Komiksy upozorňují na skryté vrstvy české společnosti
Uplynulý čtvrtek se předávaly komiksové ceny Muriel. Hned tři ceny — za nejlepší komiksovou knihu, nejlepší scénář a Cenu České akademie komiksu — si letos odnesl scenárista a kreslíř Vojtěch Mašek. Poprvé se předávala cena za nejlepší dětský komiks, kterou získal Inspektor Hopkins zasahuje od Jana Smolíka. Členem poroty i České akademie komiksu je kritik a publicista Antonín Tesař, s nímž přinášíme rozhovor.
Vojtěch Mašek s cenou Muriel, foto: Jakub Hněvkovský
Vojtěch Mašek získal za Sestry Dietlovy cenu za nejlepší komiksovou knihu i scénář, podílel se také na další oceněné knize Svatá Barbora. V čem spočívá přitažlivost a kvalita jeho tvorby? Maška považuji za nejzásadnějšího českého komiksového scenáristu současnosti. Nejde jen o to, že perfektně zvládá vyprávění příběhů komiksovou formou a dokáže nacházet nápaditá řešení, jak sdělovat informace a nálady čtenářům. Zároveň dokáže vytvářet světy, které jsou poutavé a fascinující a o kterých si dovedeme snadno představit, jak přesahují přes to, co je v komiksu konkrétně vylíčeno, a existují i někde mimo popsané události. Kromě toho mě osobně Mašek ohromně vyhovuje jako kreslíř. Jeho velmi osobitá technika je také na hraně civilního a naprosto groteskního. Sestry Dietlovy jsou podle mě mimořádně povedený výtvarný počin. Komiksy už asi nikdo nepovažuje za dětskou zábavu, naopak — ke komiksům skutečně určeným dětem se začíná upírat kritická pozornost. Letos se poprvé udělovala i cena za nejlepší komiks pro děti. Jak vypadá dnešní dětský komiks? Komiksy pro děti a mládež dnes myslím zažívají ohromný kreativní impuls i ze strany animovaných televizních seriálů od Cartoon Network jako Adventure Time, které jsou velmi sofistikované. Je skvělé, že u nás vycházejí komiksy jako Hilda nebo Záleskautky, protože ty nás konfrontují s tím, jaké dětské komiksy vycházejí ve světě. Oproti komiksům pro dospělé máme navíc štěstí, že u nás existuje dlouhá tradice dětských komiksů v časopisech jako Čtyřlístek, a je skvělé, že tahle tradice nějak přežívá — oproti českému animovanému filmu, který vyloženě živoří.