Požár v hlavách

Bill Clegg (nar. 1970) je v anglicky mluvících zemích známý především jako úspěšný literární agent, kterému se — rovněž s jistou dávkou risku — podařilo prosadit několik původně neznámých autorů píšících více či méně experimentální prózu. Před svým románovým debutem Měla jsi vůbec někdy rodinu? (2015) Bill Clegg zaujal čtenáře dvěma autobiografickými texty o svém mládí, v nichž se vyznal ze svých drsných střetnutí se světem drogové závislosti i z problémů vyplývajících z jeho homosexuální orientace. Na svém novém románu pracoval s přestávkami sedm let, a přestože si výsledkem vůbec nebyl jist, kniha vzbudila značný ohlas, a dokonce získala nominace na dvě prestižní ceny (Man Booker Prize a National Book Award).

V úvodní kapitole románu se čtenář seznamuje s mladíkem Silasem, který si matně vzpomíná na události minulé noci a jehož hlavní zájem se soustřeďuje na to, jak se opět povznést nad každodenní nudu pomocí marihuany. Nicméně se z jeho (jen mírně střízlivého) pohledu dozvídáme, že v jednom domku, jehož obyvatelé se chystali na svatbu, vznikl obrovský, zničující požár. Tato tragická událost, při níž zemřelo několik členů rodiny, kterou Silas dobře znal, je hybatelem všech vnějších, ale hlavně vnitřních dějů, které se na následujících stránkách odehrávají. Zdrojem neustálého napětí je fakt, že až do závěrečných kapitol není vůbec jasné, kým a čím byl požár způsoben.

Od severoamerických romanopisců (klasických, ale i modernistických) jsou nejčastěji očekávány velké epické příběhy, jež mívají realistický základ a v nichž se experimentuje podstatně menší měrou, než tomu bývalo v evropských modernistických prózách. Cleggův román se této tradici alespoň částečně vymyká v tom ohledu, že zkoumání okolností, příčin a důsledků požáru netvoří jednolitý, snadno přehledný příběh. Jde o mozaiku jednotlivých, relativně samostatných vyprávění, která se zavinují v textový labyrint, přičemž dosažení jeho středu je těkavým střídáním narativů neustále oddalováno. V románu je part zpočátku téměř chaoticky předáván jedenácti postavám, které byly rodinnou tragédií zasaženy, popřípadě jsou svědky toho, jak se protagonisté příběhu vypořádávají s jejími následky. Každá z jedenatřiceti kapitol je lakonicky pojmenována jménem jedné z postav — čtenáři tedy nezbývá nic jiného než se prodírat tímto zástupem a postupně rozpoznávat, které postavy jsou opravdu důležité a které nás naopak odvádějí z hlavního příběhového toku do slepých ramen. Teprve po přečtení zhruba první poloviny románu začíná být jasné, že nejdůležitější jsou pouze tři postavy románu, jimž je v druhé části textu věnován podstatně větší prostor než dříve: June, bohatá žena středního věku, jež před tragédií prožívala šťastný milostný vztah s Lukem (výrazně mladším a chudším mužem tmavé pleti); Lydia, svůdná Afroameričanka, matka Lukea; a Silas, jehož mozek je sice téměř neustále zamlžen drogami, ale přesto toho ví o požáru nejvíce.

Z výše uvedeného popisu je patrné, že struktura románu je dosti složitá a klade nároky na aktivitu čtenáře, avšak je nutno dodat, že jednotlivé kapitoly, soustřeďující se většinou jen na jednu postavu, jsou vždy jasně srozumitelné, ať už je v nich věnována pozornost psychologickému prožívání otřesu z rodinné tragédie, nebo téměř minimalisticky zachycovaným všedním úkonům, jimiž se postavy pokoušejí vyrovnávat s těmito otřesy. Obecně by se dalo konstatovat, že Clegg vytvořil zvláštní typ multiperspektivního psychologického románu, který má daleko k freudistické tradici, jež silně ovlivňovala české psychologické romány. Vůbec v něm nejde o potlačené sexuální motivace, o překonávání pocitu méněcennosti a výbuchy afektu, jimiž se projevuje chorobné ego. Postavy Cleggova románu se s tragédií vyrovnávají s bolestí, ale zároveň i pokorou, každá po svém a jejich jednání má daleko k senzační extrémnosti. Důvody, proč tak jednají, jsou postupně zdůvodňovány vhledy do jejich minulosti. Úvodní šok přiměl hlavní postavy, aby zvážily a přehodnotily, co v minulosti ztratily a co jim toto poznání přináší do budoucna. Dohasínání řeřavých uhlíků z úvodního požáru je pomalé a klidné. Škála postav a jejich životních příběhů je natolik pestrá, že tento psychologický román zároveň umožňuje vhled do společenských problémů, které jsou v severoamerických prózách často tematizovány: rasové předsudky, boj za práva indiánů, homosexuální vztahy, ale především černý obchod s drogami a jeho důsledky. Cleggův románový debut se zkrátka radikálně liší od amerického bestsellerového mainstreamu, který většinou zaplavuje pulty českých knihkupectví.

Bill Clegg: Měla jsi vůbec někdy rodinu?, přeložila Tereza Horáková, Domino, Ostrava 2017