Dneska v New Yorku umřel Komediant. Už zase

Před pár týdny HBO vypustila první trailer připravovaného seriálu Watchmen — Strážci, který bude adaptací kultovního komiksu Alana Moora a Davea Gibbonse. Seriál připravil Damon Lindelof, který se podílel například na seriálu Lost. Lindelof se vyjádřil, že jeho pojetí nebude striktní adaptací, ale spíš remixem toho, co komiks nabízí. Svět v něm aktualizuje, z období studené války se přesuneme do současnosti, vytvoří nové postavy a nové zápletky. Má totiž v plánu stvořit něco, co zůstane podobné komiksové předloze, ale bude úplně nové. Vytvořit nový seriál na starých základech. Stejně jako v komiksu bude i zde více časových rovin, a tak se budou v druhém plánu rozvíjet také pozadí jednotlivých postav.

Kdo stráží strážce?

Watchmen jsou určitě jedním z nejslavnějších a nejdůležitějších komiksů druhé poloviny 20. století. Spolu s Návratem temného rytíře od Franka Millera se postaraly o tzv. dekonstrukci superhrdinského žánru. Tradiční superhrdinové, které produkovaly především dva americké nakladatelské domy DC a Marvel, byli klaďasové v pláštěnkách, bezmyšlenkovitě zachraňující vše, co jim přišlo do cesty, vždy se superpadouchem na protější stránce.

Moore i Miller však předvedli nové hrdiny, a částečně tak dokončili proměny, se kterými koketoval už Stan Lee. Vykreslili je totiž jako skutečné lidské bytosti, s problémy a stíny minulosti, osoby ve věčném souboji nejen se společností, ale také se sebou samými. Mnohostranné charaktery, které nedefinuje jen jedna vlastnost, ale jsou směsicí mnohdy i rozporuplných pocitů a postojů.

Například Komediant z Watchmen se může na první pohled jevit jako naprosté selhání systému, kdy je na pozici „strážce“ (pořádku a společnosti) dosazen krutý člověk s nulovou morálkou, vyžívající se v násilí a možnosti ukázat svou nadřazenost nad ostatními. Ve skutečnosti je ale Komediantova postava jen demaskováním lidské povahy, která ho stvořila. Sice se směje, ale směje se tomu nejkrutějšímu žertu. Komik Pagliacci, který za svým smíchem nese smutek a hrůzu za celé lidstvo. A další postavy nejsou jiné. Sůva je nudný obtloustlý domácký ztracenec, Dr. Manhattan, ať dělá, co dělá, nedokáže změnit lidstvo (hlavně proto, že ho nedokáže pochopit) a hlavní padouch celého komiksu uskuteční svůj ďábelský plán a stvoří světový mír.

Moore s Gibbonsem vytvořili naprosto fascinující a myšlenkově bohaté dílo. Dystopický komiks, který předvádí alternativní historii, klade existenciální otázky o člověku a jeho podstatě, o jeho vztahu k vesmíru, bohu a společnosti. Kdyby byl napsaný na běžné řádky, stane se určitě jedním z nejvýznamnějších románů 20. století. Takto je to „jen“ jeden z nejvýznamnějších komiksů.

Kdo stráží DC?

Watchmen se také už nejedné adaptace dočkali. V roce 2008 vznikl dvanáctidílný seriál, kde se každý díl rovná jedné kapitole komiksu. Jedná se však pouze o rozpohybované panely a voiceover předčítá text. Mnohem známější je adaptace Zacka Snydera, která má ve svém druhém sestřihu tři a půl hodiny. Ta byla přijata rozporuplně. Přestože jako film funguje skvěle, ve srovnání s komiksem nachází fanoušci nepřekonatelné problémy, z nichž nejpalčivější je samotný konec.

Alan Moore obecně není příznivcem adaptací svých komiksů. Zfilmování jeho viktoriánského opusu Z pekla dopadlo naprosto příšerně a stejně můžeme mluvit i o Lize výjimečných. Moore o adaptaci svých děl ani nerozhoduje a vše nechává na spoluautorech. Pravdou je také ale to, že Moorovi práva k Watchmen ani nepatří, jejich vlastníkem je společnost DC. Možná také proto jeho jméno nenajdeme v titulcích Snyderovy adaptace. Moore se stejně jako Dave Gibbons nepodílel ani na dalších komiksových sériích ze světa Watchmen (série Před strážci a Doomsday clock).

Udělat kvalitní adaptaci přitom není nemožné. Takový počin ale prakticky pokaždé zanechává u fanoušků jakousi pachuť, kterou stěží dokáže něco zahladit. Adaptací přesto často může vzniknout nové umělecké dílo. Je sice legitimní je poměřovat s předlohou, ale stejně legitimní je to nedělat. Každý umělecký druh přece pracuje s jinými prostředky, a kdybychom chtěli po filmu, aby dělal totéž co komiks, asi by nebylo zapotřebí filmové médium vůbec používat.

Každý umělecký druh má svá omezení, ať už v pozitivním nebo negativním smyslu. Jediné, co může udělat skutečný tvůrce, je s nimi zápasit a pokusit se o posouvání jejich hranic. Největší problém nejsou rozdíly mezi adaptovaným a výsledným, rozdíly mezi komiksem a filmem. Hlavní problém je očividná neschopnost dívat se na ně jako na dva samostatné objekty. Stejným výtkám totiž čelí i komiksové adaptace literárních děl.

Kdo stráží televizi?

Televizní seriály quality TV jsou dnes nejpopulárnější formou předávání příběhů. Stanice jako Netflix nebo HBO jsou v tomto odborníky a vytváří jako na běžícím pásu desítky seriálů na každý den. Téměř ze všeho se teď dřív nebo později má stát seriál.

Už před lety mě samotného vyděsilo, když se rozhodli adaptovat do této podoby film Fargo bratří Coenů. Říkal jsem si — o čem chtějí vyprávět, když v tom filmu snad nezůstalo slepé místo (a ani moc postav naživu)? Současná populární kultura transformuje úspěšné věci do populárních univerz, asi nejznámější je z dílny Marvelu. V tom se střetávají nejen filmy, ale i samostatné seriály a všechny se propojují do jednoho. Watchmen nejsou tak divná volba, vzhledem k tomu, jak se podařilo světu rozrůst se do dvou samostatných komiksových řad.

Seriály ale fungují stejně jako hollywoodské filmy. Pracují na nich stovky lidí, a to i na postech scenáristů a režisérů. Neexistuje zaštiťující ruka umělce, ale ruka producenta. To, že jsme ochotni i seriálům někdy přiznat určité kvality, neznamená, že jsou najednou uměleckými díly. Jen splňují svou zábavovou funkci s určitými přesahy (tak jako dopravní prostředky). Prostě a jednoduše: ze všeho najednou musí být seriál, jako by (ostatní) umělecké formy přestávaly být srozumitelné.