Nejmenší přežívá
Nakladatelství, které máme a které vydá dvě až tři knihy ročně (někdy i trochu víc), současnou krizovou situací vůbec ovlivněno nebylo. Všichni spolupracovníci jsou externí a my jsme ve výhodné situaci, kdy nám je docela jedno, jestli něco vydáme na jaře, v létě, na podzim nebo až po Vánocích. Za pět let naší existence se ještě nestalo, že bychom za rok nevydali nic. Ale i to se může stát. Rozhodně by se však nejednalo o tragédii.
Jednou za čas si vzpomenu na krátkou scénu z pořadu Cosmos z roku 1980. Carl Sagan stojí v newyorské městské knihovně a pokouší se dobrat toho, kolik knih přečte za život. Kdyby četl jednu knihu týdně po celý dospělý život, dělalo by to dohromady pár tisíc knih. Jedenáct kroků, které Carl Sagan v ten moment udělá kolem regálů s knihami, je pojme všechny.
Na začátku pandemie, když se zvedla vlna solidarity s menšími nakladatelstvími a lidé začali objednávat knihy na jejich přímou podporu, jsem uvažoval, co si koupím. Prvně jsem si však udělal rychlý přehled v knihovně. Ukázalo se, že mi tam leží šestatřicet nepřečtených knih, které jsem si koupil během posledních dvou let. Během karantény jsem zvládl přečíst tři. Pokud by od zítřka nikdy nevyšla žádná nová kniha v tištěné podobě, měl bych i tak do konce života co číst. Předpokládám, že nejsem sám.
I tak se neustále zdůrazňuje, jak by šlo využít krizi k zastavení, zamyšlení, změně, vylepšení, a každý má potom vlastní představu, co by to mělo být. Dohromady se motají dlouhodobé problémy knižního trhu s těmi aktuálními. Možná by to chtělo ještě snížit DPH, nebo ho zrušit úplně. Nastavit pevnou cenu knihy, stěžovat si na distributora nebo na větší korporace. Případně na ty menší, že dělají věci jinak. Je to celkově dost únavný kolotoč. Ale s tím moc nezmůžu. Také nemohu mluvit za ostatní nakladatele, ale můžu popsat, kam míříme s nakladatelstvím Take Take Take (a do určité míry také s Fake Fake Fake).
Mýtus zákazníka
Zdražíme knížky. Samozřejmě se nám to distributoři snaží trochu rozmlouvat. Protože zákazník si tu knihu potom nemusí koupit a jsou to oni, kterým překáží na skladě (dokud jim nedojde trpělivost).
Přitom neustále slýcháme z různých stran různé teorie, co ten bájný zákazník může a nemusí udělat, tak často, že už to ani nelze brát vážně. I v pozici grafika to slyším v každé fázi přípravy knihy. Musí se zvětšit jméno autora na obálce, aby to hned přilákalo oči zákazníka, musí tam být jasně napsaný žánr z toho stejného důvodu. Tenhle papír na potah nemůže být, protože výsledná cena by byla o patnáct korun vyšší, a to by si nikdo nekoupil. Tahle barva neodpovídá zvyklostem žánru. Vaši práci si nemůžeme dovolit, protože pak by byla cena knihy moc vysoká.
Papír a tiskárny zdražují každým rokem, knížky záhadně až tolik ne. Vlastně to nebude žádná záhada, ale spíš efekt přesyceného trhu. Zvýšíme konečnou cenu. Umožní nám to dělat knihy tak, jak chceme, dál adekvátně platit ilustrátorům a dalším externím spolupracovníkům a možná, když se přidá nějaký větší nakladatel, se alespoň trochu srovná pokřivený trh, kde spousta knih vzniká jen proto, aby vznikla.
Když dojde papír
Přestaneme vydávat knihy, když nás to přestane bavit nebo to začne být zbytečné (podle toho, co přijde dřív). V současnosti to vidíme tak, že knih je v České republice víc než dost. Představě, že díky dotacím ministerstva budou moct malí nakladatelé vydat nové knihy a tím získat prostředky na další fungování, bych chtěl věřit, ale celé to působí spíš tak, že prostě vznikne víc knih, které budou na skladě o něco déle. Zvlášť když očekáváme menší prodejnost.
A dost možná nastane situace, kdy budeme mít pocit, že knižní produkce má neudržitelný objem — a nás přestane bavit na tuhle hromadu něco přihazovat. Zní to možná zbytečně dramaticky, ale je nutné myslet na další a těžší situace, které teprve přijdou: koronavirová krize nebyla ve srovnání s hrozícím koncem lidstva na planetě zas tak velká, přesto se téměř ihned začal probírat blížící se rozpad knižního trhu. Ten se tak jako tak promění. Dřív než dojde k totálnímu rozpadu (byl bych radši, kdyby se to nestalo), může ve vzdálenější budoucnosti nastat situace, kdy už ani nebude vhodné tisknout cokoli na papír.
Knihy jsou skvělá věc, mám je strašně rád, ale nikde není psáno, že musí vydržet. Proto je součástí našeho plánu do budoucna prostě skončit bez sentimentu v momentě, až to zkrátka přijde. Věci se mění, trh se mění, byznysplány se taky budou muset změnit. Nevím jak. To je na každém podniku zvlášť. Někteří to dokážou a někteří ne. To se stává. A pokud se to nebude řešit teď, přijdou větší výkyvy, které už nenechají mnoho možností na výběr.
V bližší budoucnosti je možné, že velká nakladatelství budou pro český trh zajišťovat nákup práv, překlad, ediční přípravu a vše půjde pouze do elektronických čteček. Tisk zůstane výhradně pro ty, kteří nebudou chtít tuto formu opustit, ale výsledný produkt bude mnohem dražší, než je dnes, bude se tisknout v méně kopiích a pro jasnou komunitu, která si výslednou knihu pořídí.
Jen skutečně malé nakladatelství přežije cokoli. Sice žije a zaniká se zakladateli, ale když by ho chtěl v době krize spolknout větší konkurent, není ani co koupit. Dva lidi a dva monitory? Není ani, co by zkrachovalo. Těch pár tisíc na odděleném účtu? Když bude nejhůř, použijí se na život a nakladatelství se vrátí do práce, až se situace zlepší. Nebo ne. Ti, kdo chtějí vydávat knihy, si vždy najdou cestu. Vydají jednu, dvě, šest či patnáct knih celkem a to možná stačí. To by se vázalo k první podmínce tohoto druhého kroku — dokud nás to bude bavit.
Jindřich Janíček je ilustrátor, společně s grafickou designérkou Nikolou Janíčkovou vedou nakladatelství a studio Take Take Take.