Dobrý konec v továrně na dobré konce

Ke kritice kontroverzního projektu National Emergency Library (Národní nouzové knihovny) od organizace Internet Archive se připojili nakladatelé — žalobou.

Projekt National Emergency Library spustila během koronavirové krize nezisková online databáze Internet Archive. Uživatelé Nouzové knihovny mají přístup k milionům digitálních kopií knih z nabídky Internet Archive prakticky jen s jediným omezením — e-knihy jsou čtenáři přístupné jen po omezenou dobu. V běžném, předkrizovém provozu navíc platilo omezení jedné e-knihy na jednoho čtenáře (jako s obyčejnou knihou v knihovně) a na žádané tituly byly pořadníky.

Internet Archive přišel s projektem Nouzové knihovny podle oficiálních prohlášení svého zakladatele Brewstera Kahleho s dobrým úmyslem: nabídnout studentům v době zavřených knihoven přístup ke knihám. I tak se stala National Emergency Library terčem kritiky. Na rozdíl od knihoven a dalších institucí nabízejících elektronické výpůjčky nemá totiž Internet Archive uzavřeny s držiteli práv žádné licenční smlouvy — většina nabízených digitálních kopií jsou neautorizované skeny. Oficiálně má sice jít o těžko dostupné knihy, které často vyžadují vysokoškolská kurikula, ve skutečnosti se však v databázi dají najít i aktuální bestsellery.

Proto projekt minulý týden zažalovalo hned několik nakladatelských domů. Vydavatelé jako Penguin Random House, Hachette či HarperCollins obviňují Internet Archive z „úmyslného a hromadného porušení autorských práv“ a tím pádem ušlých zisků, které zvláště v krizové době potřebují.

„Na kopírování a rozdávání knih, na něž nemáte právo, není nic inovativního ani transformativního,“ říká Maria Pallanteová, prezidentka Asociace amerických nakladatelů. „Stoupli si do proudu a brali z intelektuální investice autorů i z té finanční od nakladatelů.“

Asociace Romance Writers of America (RWA) sdružující autory harlekýnek ukončila dlouhé měsíce trvající rozepře týkající se rasismu uvnitř komunity i mezi jednotlivými autory. Řešením je nová literární cena.

Ta nahradí původní cenu RITA, pro spisovatele romantické prózy možná největší trofej, kterou RWA udílí od roku 1982. V sílící veřejné diskusi o společenské diverzitě a zastoupení menšin ve většinové kultuře totiž došlo i na romantiku: cenu RITA do loňska nedostal žádný nebílý autor, což samotná RWA v roce 2018 pokorně a oficiálně potvrdila.

I přesto se však vedení organizace, která zastupuje téměř deset tisíc spisovatelů a spisovatelek, a představuje tak jednoho z nejsilnějších aktérů v tržním segmentu žánrové literatury, rozhodlo loni potrestat autorku a známou proponentku etnické diverzity Courtney Milanovou ročním pozastavením členství. „Zasraná rasistická špína,“ napsala v kritice pasáží knihy své kolegyně, která obsahovala „škodlivé stereotypy čínských žen“. Její slova i následné kroky RWA ještě více rozdělily už tak fragmentovanou autorskou organizaci.

Exemplární trest pro Milanovou i dlouho bublající nespokojenost nebílých autorů vyvrcholily letos v lednu, kdy se stovky spisovatelů rozhodly bojkotovat předávání cen RITA. Ceremoniál byl nakonec zrušen a kompletní vedení asociace v únoru odstoupilo. A v květnu RWA oznámila, že ceny RITA končí úplně: nahradí je ocenění Vivian, pojmenované po černošské literární agentce, redaktorce a zakladatelce RWA Vivian Stephensové.

Pravidla a formální nastavení cen Vivian se teprve ustavují. Podle vyjádření RWA mají ocenit vynikající romance a „oslavit sílu žánru s jeho ústředním poselstvím naděje — protože ‚štěstí až navěky‘ je pro všechny“.

Časopis The New Yorker ve svém minulém čísle zveřejnil doposud nikdy nevydanou povídku Ernersta Hemingwaye. Rukopis textu „Pursuit as Happiness“ (Pronásledování jako štěstí) se našel v pozůstalosti amerického klasika a laureáta Nobelovy ceny za literaturu z roku 1954 uložené v Bostonu. Povídka vznikla zřejmě mezi lety 1936 a 1956 a vypráví o bezejmenném rybáři, který se vydává na moře ulovit velkého marlína. Děj příběhu tak předznamenává možná nejslavnější Hemingwayovu knihu, novelu Stařec a moře.