Cena Muriel oslovuje spíš ty druhé
Už zítra proběhne třinácté předávání cen Muriel, tedy ocenění komiksů a jejich tvůrců. Výroční komiksové ceny se udělují od roku 2007, dlouhou dobu byly vyhlašovány na mezinárodním festivalu KomiksFEST!, dokud iniciativu v loňském roce nepřevzala Česká akademie komiksu (ČAK). S místopředsedou akademie a redaktorem Pavlem Mandysem jsme zhodnotili její dosavadní aktivitu.
Jak se vám zatím daří komiks povznášet?
Osobně se snažím vnášet přemýšlení o komiksu do všeobecného literárněkritického diskurzu, k němuž má médium komiksu nejblíž, jakkoli to není literatura — a ani výtvarné umění. A většina členů ČAK ostatně dělá totéž. Jinak se naše činnost zatím omezila na oživení výročních cen Muriel, aby měly charakter důstojného — ale ne prkenného — setkání tvůrců komiksů a zároveň aby vyslaly mezi širší veřejnost zprávu o tom, že domácí autoři dělají dobré komiksy.
Je podle vás cena Muriel vnímaná i širokou veřejností?
To neumím úplně posoudit. Co se však týče komiksových fanoušků, ti jsou rozděleni do skupinek, občas až nesmiřitelných. Třeba obdivovatelé amerického superhrdinského komiksu versus ti, kteří mají rádi takzvané artové věci. Tam je vzájemné opovržení dost velké. A Muriel samozřejmě oslovuje spíš ty druhé. O loňském ročníku více než v předchozích letech informovala masmédia, prodej vítězných komiksů také stoupl, i když zatím v nízkých absolutních číslech. Což ale souvisí také s tím, že mnohá česká komiksová nakladatelství vedou nadšenci, kteří nejsou úplně připraveni na komerční úspěch.
Svatá Barbora, komiks, který vyšel v nakladatelství Lipnik
Jak hodnotíte komiksovou scénu v loňském roce?
Loni se neobjevilo žádné výrazné a přitom široce srozumitelné dílo jako v roce 2018 Svatá Barbora, ale jinak byl minulý rok pestrý. I nominace Muriel to docela dobře odrážejí. Obecně mám dojem, že domácí scéně roste sebevědomí, což souvisí i s tím, že se o české komiksy zatím zřídka a opatrně, ale přece jen začíná zajímat také zahraničí.
Vnímáte sjednocující téma, kterému se loni věnovalo vícero tvůrců?
Česká historie — ale není to jen případ loňského roku. Komiksové zpracování osobností a událostí české historie je dlouhodobě čtenářsky vděčné, jen to většina tvůrců pojímá velmi konvenčním a místy vyloženě zastaralým způsobem. I proto má nejvíc nominací Článek II., který téma heydrichiády zpracovává obrazově odvážně a velmi sugestivně a navíc si všímá i jednoho zatím trochu opomíjeného hrdiny.
Komiks Jiřího Šimáčka a Jána Lastomírského vyšel v nakladatelství Druhé město
Před dvěma lety jste v rozhovoru pro Český rozhlas řekl, že jsou v tvorbě komiksů aktivnější a lepší ženy. Jak to vypadá dnes?
Je to obecnější trend, byť to zrovna letošní nominace na Muriel moc nepotvrzují. Stranou totiž zůstal cenný sborník Komiksodějky a také Komiksová učebnice komiksu od Toy_Box, což je dílo v našem prostředí unikátní, jen pro něj v Muriel není kategorie.
Existuje nějaká marketingová strategie, která by mohla rozšířit povědomí o kvalitním českém komiksu?
Nevím, nakladatelé snad nějaké mají. Obecně myslím, že ty strategie se liší podle typu komiksu a že jedna stejná se nedá použít zároveň na superhrdinské komiksy a na umělecky náročnější komiksové romány.
Prozraďte nám další plány České akademie komiksu.
Chtěli bychom prohloubit spolupráci s Českým literárním centrem, s organizátory Comic-Conu Prague a možná uspořádat nějaký pitching námětů či setkání tvůrců s nakladateli.