Poezie na sklonku života
Izraelská básnířka Ilana Shmueli patří k posledním autorům, v jejichž díle rezonoval literární odkaz židovsko-německého kulturního soužití ve východoněmeckém regionu Bukovina. Poezii Ilany Shmueli si před vydáním sbírky Zvolila jsem si život mohli čeští čtenáři přečíst pouze v antologii Hroby v povětří (Fra 2015). Až díky tomuto knižnímu výboru se autorka může představit v širším záběru. V poslední části knihy jsou i ukázky z memoárů a posledních dopisů s významným německy píšícím básníkem Paulem Celanem. O Ilaně Shmueli jsme si povídali s překladatelem Radkem Malým.
Sbírka Ilany Shmueli u nás vyšla teprve vloni. Jaký byl její autorský vývoj?
Ilana Shmueli je sice izraelskou autorkou, avšak píšící německy a navazující svou tvorbou na židovské básníky a básnířky, kteří po zkušenosti holokaustu dokázali vrátit němčině platnost básnického jazyka. K jejím nejbližším přátelům patřil Paul Celan, ale v dětství se znala také s básnířkou Rose Ausländerovou a v mnohém je její tvorba blízká Nelly Sachsové. Z toho vyplývá, že nenavazuje na tradice izraelské, ale evropské — i obě její sbírky vyšly v Německu, a to až v letech 2007 a 2012. I v rámci poezie těchto autorů jde o pozdní objev. Český překlad přináší výbor z obou sbírek.
Básnická sbírka Zvolila jsem si život, nakladatelství Archa
Vlastnímu psaní se začala aktivně věnovat až ve vysokém věku. Čím to bylo?
Ilana Shmueli by se asi zdráhala označit se za spisovatelku. Celý život se věnovala běžným občanským zaměstnáním a později napsala vzpomínkové knihy o Černovicích a přátelství s Paulem Celanem. Teprve na sklonku svého života začala psát poezii, která byla Celanovou poetikou přiznaně poznamenaná.
Jaké emoce její básně vyvolávají?
Byl bych rád, kdyby vyvolávaly v každém čtenáři emoce zcela osobité. Jde o poezii, která se tradičně označuje jako hermetická, i když to je pojmenování, se kterým mnozí její zástupci hrubě nesouhlasili. Vyžaduje čtenáře, který přistoupí na komunikaci zahrnující i prostor mezi slovy a mlčení. Vnitřní ztišení se a kontemplaci.
Podíval ses na mě
a já věděla
je to moje tvář
už dávno ztracená
tvůj pohled a moje tvář v mém pohledu
ztracená —
a osiřelé ruce
Zvolila jsem si život
se vší tou zátěží
nohy jsou těžké
selhává
mi hlas
lehce procházím zrcadlem
Zrak se osvobozuje
(Básně v překladu Radka Malého.)
Často se zmiňuje její přátelství s básníkem Paulem Celanem, jehož sbírku jste rovněž překládal. Jaký byl jejich vztah?
Podle všeho byli milenci, ale to asi není až tak podstatné. Znali se z doby mládí v Černovicích, později se osudově setkali v Paříži a Ilana byla Paulovou průvodkyní při jeho cestě do Izraele na konci šedesátých let, de facto na sklonku Celanova života. Rovněž překládala Celanovu poezii do hebrejštiny.
Současnou generaci čtenářů poezie může mile překvapit minimalismus jejích básní. Myslíte si, že jsou srozumitelné i pro nejmladší čtenáře?
Kdo je v dnešní době čtenářem poezie? Řekl bych, že ten, kdo je ochoten přistoupit na nesnadnou komunikaci, která vyžaduje aktivní spoluúčast a přemýšlení. V tomto ohledu je její poezie srozumitelná pro každého, kdo se jí otevře.