Něco jiného než hurikán

Nobelova cena za literaturu byla letos kvůli skandálu se sexuálním násilím jednoho ze spolupracovníků Švédské akademie a její následné personální krizi zrušena. Pobouřená švédská kulturní veřejnost uspořádala cenu náhradní — Novou literární cenu. Tu v pátek získala společně s odměnou jeden milion švédských korun (zhruba dva a půl milionu korun) spisovatelka Maryse Condé z francouzského zámořského regionu Guadeloupe v Karibiku.

Condé za cenu poděkovala z videozáznamu: „Dovolte mi prosím sdílet radost s mou rodinou, přáteli a především s lidmi z Guadeloupe, kteří budou při pohledu na tuto cenu nadšení a dojatí,“ řekla publiku ve Stockholmské knihovně. „Jsme malá země, o které ve zprávách slyšíte jen v případě hurikánů, povodní a podobných věcí. Jsme šťastní, že si nás někdo všímá i kvůli něčemu jinému.“

Maryse Condé napsala přes dvacet románů, v nichž se věnuje především karibské postkoloniální zkušenosti a hledání identity a vlastních kořenů.

Nová literární cena sice letos nahradila tu Nobelovu, ale kromě harmonogramu — vedle říjnového oznámení bude následovat i prosincové předání ceny a laureátský projev — byla značně odlišná. Zatímco rozhodování o budoucím laureátovi Nobelovy ceny se odehrává za zavřenými dveřmi Švédské akademie, Nová literární cena měla podobu několikakolového otevřeného procesu. V prvním kole nominovali švédští knihovníci několik desítek literárních osobností, z nichž následně internetové publikum vybíralo finalisty.

Kromě Maryse Condé se do finálové čtveřice dostala vietnamsko-kanadská spisovatelka Kim Thúy, britský autor fantastiky Neil Gaiman a častý kandidát na Nobelovu cenu Haruki Murakami. Ten ještě před vyhlášením ceny poprosil organizátory o stažení ze soupisu finalistů — chce se soustředit na psaní, „daleko od pozornosti médií“.

Lidé, kteří byli v dětství doma obklopení větším množstvím knih, mají lepší studijní výsledky a větší šanci na kariérní úspěchy, tvrdí nová studie z časopisu Social Science Research. Pozitivní vliv přítomnosti objemných domácích knihoven je znatelný především v domácnostech s nižšími příjmy.

Výzkumníci z Australské národní univerzity a americké Univerzity Nevada zkoumali v jednatřiceti zemích populaci čtenářů ve věku od 25 do 65 let. Analyzovali především data z šetření Mezinárodního výzkumu dospělých (PIAAC), které OECD organizovala mezi lety 2011 a 2015. Vedle vzdělanostních a socioekonomických údajů respondenti uváděli, kolik měli doma knih, když jim bylo šestnáct let.

Závěrečná studie jednoznačně potvrzuje, že počet knih v domácnosti přímo ovlivňuje studijní a kariérní úspěchy u dětí. Nejde přitom jen o sekundární gramotnost a schopnost kritického čtení nebo interpretace, ale překvapivě také o matematickou a IT gramotnost.

„Máme tendenci si myslet, že se jedná o různé dovednosti. Buď jste na čísla, nebo na slova. Ale jestli naše data něco ukazují, tak to, že to není pravda. A nejde jen o to: když čtete knihy v dětství, jste dobří čtenáři i v dospělosti. Navíc jste gramotní v dalším, naprosto odlišném a digitálním prostředí,“ vysvětluje výsledky studie šéfka výzkumného projektu Joanna Sikora z Australské národní univerzity.

Efekt přítomnosti většího počtu knih v domácnosti se dostavoval stabilně a nezávisle na konkrétní zemi původu, úrovni vzdělání, pohlaví nebo věku respondenta.

Podle Sikory přitom nejde čistě jen o aktivitu čtení, co děti zvýhodňuje. Spíše jde o nabývání kulturního kapitálu a komplexní přivykání „učenecké kultuře“, jejímž častým výrazem je právě hodně knih. Kromě čtení je tak důležité necítit se nepohodlně nebo trapně u zdroje neznámých informací. „Pro děti je důležité, aby viděly své rodiče a další lidi obklopovat se knihami,“ říká Sikora.