Neznámá tvář H. P. Lovecrafta

Snad každý článek zabývající se u nás vydávaným literárním hororem zmiňuje, že jde o žánr stále nepříliš populární a nakladateli nepříliš vyhledávaný. Když už se nějaký horor v edičních plánech větších nakladatelských domů objeví, jde buď o díla natolik letitá, že jsou vydávána bez nutnosti platby práv, anebo bývá daná kniha alibisticky označována kupříkladu jako thriller.

V šeru menších nakladatelství a často za nemalého finančního příspěvku samotných autorů kvete horor domácí, kolem něhož se utvořila zajímavá a živá subkultura tvůrců a skalních příznivců. Doposud jsou na českém trhu sázkou na jistotu pouze dva autoři. Tím prvním je bezesporu plodný a stále žijící král hororu Stephen King. Druhým je Howard Phillips Lovecraft, „zakladatel moderního hororu“ a „tvůrce kosmického děsu“, v očích ctitelů hororu kultovní spisovatel, jenž si svůj neotřesitelný status udržuje více než osmdesát let po své smrti.

Mistr děsu a hrůzy v českém překladu

Základy autorovy popularity v Čechách položilo, stejně jako u Lovecraftova souputníka Roberta Ervina Howarda, nakladatelství Zlatý kůň, které v jedenácti sešitových, Kájou Saudkem ilustrovaných, svazcích vydalo mezi roky 1990 až 1996 téměř celé Lovecraftovo známé dílo. I přes nemalý náklad (na prvních sešitech je udáváno pět tisíc kusů) jde stále o poměrně vzácné sběratelské kousky. Důvodem je fakt, že ačkoli se ctitelé Lovecrafta dočkali rovněž knih Šepot ve tmě a jiné hrůzostrašné příběhy (Mladá Fronta, 1992) a Bezejmenné město a jiné povídky (Aurora, 1998), po následující desetiletí se museli spokojit pouze s výborem V horách šílenství (Aurora, 2002), jenž byl přeložen Milanem Žáčkem, který titul následně zařadil do své edice Noir u nakladatelství Laser-books a později už pod názvem Zjevení Cthulhu znovu vydal ve vlastním nakladatelství Carcosa. Tento nedostatek ještě zvýšil zájem o jeho dílo, nemluvě o tom, že Zlatým koněm vydané sešity jsou často vyhledávány rovněž fanoušky Káji Saudka.

H. P. Lovecraft, foto: Lucius B. Truesdell

S druhým vydáním Žáčkova výboru se dostáváme do roku 2010, kdy u nakladatelství Plus vychází první svazek ­úctyhodně vyhlížejících, vázaných, Františkem Štormem ilustrovaných Sebraných spisů, které už dle svého jména v očích čtenářů shrnují všechny Lovecraftovy prozaické práce. A skutečně, v pěti knihách zde vyšlo to podstatné, co Howard Phillips Lovecraft napsal, ovšem už v porovnání se sešitovou sérií od Zlatého koně se pozornější čtenář dočká překvapivých zjištění. V Sebraných spisech chybí hned několik dříve česky publikovaných povídek, počínaje jeho juvenilií „Alchymista“, kterou autor napsal v roce 1908 a snad jako jedinou ze svých raných povídek ji nezničil a později ji dokonce publikoval jako svou vůbec první povídku v roce 1916.

Úspěch Sebraných spisů s sebou přinesl renesanci Lovecraftových textů, k čemuž samozřejmě nemálo přispělo i vypršení práv na jeho dílo. Situaci využil nejen Plus, ale i nakladatelství Dokořán v graficky poutavém, nicméně dosti útlém výboru Vyděděnec a jiné povídky (2010) a znovu Milan Žáček ve své laserovské edici Noir, kam přidal svůj druhý výbor povídek pod názvem Stín nad Innsmouthem (2014). Nicméně i v těchto sbírkách byste marně hledali Sebranými spisy opomenuté povídky jako „Ve zdech Eryxu“, „Uvězněn s faraóny“ či „Poezie a bohové“, které z českých překladů znali pouze majitelé sešitových vydání ze Zlatého koně. Všechny tři mají jedno společné — přestože česky vyšly pouze pod Lovecraftovým jménem (v případě povídky „Ve zdech Eryxu“ navíc i v časopise Ikarie), v originále vyšly buď pod jménem odlišným, anebo jako spolupráce Lovecrafta s dalším autorem.

Všechny tři jsou příkladem Lovecraftovy méně známé práce tzv. ghostwritera, tedy spisovatele, jenž píše na objednávku příběhy pro jiné, aniž by se ve výsledku při publikování objevilo jeho jméno. Právě tuto v českém překladu opomíjenou část Lovecraftova díla shrnují nakladatelstvím Argo nově vydané sbírky Hemživý chaos a jiné příběhy a Smyčka Medúzy a jiné příběhy, sestavené znalcem autorova díla S. T. Joshim a v českém vydání ilustrované Mikulášem Podprockým. Ač byl totiž Lovecraft poměrně učeným člověkem, oficiálně neměl ani středoškolské vzdělání a po celý život se i proto potýkal s vážnými finančními problémy. V tom mu v době nízkých autorských honorářů nijak výrazně nepomáhala ani vlastní spisovatelská činnost, kterou střídal s placenou prací upravovatele cizích textů, a to nejen prozaických, ale i poetických a v nemalé míře také nebeletristických.

