Hořčíkové Hodiny z olova

Včera se na Nové scéně Národního divadla udílely ceny Magnesia Litera. Knihou roku se stal román Radky Denemarkové Hodiny z olova o vztahu Česka k současné Číně, krizi demokratických hodnot i životních vzorů. S oceněním se pojí i finanční odměna dvě stě tisíc korun.

Nejlepší prozaickou knihu loni podle Magnesie Litery napsala překladatelka a rozhlasová redaktorka Pavla Horáková — román Teorie podivnosti. Ocenění za nejlepší básnickou sbírku loňského roku si odnesl Ivan Wernisch za knihu Pernambuco. Za objev roku označila porota román Anny Cimy Probudím se na Šibuji.

V kategorii literatury pro děti zvítězila Vendula Borůvková s románem 1918 aneb Jak jsem dal gól přes celé Československo, v němž prozaickou formou přibližuje dětskému čtenáři reálie a společenský kontext vzniku Československé republiky. Odbornou knihou za rok 2018 se stalo popularizační O parazitech a lidech od týmu parazitologů v čele s Janem Votýpkou. V předloni obnovené kategorii publicistiky letos uspěl politolog Jacques Rupnik a jeho soubor esejů Střední Evropa je jako pták s očima vzadu.

Za překlad byla oceněna Jarka Vrbová za převedení Knihy o moři od norského spisovatele Mortena A. Strøksnese. Ocenění za nakladatelský čin si odnesli zástupci Mladé fronty za sedmisvazkové Spisy Bohumila Hrabala, které editovali Jiří Pelán a Václav Kadlec. Blogem roku se stal facebookový Deník alkoholičky.

Londýňané mají od minulého týdne další možnost, čím se zabavit při jízdě metrem. Tedy ti, kteří nastupují či přestupují v centru Canary Wharf: francouzská společnost Short Édition tam nainstalovala tři automaty na povídky.

Stroje zadarmo vytisknou na pruh papíru povídky roztříděné podle žánrů i délky čtení. Cestující si tak můžou nechat vyjet čtení na tři nebo pět minut a zvolit, jestli chtějí klasiku, romantiku, sci-fi nebo něco pro děti. Mezi autory jsou například Charles Dickens, Lewis Carroll nebo Virginia Woolfová. Speciální povídku na jednu minutu čtení pro čtenářské automaty napsal spisovatel, scenárista a bestsellerista Anthony Horowitz.

Podle deníku The Guardian si lidé už stačili službu oblíbit. Je prý příjemné bavit se něčím hmatatelným, papírové čtení navíc mozek na rozdíl od digitálních médií spíše uklidňuje. Důležitým faktorem spokojenosti je také skutečnost, že lidé texty pokaždé dočtou. Jedním z důvodů, proč Canary Wharf Group nechala povídkové automaty instalovat, totiž bylo vysoké procento odkládaných knih: kvůli nedostatku času nedočetlo v loňském roce alespoň jednu knihu třicet šest procent Britů.

Francouzská společnost Short Éditions provozuje povídkové automaty v řadě francouzských a amerických měst. Jeden také v Guinei a v Hongkongu.