Víc lidí má raději filmy než knížky

Jak se ti momentálně píše?

Potřebuju nějaké pohnutí. Už nepíšu, abych psal. Poslední dobou se snažím potlačit pečlivost a psát trochu víc automaticky. Rád bych zase jenom tak plnil stránky, je to příjemná představa. Abych se ale vůbec mohl formou zabývat, potřebuju, aby přicházely impulzy. Pro báseň to musí být výrazný prožitek, pro slamový text nutkavá potřeba něco sdělit širšímu obecenstvu. Pro rapový text stačí beat, který mě zaujme, a nějaký nosný nápad. Ale samozřejmě se mi musí chtít psát. Potom jdu těm příležitostem k pohnutí naproti, často si to uvědomím až zpětně. Těch min je všude okolo hodně. Dokud na to má člověk energii, tak se po nich dá skákat. Ale občas je prostě pohodlnější je obejít.

Proč vlastně pořádáš akce?

Baví mě lidi, se kterými to dělám i pro které to dělám. Líbí se mně, že se sejdeme na podzim, malujeme vzdušné zámky a za půl roku se ta vize zhmotní a já najednou poslouchám výborné autorské čtení nebo koncert. Můžu se rozhlédnout kolem sebe a vidět spoustu blízkých i cizích tváří, kterým je v tom dobře. Zároveň jsem opravdu přesvědčený, že vytváření půdy pro živou kulturu je činnost, která má smysl a nese ovoce. Díky tomu u toho dokážu vydržet.

Je to pro tebe i živobytí?

Do určité míry ano, ale v poměru ke strávenému času to rozhodně není nijak výrazně lukrativní činnost. Ale já zase nemám tak vysoké náklady.

Ondřej Hrabal, foto: Ivan Krejza

Co letos chystáš na Filmovku?

Letos je zkrácená, takže i náš program je trochu ochuzený, ale myslím, že to nakonec vyšlo hezky. Tentokrát máme jednu až dvě akce denně. V pátek sedmého je blok poezie, kde bude číst Jonáš Zbořil, Pavel Zajíc a já, v sobotu potom Jakub Szántó o Izrastině a večer bude slam poetry exhibice na Míru. V neděli bude číst Karin Lednická ze svého skvělého debutu Šikmý kostel a po ní máme diskusi s Martinem Reinerem a Mirkem Balaštíkem o vedení nakladatelství, brněnské literatuře a knížkách, které nedávno společně vydala nakladatelství Host a Druhé město. V pondělí přijede Bob Kartous mluvit o No Future a vzdělávání. V úterý otevře svou třináctou komnatu Viktor Janiš, bude přednášet o redakčních procesech, překladu a největších chybách svojí překladatelské kariéry. Z toho mám velkou radost, protože už dlouho tvrdím, že by překladatelé na literárních akcích měli dostávat víc prostoru. Program uzavře Vanda Kavková se svým albem Vývar, které tvořila společně s Tomášem Vtípilem. To bude taková jihomoravská tečka na závěr.

Hned pět dnů po Filmovce začíná Inverze. Sedmnáctého července byl v moravskoslezské metropoli zrušen NeFestival, miniverze Colours of Ostrava. Máte obavy?

Obavy trošku máme, ale spíš hodně věříme, že to dopadne dobře. Víme, že budeme asi muset být dost flexibilní a počítat s lecčím, protože jsou v tom teď docela zmatky a pořád se všechno mění, ale jsme připraveni. Ještě poměrně nedávno jsem myslel, že se Inverze zase bude konat na Hlubině v Dolní oblasti Vítkovice. Nakonec jsme se museli přesunout do centra, ale teď s odstupem mám pocit, že to byl pozitivní krok. Původně měla být Inverze v červnu. Všechno se nám podařilo přesunout na srpen, tak teď už to prostě musí vyjít. V Moravskoslezském kraji je situace ještě o něco složitější než ve zbytku republiky, ale nějak to určitě vymyslíme. Když je dobrý tým, tak se dá spousta věcí vyřešit operativně. Určitě to pro nás bude nezapomenutelný ročník, stejně jako uplynulý rok. To je jasné už teď.

Zkomplikoval ti koronavirus kariéru?

Odpadlo mi hodně práce, ale možná díky tomu pocitu vakua jsem dodělal v řádném termínu státnice. Ještě musím dopsat diplomku, ale Inverze i Filmovka se svorně přesunuly přesně před termín odevzdání. Správné drama při dopisování kapitol na Míru nebo v DOCKu teprve přijde.

Držím palce. Jak rozhodujete o obsazení festivalového line-upu?

Dramaturgie je vždy ze začátku brainstorming. Všichni celoročně sledujeme dění na literární scéně a každý přinese několik nápadů, o kterých se potom bavíme. Často vymyslíme nějaké bloky až společně, když potřebujeme, aby to mělo hlavu a patu. Program se nám začne skládat jako tóny, které je třeba navázat tak, aby vznikla melodie podle našich představ. Samozřejmě musíme do určité míry zvažovat i popularitu účinkujících a lákavost jednotlivých bloků, ale řekl bych, že čím déle to děláme, tím můžeme být odvážnější. Dramaturgický tým každého festivalu si prvně musí nějak získat důvěru.

