Praha, děs to literatury
Zpravodajský server Aktuálně.cz v pondělí informoval, že Magistrát hlavního města Prahy příští rok nepodpoří Festival spisovatelů Praha. Akce, která má oslavit třicet let své existence, přitom v posledních třech letech od Prahy obdržela vždy nejméně milion korun.
Letos jí komise vytkla, že „rezonance festivalu v médiích a ve veřejnosti není úměrná výši vynaložených prostředků“. Prohlásila, že „festival by měl inovovat svou podobu a ustálenou, poněkud úzce zaměřenou, až elitářskou orientaci rozšířit a získat originálnějšími přístupy větší pozornost pražské veřejnosti“.
Mizernou stylistiku lze grantové komisi prominout, pojmosloví nikoli. Festival spisovatelů Praha není elitářský, ale elitní. Do hlavního města přivezl jedenáct držitelů Nobelovy ceny za literaturu a desítky dalších autorů světového renomé. Jenom letos se v programu objevili dva držitelé Pulitzerovy ceny, Michael Cunningham a Junot Díaz. Jestliže je Festival spisovatelů Praha elitářský, je elitářský stejným způsobem jako newyorská Metropolitní opera nebo filmové Berlinale.
Festival spisovatelů Praha zve autory a jejich čtenáře do Senátu, propojuje literaturu se společenskými tématy a spisovatele vnímá jako veřejného intelektuála. Taková je západní tradice, takto dnes vypadá literární mainstream v Americe, Francii nebo Skandinávii. V Česku si literatura dosud nesetřepala z ramen zbytky hlíny, které tam ulpěly za jejího přežívání v podzemí. Elitní považujeme za elitářské proto, že máme špatně kalibrovaná měřítka a zvykli jsme si na prostřednost už i v kultuře. Cokoli, co se vzpírá nivelizaci hodnot, dominantní senzitivitě — nebo spíš necitlivosti —, dnes působí povýšeně, ne-li snobsky. Kdyby Festival švejkoval ve čtvrté cenové, bylo by to asi v pořádku.
Můžete říct, že jsem zaujatý: jako autor, moderátor nebo novinář jsem se účastnil tří ze čtyř posledních ročníků Festivalu. Díky tomu jsme v Hostu měli rozhovory s Chuckem Palahniukem, Kámelem Daúdem, Adonisem nebo Michaelem Cunninghamem. Ale můžete to brát i opačně: na rozdíl od členů grantové komise vím, jak Festival skutečně probíhá.
Zarážející je postoj šéfredaktora Literárních novin Petra Bílka, který je společně s Tomášem Kubíčkem odborným členem komise. Když si na stránkách Literárních novin do vyhledávače zadáte jména dvou hlavních hvězd letošního ročníku, Cunninghama a Díaze, vypadnou vám dva výskyty: první v rozhovoru se mnou, kde je okrajově zmiňuji, a druhý v telegrafických literárních pozvánkách. Bílek, jehož Literární noviny nejsou s to udělat interview se světovým autorem, ani když přijede do Prahy, má tu drzost Festivalu jako člen komise vytýkat, že málo rezonuje v médiích.
A ještě ke všemu to není pravda, jak se během pár minut může přesvědčit každý s přístupem do mediální databáze Newton nebo Anopress. Pokrytí Festivalu zcela odpovídá kondici české mediální scény. Není chybou organizátorů, že nežijeme v Norsku, kde se literatura objevuje na titulních stránkách novin, ale v Česku, kde se ruší celé kulturní rubriky.
Nejsem naivní. Jako člen analogické komise, která rozděluje finanční prostředky na kulturu v případě města Brna, moc dobře vím, že peněz je omezené množství, nedostane se na všechny a na ty, na které se dostane, se nemusí dostat v plné výši. Také moc dobře vím, že žadatelé mají tendenci rozpočty nadhodnocovat, a netvrdím, že to tak není i v případě Festivalu spisovatelů, který Prahu žádal o více než dva a půl milionu korun.
Pokud je skutečným důvodem zavření kohoutků vážná či opakovaná finanční nekázeň Festivalu, má to být napsáno v odůvodnění, namísto mlžení elitářstvím a nízkou mediální rezonancí. Pokud ne, je v případě tak významných projektů zvykem požadovanou částku snížit, nikoli anulovat. Festival spisovatelů Praha v Česku nemá obdoby, je pro literaturu tím stejným, čím je pro film Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary a pro hudbu Colours of Ostrava. Jistě, není tak masový, a právě to mu komise vyčítá. Nikdo však nic nenadělá s tím, že literatura není populární jako film nebo hudba. A mimochodem, příští rok má přijet PJ Harvey — na Festival spisovatelů Praha, ne na Colours.
Tak jak to komise ve svém oficiálním odůvodnění na stránkách Magistrátu města Prahy podává, je bohužel trapné. V prosinci 2014 se Praha chlubila tím, že se stala součástí sítě kreativních měst UNESCO. Vedle Melbourne, Montevidea nebo Krakova obdržela titul Město literatury. Ta stejná Praha letos odmítla podpořit nejdůležitější literární festival, který se v ní koná, a Prahu má ještě ke všemu přímo v názvu.
Autor je spisovatel a editor literárního měsíčníku Host.