit nejen všechna pohlaví, ale i všechny generace.

Komiks Jedno obyčejný léto mají na svědomí dvě kanadské autorky — sestřenice Mariko Tamakiová (scénář) a Jillian Tamakiová (výtvarná stránka). Obě již mají za sebou práci na úctyhodném počtu děl (Mariko napsala i několik superhrdinských scénářů pro Marvel a DC Comics) a už předtím spojily své síly u komiksu Skim. Kniha Jedno obyčejný léto je jejich první společná práce, která vyšla česky.

Komiks vypráví příběh trojčlenné rodiny, která pravidelně každé léto jezdí do chatové rezidence u jezera Awago Beach. Hlavní postava, mladá dívka Rose, se těší na svou letní kamarádku Windy, která tam jezdívá ve stejnou dobu. Rose se však už necítí jako ta malá holka, co sem jezdívala dřív. Líbí se jí teenager, který prodává přes léto v místním krámku, přestává si rozumět se svou prázdninovou kamarádkou a do toho ještě silně vnímá problémy, které se objevily ve vztahu rodičů. Všechno je to zakryté v dlouhých prázdných letních dnech — nudě, horku, koupání a melancholii.

Autorky se soustředily na téma přechodu z dětství do dospělosti. Rose je o osmnáct měsíců starší než energická a stále trochu dětská Windy. Nezažívá to dětské ponoření se do léta, ale snad poprvé pociťuje prázdno letních dní. Mnohem víc ji to také v myšlenkách táhne k partě teenagerů, která se ochomýtá okolo místního krámku, jenž je zároveň videopůjčovnou. Do toho se postupně vkrádají vztahy mezi třemi generacemi a čtenář je schopen vytvořit si reflexivní vztah ke každé z nich — ať již onu fázi sám zažívá, nebo ji sám už kdysi prožil. A ty, které nezažil, mu musí připadat nepochopitelné. Vnímání světa dvou starších generací je totiž zprostředkováno skrze Rose, která si zatím dokáže všimnout pouze náznaků, ale ještě jim neumí plně porozumět…

Komiks je vytvořen v poměrně jednotné panelové mřížce, kdy každé vybočení dovoluje splynout s náladou nejen hlavní hrdinky, ale také celého těžkého nečinného léta. Občas panelová mřížka zmizí, aby dala prostor pohybu. Někdy je zase celá stránka nechána němá, což čas naopak zpomaluje v malá zastavení mezi jednotlivými obrazy léta. Silně akcentován je tu motiv vody — vystupující už na obálce —, symbol čistoty, plynutí. V samotném závěru se mezi vlnami potkávají i nechtěné početí a nemožnost počít. Především ve ztvárnění hlavní postavy je cítit křehkost, která je vlastní nejen její fyzické stránce, ale i právě probíhající fázi jejího života.

V Americe byla kniha v několika knihovnách zakázána kvůli otevřené sexualitě, užívání drog a LGBT tematice. Jako by se dětem nemělo do rukou dostat dílo, které tak přesně popisuje životní fázi každého člověka. V tomto komiksu můžeme sledovat příběh sebe sama v dobách hledání, které jsme prožili všichni a miliony dalších lidí je budou prožívat také — v tomto je univerzálnost příběhu, který jen mění kulisy. Pro někoho je to moře, pro někoho chata u lesa, pro někoho hory, ale vždy existuje místo, kde k tomu došlo.

Hladina tohoto komiksu může na první pohled působit tak, že je to jen běžný popis několika dnů a všeho toho, co se nestane a nestalo. Skutečné propracování jednotlivých vztahů, odkrývání rodinných traumat a různých fází vývoje jednotlivých generací a jejich reflexe toho, co znamená jedno obyčejné léto — to vše jsou spodní proudy, které pod hladinou čekají, až k nim vstoupíme.