Na legendy se sahá

Ve své řeči vyjádřila nejen nadšení z ceny samotné, ale také zhodnotila muže, po němž byla pojmenována, jako fašistu a člověka, který je „zodpovědný za typ science fiction, který je pro žánr dodnes prokletím — sterilní, šovinistický a bílý… oslavující ideologii imperialismu, kolonizátorství a velkokapitálu“.

Na konci srpna editor časopisu Analog Science Fiction and Fact Trevor Quachri oznámil, že cena, již jeho médium zaštiťuje od roku 1973, mění název na Astounding Award for Best New Writer. Rozhodnutí tak završilo debatu, během níž se ozývaly hlasy jak na podporu spisovatelčina prohlášení, tak na obranu Johna W. Campbella.

Rasista u stroje

Campbell je dnes mimo fandom znám jako autor příběhu Who Goes There?, předlohy pro snímek The Thing From Another World z roku 1951 i Carpenterův remake Věc z roku 1982. Pro fandom je ovšem zásadní jeho dlouholetá role editora magazínu Astounding Science Fiction (původní název Analogu), kterou zastával od říjnového čísla roku 1937 až do své smrti v roce 1971. Peterem Nichollsem editovaná Encyklopedie Science Fiction uvádí, že „více než kdokoli jiný formoval tvář moderní sci-fi“. Jeden z největších klasiků science fiction Isaac Asimov si vždy považoval Campbellova přátelství a označil jej za „nejmocnější“ osobnost žánru. Obecně je pokládán za člověka, který umožnil autorům sci-fi opustit prostor pulpu a tvořit „dospělou“ podobu žánru pro „dospělé“ čtenáře. Problémem je, že pouze těm, kteří měli to štěstí a spadali do jeho vidění světa.

Souběžně totiž existoval proud hlasů, které poukazovaly na Campbellovy politické a pseudovědecké názory a to, jak ovlivňovaly jeho práci. Michael Moorcock jej vzpomínal jako součást amerického kryptofašistického křídla science fiction, Samuel R. Delany uvedl, že součástí Campbellova zamítnutí jeho románu Nova byla poznámka, že by nebyl jako čtenář schopný napojit se na postavu černé pleti. O ženskou postavu a protiválečné vyznění svého slavného románu Věčná válka se s ním střetl i Joe Haldeman. Jeho vliv je spatřován také v „rasistickém“ románu Roberta A. Heinleina Šestá kolona (dovoluji si citovat anotaci českého vydání: „Spojené státy americké jsou okupovány! Žlutá záplava asijských dobyvatelů plení a pustoší vše, co je americkému lidu svaté.“).

Sám Campbell je pak znám také jako autor projevů a článků podporujících segregaci a ospravedlňujících otroctví (včetně argumentu, že otrokům přece bylo lépe v Americe než v Africe). To vše, stejně jako skutečnost, že s ním řada spisovatelů v pozdějších letech raději nespolupracovala, narušují tvrzení některých jeho známých a přátel, že se mocný editor rád stylizoval do role ďáblova advokáta i v tématech, s nimiž vnitřně nesouzněl.

Být lepší

Celá debata byla pro fandom o to bolestnější, že stále žijí lidé, kteří si Campbella spojují s pozitivním vlivem na své kariéry, případně jej považovali za blízkého přítele. To zmiňuje ve své reakci oceňovaný spisovatel John Scalzi, když uznává, že Ng svou řečí zranila řadu lidí. Na druhou stranu ale Scalzi jasně říká, že měla právo udělat to, co udělala, tehdy, kdy to udělala. Gros jeho článku je v tom, že jeho samotného by nenapadlo označit Campbella za fašistu — nikoli ovšem proto, že by tak Campbell nemohl být vnímán (naopak připomíná, že průnik množin názorů současných neonacistů a ochránců bílé rasy s tím, co víme o Campbellových názorech a činech, je alarmující), ale proto, že ho to samotného z mnoha důvodů prostě nenapadlo. Například z toho důvodu, že sám přirozeně píše a je oceňován (krom jiného právě cenou Johna W. Campbella) za ten typ science fiction, který slavný editor pomáhal formovat. Závěrem připomíná, že výsledek této debaty může být podobně očišťující jako nedávná změna v rámci World Fantasy Award (v roce 2015 Nnedi Okoraforová a Sofia Samatarová poukázaly na rasismus H. P. Lovecrafta).

Autor Hugem odměněné monografie o Campbellově působení v Astoundingu Alec Nevala-Lee souhlasí, že celá debata a její výsledek jsou správné. A připomíná, že sám Campbell chtěl být souzen podle těch nejvyšších morálních měřítek — a v tomto ohledu nedopadl dobře. Žánr založený do značné míry na zkoumání „jiného“ a „jinakosti“ by měl být schopný vypořádat se s vlastní minulostí a uznat, kdy je naopak zpátečnický a zakonzervovaný v patologických dogmatech. Neznamená to odsoudit Campbella a vše, co udělal. Jen tolik, že nemá smysl zavírat oči před „vším“, co a z jakých důvodů udělal. A snažit se, aby tento jeho negativní odkaz neměl budoucnost. Ostatně všichni ve fandomu rádi připomínají například vliv Star Treku při překonávání kulturních a rasových bariér, jako byl první televizní polibek mezi bělochem a černoškou, ale i později například obsazení černošského herce Averyho Brookse do hlavní role v Hlubokém vesmíru devět.

Zvláštností celé debaty je pak skutečnost, že se pozornost ve velké míře zaměřila pouze na první část proslovu, který Ng sepsala doslova na koleni přímo v Dublinu. V jeho druhé části totiž autorka vyjádřila svou podporu demonstrantům v Hongkongu. Science fiction je již dávno globální záležitostí, jak dokládají ocenění pro čínské autory nebo čím dál větší pozornost věnovaná tzv. afrofuturismu. A rozhodně se nebojí politických témat. Hlasy, které tvrdily, že Ng neměla právo zatahovat do své řeči politikum (přičemž byla míněna právě campbellovská část projevu), v podstatě popírají něco, co je součástí žánru řadu desetiletí, ne-li od jeho počátků. Ať už se bavíme o spojnicích mezi žánrem a satirou nebo například o útocích Michaela Moorcocka na „kryptofašisty“ a zamyšlení Chiny Miévilla o Tolkienově odkazu. Sama Ng patří k výrazným podporovatelům hnutí OwnVoices, které se řídí heslem, že příběhy marginalizovaných skupin společnosti by měli zpracovávat příslušníci těchto skupin. Jak zaznělo při hodnocení Campbellovy pozice ve sci-fi a dopadů změny názvu ceny: není problém, že nejsme lepší, než bychom chtěli být. Je problém, pokud se nesnažíme být lepší.

Proslov Jeannette Ng je projevem přesně téhle snahy a neměl by být ani omezován na uraženou obhajobu neobhajitelného, ani ignorován.