Zapomenutá součást Lovecraftova díla

Pokud jde o prózu, započala tato část jeho díla povídkou „Zelená louka“ amatérské spisovatelky Winifred Virginie Jacksonové, kterou ve skutečnosti napsal Lovecraft na základě popisu autorčina nezvyklého snu. V následujících letech si Lovecraft přivydělával revizemi prací mnoha jiných spisovatelů, ať už to byli začátečníci, či literárně méně nadaní autoři. Byla to práce v každém ohledu vysilující a ekonomicky nepříliš přínosná, přičemž kvalita těchto výtvorů je proměnlivá především podle toho, jakou volnost mu dovolovala. Pokud ho původní práce či pouhý námět přiměl pracovat v pro něj krajně nezvyklých kulisách, či ho dokonce nutil k akčním scénám, jimž se ve vlastní tvorbě záměrně vyhýbal, byl výsledek zpravidla chabý. V případech, kdy měl jako autor mnohem větší volnost, se však kvalita prací vyrovná jeho jinak mnohem známější samostatné tvorbě.

Jen u mála z těchto revizí je Lovecraftovi přiznáno spoluautorství, paradoxně tomu ovšem bylo u povídky „Ve zdech Eryxu“, v českém překladu vydané hned dvakrát, kterou napsal ve spolupráci s Kennethem Sterlingem. Její zasazení na bažinami pokrytou planetu Venuši přitom přímo hlásá, že zde Lovecraft vystoupil ze své komfortní zóny, ostatně jde o jeho vůbec poslední přiznanou spolupráci. Nebylo tomu tak vždy, jako příklad lze uvést povídky „Yigovo prokletí“ a „Pahorek“, napsané ve spolupráci se Zealií Bishopovou. Ačkoli u nich Lovecraftovo spoluautorství zůstalo v době vydání utajeno, pro autorovy věrné čtenáře je tu podoba s jeho dílem zjevná, navíc se jedná o jedny z nejpovedenějších revizí, kvalitou soupeřící s autorovými nejzdařilejšími díly.

Bezesporu nejslavnější spoluprací je pak výše zmíněná povídka „Uvězněn s faraóny“, kterou napsal ve spolupráci s věhlasným Harrym Houdinim, přestože kouzelníkova spoluúčast je nejasná. Dílo vyšlo pouze pod Houdiniho jménem, ačkoli původně nebylo v plánu Lovecraftův podíl zatajit. Ten se však povídku rozhodl napsat v první osobě a z pohledu samotného iluzionisty, což nakonec znemožnilo plánované zveřejnění jeho účasti, přestože to jinak povídce dodalo na působivosti a atraktivitě. V nově vydaných souborech vychází povídka pod původním názvem „Pod pyramidami“, jenž byl ve své době redakčně změněn. Ve výčtu pozoruhodných povídek nelze opomenout také štafetovou povídku „Výzva z jiného světa“, na které se Lovecraft autorsky podílel spolu s C. L. Moorovou, A. Merrittem, Robertem E. Howardem a Frankem Belknapem Longem, dodnes uznávanými autory té doby.

Náhled ilustrací z knihy Smyčka Medúzy a jiné příběhy

Je třeba uvést, že u mnoha z revidovaných prací bychom o Lovecraftově účasti nevěděli, nebýt jeho dochované korespondence. Stejně tak lze předpokládat, že takto vznikl i neznámý počet dalších povídek (spekuluje se o Lovecraftově účasti na některých raných pracích Roberta Blocha). Kvalita povídek ze sbírek Hemživý chaos a jiné příběhy a Smyčka Medúzy a jiné příběhy je bezpochyby proměnlivá. Znalec Lovecraftova díla S. T. Joshi, jenž sbírky sestavil a opatřil bohatými vysvětlujícími předmluvami a poznámkovým aparátem, tyto povídky označuje za „zombie“ ve smyslu prací, jež by jistojistě upadly do zapomnění, nebýt právě Lovecraftova spoluautorství.

Obě knihy jsou vhodné především pro zapálené příznivce Lovecraftova díla či pulpové literatury té doby obecně, a stejně tak i pro zájemce o fantastickou literaturu. Nelze je však doporučit těm, kdo by chtěli jeho dílo teprve poznat. Přestože nyní máme v českém překladu k dispozici takřka kompletní Lovecraftovo známé dílo, stále je tu prostor k dalším knižním projektům, jak dokazuje nedávno vydaná sbírka autorovy poezie Houby z Yuggothu, která v roce 2019 vyšla v různých překladech souběžně u nakladatelství Volvox Globator a Straky na vrbě. Jakkoli se tedy zdál být předchozí článek Borise Hokra o Lovecraftově díle vyčerpávající, ukazuje se, že literární bádání nad autorovým dílem v českém překladu zdaleka neskončilo.

Autor je publicista a redaktor nakladatelství Argo.