Jako bys chodil s celou firmou
„Malé“, nebo ještě lépe nezávislé nakladatelky se svým knihám často věnují od prvního nápadu až po jejich samotné balení a rozvážení po knihkupectvích. Jaké je to žít v domácnosti se ženami, které vydávání knih zasvěcují většinu svého času? Přečtěte si zkušenosti a zážitky jejich životních partnerů.
Lukáš Hvozdecký, partner Barbory Baronové z nakladatelství wo-men
Když žiješ s nezávislou nakladatelkou, je to, jako bys chodil s celou firmou. Probouzíš se vedle majitelky, snídani připravíš ředitelce, na oběd jdeš s produkční, do kina vezmeš účetní a večer skončíš v posteli s holkou přes PR.
Pokud trpíš nějakou formou obsedantně-kompulzivní poruchy, může být život s nakladatelkou i balzámem na duši. Klidně tě nechá seřadit knihy v knihovničce podle barev. Jinak to ani nejde, když máte doma od jednoho titulu třeba 1 000 kusů.
Barbora Baronová, foto: osobní archiv
Knihy najdeš v poličkách, ale také v bednách na chodbě, v bednách pod postelí, v bednách v místnosti, která kdysi byla pokojem pro hosty, i v koupelně. „Tam ale nejsou!“ jako bys ji slyšel říkat. Jenže tušíš, které slovo bude následovat — zatím.
Když otevřeš libovolnou skříň, najdeš v ní knihy. Když otevřeš auto, objevíš pojízdné knihkupectví. Vztah s malou nakladatelkou je krásný. Knížky jsou vaše děti, a i když je máte rádi, tak doufáte, že půjdou z domu co nejdříve.
Robin V., přítel Marcely Konárkové z nakladatelství POP — PAP
Život s Marcelou, to je hlavně život s člověkem, který díky svému uměleckému nadání myslí často více srdcem než rozumem a je téměř nonstop nasazen a zapálen pro to, co dělá. Při vedení malého nakladatelství totiž neexistuje téměř žádná fixní pracovní doba a náš společný soukromý život se tak hodně řídí podle termínů knižních veletrhů a designových přehlídek, vánočního období, uzávěrek různých soutěží či náročné a dlouhé přípravy vydání nových titulů.
Snažím se být v těchto náročnějších obdobích své partnerce maximální oporou a nebrblat, když je náš malý byt plný krabic s knihami, či tolerovat klapot klávesnice a rozsvícený laptop ve dvě hodiny ráno. Aktivně se také zapojuji a jsem nápomocen, když dojde na řemeslné šichty v podobě řezání, skládání a lepení papírových pop-up prvků do knih, a v případě nouze se musím postarat o domácnost i našeho čtyřnohého mazlíčka.
Marcela Konárková, foto: osobní archiv
Velkým zážitkem je pro mě příprava prodejních akcí, což obnáší odvoz a nošení knih, skládání nábytku a vrtání poliček. Často se také stane, že se ocitnu sám na stánku a podílím se na prezentaci a prodeji dětských knih. Dostávám tedy „befelem“ kalendář s vyškrtanými termíny, kdy si nemám nic plánovat a být k dispozici, protože jsem se prý jako nosič a prodejce osvědčil. Protože má malá nakladatelka nevlastní firemní automobil, stávám se také často kurýrem, který knihy rozváží po knihkupectvích a design shopech.
I přes všechna tato omezení, která život s malou nakladatelkou obnáší, jsem ale velice rád, když se knížky podaří vydat a líbí se malým čtenářům i jejich rodičům. Jsem na ni pyšný především za její vytrvalost, odhodlání a zapálení, které POP — PAPu věnuje.
Za poslední dva roky vidím obrovský vývoj a doufám, že se bude POP — PAPu dařit v nastoleném úspěchu i nadále!
Ondřej Beneš, architekt, pedagog, manžel nakladatelky Veroniky Benešové Hudečkové z nakladatelství Verzone
Z pohledu manžela malé nakladatelky bych nejraději vyzdvihl návštěvu knižních veletrhů, obzvláště toho táborského. Příprava na jakoukoli knižní akci je vždy velmi náročná. Má žena nemá ani kancelář, ani příruční sklad. Vše probíhá v našem letenském bytě.
Někdy jsou nadšení a radost z pozitivních reakcí lidí tak velké, že překonají i nepříliš velké prodeje. Ostatně důvod, proč se takzvaní malí nakladatelé pouští do — už od samého počátku — nepříliš lukrativního podniku realizace tištěných knižních titulů, prostě nemůže být vidina rychlého zbohatnutí.
Veronika Benešová Hudečková, foto: Tomáš Vodňanský (Český rozhlas)
Hlavním důvodem je práce se skvělými lidmi, s talentovanými tvůrci a mnohdy se záměrem předat zcela jedinečná poselství. Nejsilnější jsou pak okamžiky, kdy se nakladatel setkává s budoucím čtenářem, u kterého má pocit, že tomu všemu, proč to dělá, rozumí a dokáže to ocenit.
Že přichází podzimní nakladatelská žeň, poznám vždy na chodbě našeho bytu, kterou se při přípravě na tyto akce občas nedá jednoduše projít. A to i přesto, že je dost široká. Knihy jsou na ní ale v bedýnkách vždy úhledně srovnány a uspořádány s udržovanou uličkou uprostřed, takže nepříjemné to bývá vlastně jen při nočním courání.
Sdílet domácnost s takovou nadšenou ženou je pestré, inspirativní a v každém případě zrazující od zahálky. Ale malí nakladatelé to mnohdy nemají lehké, někteří z nich dokonce chodí s plným batohem a knihkupcům nabízejí své knížky osobně. Vydávání knih v takovém malém množství téměř nemůže vézt k zisku, těmto nakladatelům a nakladatelkám jde však o něco mnohem důležitějšího — o kvalitní publikace, které jsou ve výsledku skutečnými artefakty. Myslete na to a z příští návštěvy oblíbeného knihkupectví si odneste například něco z výše zmíněných nakladatelství.