Petr Hruška na prvním ročníku Inverze, foto: Jana Macečková

Proč každoročně zvete Petra Hrušku a Jáchyma Topola?

Petra Hrušku chceme mít na Inverzi každý rok, to už je teď taková tradice. Letos se navíc bude v rámci festivalu po dlouhé době konat jeho kultovní pořad Paseka Petra Hrušky, do kterého přijali pozvání Bianca Bellová a Josef Rauvolf. Podle mě Petr tak nějak k Inverzi patří, všichni si ho velice vážíme. Už po prvním ročníku jsme věděli, že pokud tomu bude nakloněn, chceme, aby ji zahajoval každý rok. Kdo jiný by měl zahajovat ostravský literární festival? S Jáchymem je to trošku jinak, ten bude na Inverzi podruhé. Dává tam dramaturgicky smysl a je to výborný autor. Osobně bych ho klidně zval furt.

Koho bys chtěl na akci mít, ale je těžké ho ulovit? Je někdo, koho by sis ani nedovolil oslovit?

Několik skvělých českých prozaiček je poměrně těžké přesvědčit, aby přijely. To je známá věc. Většinou jsou ale autorky a autoři pozváním potěšeni a rádi přijedou, když můžou. Asi je docela vtipné, že už jsem se dvakrát pokoušel o to, aby přijel Kazuo Ishiguro, ale zatím nic, tak to příští rok nejspíš zkusím zas. Nenapadá mě nikdo, koho bych si nedovolil oslovit. Já toho přece moc neriskuju, přinejhorším mi neodepíšou nebo zdvořile odmítnou.

Inverze letos přechází z osvědčeného modelu víkendu nabitého od rána do večera na model filmovkový — několik večerních akcích během celého týdne. Přesunula se cílovka hlavně na Ostraváky?

Program v týdnu samozřejmě cílíme především na Ostraváky, ale víkend je zase dost plný, tak by určitě měli přijet i přespolní. Tím, že jsme se přesunuli do centra, se otevřely nové možnosti a prostory, které si letos osaháme. Taky máme pocit, že byl ten inverzní program trošku předimenzovaný. Takhle se to provzdušní a bude to celé víc v klidu. Řekl bych, že nás letos z dramaturgického hlediska čeká nejlepší ročník. Všechny body programu stojí za to, ale bude to celé plynout o něco pokojněji. Na nábřeží řeky Ostravice, kde bude naše festivalové centrum, určitě vznikne výborná atmosféra, která se tam může udržet po celý týden. Atmosféra je to, co mě na festivalech zajímá přinejmenším stejně jako program.

Kdo se v něm objeví?

Zmínil bych diskusi s Václavem Marhoulem a Tomášem Vůjtkem o výkladu dějin ve scénářích, pásmo ke stému výročí založení Devětsilu s Kateřinou Pioreckou a Romanem Poláchem. Nebo site-specific autorské čtení Karin Lednické přímo v kostele svatého Petra z Alkantary, tedy v místě, které inspirovalo román Šikmý kostel. Dál třeba čtení Honzy Němce nebo pořad Martina Reinera o graffiti literatuře. Letos máme zase silný i hudební program. Jeho žánrový rozsah se pne od jazzových Molotow Moloch Quartet přes garážovku Branko’s Bridge až po elektro afterparty s Phil Lemon. Kompletní program se dá najít na našem webu nebo sociálních sítích.

Inverze má pořád víceméně stejnou grafiku. Plánujete někdy změnu?

Ta grafika není úplně stejná, ale zachováváme stejnou barevnost a logo. Inverze ještě nemá takovou tradici jako třeba Letní filmová škola, přijde nám smysluplné, aby se ta značka budovala nějak systematicky a dlouhodobě. Kdybychom měli každý rok úplně jiný vizuál, těžko by se tvořila opravdová identita. Mě ten vizuální styl baví, rád bych ho udržel, ať nám s časem roste povědomí o značce. Bylo by fajn, kdyby za pár let lidi prošli kolem výlepové plochy a zastavili se u plakátu Inverze, protože by hned na první pohled věděli, o co se jedná.

Bude jednou Inverze stejně proslulá jako Filmovka?

Za Filmovkou kulháme o čtyřicet tři let tradice. A víc lidí má raději filmy než knížky. Věřím, že Inverze má potenciál oslovit poměrně široké publikum. Byli tam někteří naši kamarádi, kteří vůbec nečtou, a festival si užili, bylo to pro ně něco úplně nového. Literatura určitě může být atraktivní, aniž by se toho dosahovalo nějakou křečí. To je taky jeden z hlavních cílů Inverze, prezentovat literaturu v atraktivním a současném světle. Máme samozřejmě snahu každý ročník posunout o trošku dál a vize, kam bychom chtěli Inverzi směřovat dlouhodobě. Věřím, že když všechno půjde dobře a vydržíme u toho, tak může mít časem solidní věhlas. Zasloužila by si to.