Černé životy na výplatní pásce

Nakladatelství i knihkupectví podpořila hnutí Black Lives Matter, objevila se spousta doporučeného čtení — za zmínku stojí například seznam od členů Katedry afrických a afroamerických studií na Harvardově univerzitě.

A společenský zájem se projevil i na knižním trhu. V první pětce žebříčku bestsellerů deníku The New York Times jsou v kategorii nonfiction momentálně tituly White Fragility (Bělošská křehkost) od Robin DiAngelové, So You Want to Talk About Race (Takže ty si chceš promluvit o rase) Ijeomy Oluové, How to Be an Antiracist (Jak být antirasista) od Ibrama X. Kendiho, Me and White Supremacy (Já a bělošská nadřazenost) Layly F. Saadové a The New Jim Crow (Nový Jim Crow) Michelle Alexanderové a tím výčet knih o rasismu, násilí a útlaku zdaleka nekončí.

Ve Velké Británii se spisovatelce Reni Eddo-Lodgeové podařilo jako prvnímu autorovi černé pleti dobýt vrchol prodejních statistik s příznačně pojmenovanou knihou Why I’m No Longer Talking to White People About Race (Proč už nemluvím s bělochy o rase). Špičku paperbacků okupuje jiná černošská autorka, loňská držitelka Bookerovy ceny Bernardine Evaristová s románem Girl, woman, other (Dívka, žena, jiné). Díla černých a nebílých autorů si v kontextu posledních týdnů vedou vůbec dobře — tedy prodejně.

„Jsme tady kvůli tomu, že nakladatelský průmysl, stejně jako spousta dalších průmyslů a firem, má co říct, jen když se něco posere,“ napsala na Twitter americká spisovatelka L. L. McKinneyová s poukazem na „předvádivé příspěvky od nakladatelů o protestech a ztrátě černošských životů“. McKinneyová tak upozorňuje na obecně známou marketingovou logiku platící pro populární politiky, mezinárodní korporace i pro (zdánlivě liberální) sféru knižní produkce: hlasitě a symbolicky podpořit menšiny v jejich emancipačním boji či se rituálně zavázat k environmentální odpovědnosti, na úrovni faktické a institucionální však nekonat.

McKinneyová proto zahájila na Twitteru jednoduchou kampaň pod hashtagem #publishingpaidme: bílí a nebílí autoři porovnávají, jaké finanční a další podmínky dostávají od nakladatelů při akvizici a přípravě knih. Do diskuse se zapojila řada osobností — například oceňovaná spisovatelka fantastiky N. K. Jemisinová, držitelka National Book Award Jesmyn Wardová či vlivná esejistka Roxane Gayová — a i z letmého porovnání bylo znát, že „rozpor podél rasové linie je velmi reálný“, jak napsala Gayová. „Mám své nakladatele hodně ráda, ale toto je důvod, proč jsou všechna ta korporátní vyjádření o diverzitě nesmysl. Příspěvek na Instagramu nevyváží rasovou nerovnost ve všem ostatním.“

Twitterové vlákno #publishingpaidme má nakonec oporu i v tvrdších datech. Velký průzkum organizace britských nakladatelů Publishers Association z loňského roku ukázal rozdíl mezi zastoupením nebělochů v britské populaci a knižním průmyslu. Tento rozdíl je ještě markantnější v případě Londýna, kde se většina nakladatelství a literárních agentur koncentruje: zatímco Londýn je z více než čtyřiceti procent nebílý, o zaměstnancích v knižním byznysu to platí jen z jedenácti procent.

Černí a nebílí spisovatelé na rozdíl od nakladatelských korporátů nehodlají — alespoň v Británii — zůstat u twitterové agitky. Na popud událostí posledních týdnů i zmíněných dat vznikla Black Writers’ Guild, sdružení černošských autorů. Do organizace se zatím zapojilo přes dvě stě spisovatelů, mezi nimi například zmíněná Bernardine Evaristová.

„Nakladatelé využili dané chvíle k zesílení marketingu titulů od svých černých autorů a vydání prohlášení na podporu černošských komunit, které vedou kampaně za rasovou rovnost už po desetiletí. Jakkoli tuto podporu vítáme, máme zároveň obavy, že britští nakladatelé upozorňují na rasovou nerovnost, aniž by se s ní sami nějak popasovali,“ píše se v otevřeném dopise, který Black Writers’ Guild zaslala velkým nakladatelským domům jako Penguin Random House, Hachette či Simon & Schuster.

Bernardine Evaristová, foto: Jennie Scott

Organizace v dopise vyjmenovává osm požadavků a doporučení, jak nakladatelské prostředí učinit spravedlivějším. Na prvním místě Black Writers’ Guild žádá audit — peněz, poměru akvizic, žánrového zastoupení a podobně, jelikož „data jsou pro naše pochopení situace a řešení jejích jednotlivých aspektů zásadní“.

V dalších bodech text dopisu upozorňuje na častou malou míru porozumění kulturním a společenským specifikům života nebílých komunit ze strany literárních agentů, editorů nebo marketérů, která pak vede k disproporcionální reprezentaci těchto komunit jak v počtu vydávaných titulů, tak ve finančním ohodnocení, a doporučuje nabírání zaměstnanců, kteří do daných společenských sfér budou mít vhled. Ke zviditelnění nebílé literární tvorby by měly sloužit nové literární ceny, časopisy či festivaly.