Theatrum mundi lidských citů

Kdo si podrobněji prostuduje tvorbu švédského divadelního a filmového režiséra, scenáristy, dramatika a spisovatele Ingmara Bergmana (1918—2007), musí užasnout nad jejím rozsahem. Není to totiž jen pětačtyřicet celovečerních filmů, které režíroval a k nimž napsal i scénáře, tedy položka z jeho díla nejznámější. Je to také dalších více než tucet scénářů napsaných pro jiné režiséry a dvacítka krátkých a několik dlouhých dokumentárních filmů, desítky a desítky divadelních režií i několik operních a v neposlední řadě i jeho vlastní spisovatelská tvorba: tucet divadelních her, dvě autobiografie (Laterna magica a Obrázky) a četné filmové povídky. Je však potřeba zmínit také to, že se jedná o tvorbu na vysoké umělecké úrovni — jistě například natočil i slabší filmy, ale dobrá polovina z nich patří do zlatého fondu světové kinematografie, a to není zrovna málo.

Ingmar Bergman:
Úsměvy letní noci
přeložil Zbyněk Černík
Kniha Zlín, Praha 2020

Bergmanovy filmové povídky jsou literární verzí jeho scénářů, nejedná se však jen o strohý přepis dialogů a poznámek k nim, naopak Bergman tyto poznámky rozepisuje do podrobnějších líčení prostředí, chování či vzhledu postav, ale také třeba zvuků či přírodních motivů. Povídky jsou nezávislé na filmech a v jednotlivostech se od finální filmové verze více či méně liší. Do češtiny bylo přeloženo již celkem šestadvacet Bergmanových filmových povídek, které u nás vyšly v několika souborech či samostatně.

Nejnověji k nim přibyl svazek Úsměvy letní noci v překladu Zbyňka Černíka, dvorního překladatele Bergmanova díla do češtiny. Svazek obsahuje tři povídky podle méně známých filmů z padesátých let: Večer kejklířů (1953), Úsměvy letní noci (1955) a Tvář (1958). Kromě prvního vyšly u nás tyto filmy před lety i na DVD.

Večer kejklířů je melodramatický příběh, do nějž Bergman podle vlastních slov nevkládal žádné velké umělecké ambice; dokonce mu dal podtitul „filmová odrhovačka“. Členové cirkusu Alberti přijíždějí do města na další představení. Přišli o část svých kostýmů, a tak se chce ředitel cirkusu Albert domluvit s ředitelem zdejšího divadla, aby mu kostýmy půjčil. Divadelní prostředí tvoří kulisu vztahového melodramatu plného hořkosti, zmaru a nemožnosti rozetnout letité milostné vztahy. Albert v jednom dialogu dobře vystihuje rozporuplnost lidských emocí: na svou milenku Annu žárlí, lituje, že z ní tahal přiznání k nevěře, chce ji „rozmačkat na padrť“, ale zároveň i „poprosit o odpuštění“.

Úsměvy letní noci jsou jednou z mála Bergmanových komedií, byť i sem tvůrce vnáší tóny spíše posmutnělé. Ve Švédsku měl film velký úspěch, a dokonce soutěžil o Zlatou palmu v Cannes a později podle něj vznikl broadwayský muzikál Malá noční hudba (ne k Bergmanovu nadšení). V příběhu to jiskří mezi několika dvojicemi, ale je nasnadě, že mezi těmi nesprávnými: mladá advokátova manželka miluje jeho syna z prvního manželství, advokát miluje herečku, její milenec zase musí pochopit, že jeho pravou láskou je vlastní manželka… A jedné letní noci se ty správné dvojice propojí. Některé situace a dialogy jsou vskutku zábavné, například rozhovor herečky s její matkou. A třeba tato charakteristika lásky možná utkví nejednomu čtenáři: „[…] láska je nepřetržitá hra s třemi míčky, které se jmenují srdce, slova a klín. Je tak snadné těmi třemi míčky žonglovat a o nic těžší není některý z nich ztratit.“

Tvář, která soutěžila na benátském festivalu, kde byla oceněna Velkou cenou poroty, uvádí na scénu skupinu komediantů, která chce uspořádat představení „magnetického divadla“ ve Stockholmu v roce 1846. Aby získali povolení, musí se podrobit zkoušce u městského konzula. Ovšem zkoušce podrobí v mystickém příběhu spíše podvodní komedianti obyvatele a návštěvníky konzulova domu, přičemž Bergman nechává některé otázky nezodpovězené, čímž je příběh jen o to víc zneklidňující.

Tři Bergmanovy povídky spojují témata kejklířů a komediantů, hereckých masek, tváří, u nichž není jasné, zda lžou, mluví pravdu, nebo se přetvařují, i milostných vztahů v mnoha podobách. A v neposlední řadě i to, že se odehrávají v minulosti.