Komiksový podzim
Následující týdny budou ve znamení komiksů a jejich tvůrců a čtenářů. Štěpánka Jislová přibližuje tři hlavní komiksové akce, které se orientují nejen na zaryté fanoušky, ale i na běžné čtenáře.
Kdo zabloudí na stránky legendárního Komiksfestu, najde krátkou zprávu, ve které se organizátoři po desetiletém tažení loučí. Pozvánky na akce, které na festival mají navazovat, jsou datovány pár let zpátky. Nahlédnutí do archivu ukazuje, že Komiksfestu se v dobách jeho slávy dařilo to, co se dnes zdá nepředstavitelné. Propojoval části komiksové scény, které se nyní v lepším případě nestýkají, v horším otevřeně nesnáší.
Na své si přišli fanoušci autorského komiksu, ale program nabízel dost zábavy i pro mainstreamově laděné publikum. To opakovaně nachází útočiště na holešovickém Crweconu, který příští rok čeká úctyhodné patnácté výročí. Indie scéna nezůstává pozadu. Posledních pár podzimů se o fanoušky perou hned tři komiksové festivaly.
KOMA (10.—13. 10., Malá Amerika, Brno)
Akcí s nejdelší tradicí a nálepkou oficiálního nástupce Komiksfestu je brněnská KOMA, která svůj pátý rok oslaví tématem Milníky. Program připomíná výročí Generace 89 nebo Batmanovy osmdesátiny.
Zatímco první ročníky svým DIY přístupem mohly některé lidi odradit (předávání cen Muriel v roce 2016 působilo místy rozpačitě), daří se festivalu být srdcařskou akcí party kamarádů a zároveň nabízet vyspělou všehochuť pro každého.
KOMA, foto: KOMA
Otevřenost akce je pro organizátory na prvním místě: „Jako festival se snažíme komiks přiblížit všem bez rozdílu věku. Ač jsou vystavené komiksy většinou pro dospělé, pro děti máme připravené dílny, kde si mohou vyzkoušet, jak skládat obrázky vedle sebe a tvořit z nich příběh dle vlastní fantazie. Třeba v nich jednou něco komiksového vyroste,“ říká Tomáš Řepa z organizačního týmu. „Rádi dáváme prostor komiksovým tvůrcům, kteří nejsou známí a dělají věci pouze do šuplíku. Propojovat profesionální svět s nadšenými amatéry může být pro obě strany inspirující.“
Festival si našel své místo a pevně zapustil kořeny. Může za to i výrazný černobílý vizuál ilustrací Terezy Bierské, které jsou s festivalem neoddělitelně spojené. Podle organizátorů to nevypadá, že by se situace měla změnit. „Ani po pěti letech se necítíme vyhořelí, pořád nám to dává smysl,“ dodává Tomáš Řepa.
FRAME (2.—3. 11., Ústřední knihovna, Praha)
První listopadový víkend se koná třetí ročník festivalu FRAME, který sám sebe označuje za mezinárodní přehlídku současného komiksu, ilustrace a samovydavatelské tvorby. Letos se z prostor pražského Karolina přesune do Ústřední knihovny na Mariánském náměstí, kde bude svoji tvorbu nabízet na čtyřicet vystavovatelů.
Festival si dává záležet na své světovosti. Proto se snaží pokrýt zájmy jak tuzemských návštěvníků, tak zahraničních hostů, kteří za pronájem stánku platí poplatek, jehož výše může české autory odradit. Ti by ovšem měli zbystřit, jelikož festival navštíví zástupci z nakladatelství SelfMadeHero, Knockabout nebo Avery Hill a přijede i známý komiksový teoretik Paul Gravett.
FRAME, foto: FRAME
Lákadlem pro většinové publikum je křest nového komiksu z tužky Michala Menšíka alias Nikkarina, který zde představí dlouho očekávanou Super Spellsword Ságu, nebo debata s autory komiksové trilogie Návrat Krále Šumavy.
Akce každopádně míří primárně na lidi z oboru, jak potvrzují slova organizátorky festivalu Kláry Vöröšové: „Naší snahou je propojovat zahraniční a domácí komiksovou scénu a podporovat autory samotné. Každoročně pořádáme soutěže o nejlepší krátký komiks, letos na politické téma The Art of Hate.“ Odměnou za první místo je na Česko slušných 500 eur a v rámci soutěže vzniká antologie zaslaných komiksů. Loňská kniha čítala 525 stran, byť při bližším ohledání by přísnější editorský zásah publikaci jedině prospěl.
Otázkou zůstává, zdali se organizátorům podaří do zdánlivě uzavřených prostor Ústřední knihovny nalákat dostatečný počet návštěvníků. Prosklené Karolinum bylo pro festival určitě lepším místem.
FIK (16.—17. 11., Veřejný sál Hraničář, Ústí nad Labem)
Komiksu se naštěstí daří i mimo velká města. Důkazem je ústecký festival ilustrace a komiksu, zkráceně FIK. Za poslední tři roky svého fungování se FIKu podařilo vytvořit atmosféru útulného obýváku, kde vás hostí přátelé, které vídáte jednou do roka. Podobně to vidí i samotní organizátoři. „Máme takovou mantru, která začala trochu jako vtip, ale vlastně FIK vystihuje asi nejlíp — a to je slovo setkání,“ říká Lukáš Pokorný z hlavního organizačního tria.
Na akci se rok co rok vrací například True Lovers, nakladatelství Trystero nebo pražské Laydeez do Comics. Atmosféru festivalu přes den udávají workshopy pro rodiny s dětmi a večer zase studenti z místní umělecké fakulty. Uvolněná atmosféra je ale nakonec trochu zavádějící, jelikož program třídenní akce je nabitý od rána do večera a v mnoha časech se překrývá.
FIK, foto: FIK
Na nové návštěvníky může festival svou komunitností paradoxně působit uzavřeně, mainstreamové publikum si musí vystačit s osamoceným stánkem nakladatelství Crew. Letos se ovšem chystá novinka, která by mohla přilákat nové návštěvníky. Organizátoři plánují dát prostor oboru, který na podobných akcích často nevídáme. „Chceme do našeho mixu přibrat vývoj videoher z pohledu umělců,“ vyzdvihuje Lukáš Pokorný. „Letošní téma je Fitness, což samo o sobě bude asi dost divoké a netradiční.“
Následnictví
Odpověď na otázku, jestli se prázdno, které po sobě zanechal Komiksfest, podařilo zaplnit, není úplně jasná. Faktem je, že na uvolněný trůn zatím nikdo nedosedl, a to zejména proto, že menší akce finančně nedosáhnou na headlinery, jakým byl například autor Vrány James O’Barr v roce 2012.
Všechny tři festivaly však spojuje srdcařské nadšení, alespoň částečná orientace do zahraničí a délka, která vesměs nepřesahuje prodloužený víkend. Všem by prospělo větší otevření se veřejnosti, ale vysoký počet návštěvníků je něco, co si každý festival musí odpracovat v průběhu času. Komiksfest na to měl koneckonců celou dekádu.