Možná se z babiček stanou krvelačné bestie

Máš pocit, že se knihám daří?

Antologie Ve stínu Říše se stala podle všeho nejprodávanější žánrovou antologií za poslední dvě dekády a Ve stínu apokalypsy ji asi brzo předběhne. A k tomu skvělé recenze a nadšení čtenáři, co chtít víc? Možná víc uznání pro skvělé autory, kteří ze sebe vymáčkli to nejlepší. Je to všechno hlavně jejich zásluha.

Jaký byl záměr jejich uspořádání?

Chtěli jsme s Borisem Hokrem vykopat fantastiku ze žánrového ghetta. Ukázat čtenářům, kteří možná i fantastiku čtou, ale ne tu českou, že tu jsou skvělí spisovatelé mladé a střední generace, a to se podařilo. Jména jako Kotouč, Sněgoňová, Vácha a další se dostala mezi nové čtenáře a to nás jako nadšence žánrové literatury těší nejvíc.

A daří se dostávat českou fantastiku mimo ghetto? Když člověk narazí na fantastiku ve velkých médiích, tak to jsou zpravidla velká zahraniční jména…

No jo, tihle literární emigranti, to je děsné. Bohužel tu vládne taková nálada, že zahraniční fantastika je kvalitní a smí se o ní dokonce hovořit v mainstreamových médiích, zatímco ta naše malá česká, to je taková laciná kurvička, pro pobavení pár houmlesáků. Je to boj prakticky od revoluce a pomalu se nám ho daří partyzánskou metodou vyhrávat. Není to lehké, ale občas se dostaneme do časopisů, jako je Téma, či do novin jako nedávno do Práva. Naštěstí řady fanoušků české fantastiky rostou, stejně jako stoupá úroveň autorů a dávám tomu pět let, než náš fantasy Vietkong vyplení Saigon mainstreamu.

Sám jako autor prosluješ především v žánru splatterpunku. Jak je to s jeho popularitou a dalšími odnožemi hororu v Česku?

Horory u nás pořádně nikdo nečte, pokud nejde o Kinga. Český splatterpunk totiž hlavně není žádný horor. Je to akční fantastika, kde je sice spousta papírové krve, ale kde ono spektakulární násilí je spíš zábavné než děsivé. Když z vrtulníku kosíš armády nemrtvých zombií ovládaných černou magií, je to mnohem víc sranda, než že bys z toho měl noční můry. Ale žánrová literatura přece není jen o násilí, akci nebo humoru. Ve skutečnosti mnoho autorů přináší dost ostrý a upřímný pohled do lidské duše vystavené extrémním podmínkám. V téhle zemi jen málokdo dokáže lépe popsat existenciální depresi než Kristýna Sněgoňová. To, že k tomu používá magii, je něco, co asi spoustu čtenářů odradí, ale jiné zase přiláká a ti si z toho odnesou víc než pozér, který se žánrové literatuře vyhýbá už jenom z principu. Jeho smůla.

Co ty a násilí v reálném životě? Mimo literární svět žiješ poklidně?

Každé ráno zmlátím manželku, pak zapálím nějakého bezdomovce a večer dělám vloupačky do domovů důchodců. Taky mám ve sklepě atomovou bombu. Teda je to spíš pračka, ale představuju si, že jednou z toho bombu udělám a pak ji odpálím někde v Brně. Ne, vážně si někdo myslí, že autoři akční literatury jsou drsní zabijáci? Já třeba chovám morčata. Malá hezká morčátka, hladím je po kožíšku, dávám jim zrní a pak je zaživa okusuju a ďábelsky se tomu směju. Anebo ne.

Narážel jsem spíš na tu stereotypní zkratku, typickou i pro počítačové hry, že podobná zábava násilí plodí…

Já vím, občas narazím na to, že útlocitné maminky zakazují svým teenagerům číst moje knihy s představou, že Bratrstvem krve to začíná a bouchačkou pod postelí a půl kilem heroinu ve školní tašce končí. S tím nic nenaděláš. Naštěstí je to okrajová záležitost a poslední dobou se mi spíš stává, že babičky kradou vnukům moje knihy a odmítají je vrátit s tím, že je chtějí číst ještě jednou. Ale možná se z nich časem stanou krvelačné bestie, které si za důchod koupí plamenomet a nastolí diktaturu.

Jméno František Kotleta je už několik let pojem. Setkáváš se s tím, že tě čtenáři srovnávají s Jiřím Kulhánkem? A jak vnímáš, když srovnávají někoho jiného právě s tímto předním spisovatelem?

Jiří Kulhánek se u nás stal pojmem akční fantastiky a hlavním tahounem toho, čemu ve fantastice říkáme česká akční škola. Srovnávání autorů s Mistrem je přirozené a nemám s tím problém. Jako každé srovnání ale i tohle kulhá, protože Kulhánek je jenom jeden a i ona česká akční škola se vyvíjí, stejně jako její autoři a směřuje postupně dál a přináší nová témata. To je přirozený vývoj každého literárního směru.

Na co dalšího pouze od tebe se můžeme těšit?

Na krvavou tlačenku z morčátek. A taky na knihu Underground, která vyjde někdy v únoru. Půjde o sci-fi z budoucnosti. Je to trochu jiná věc, než jsem psal doposud. V té době vyjde i pokračování komiksu Hustej nářez. Už se na něj vážně těším.