Vyznání prostotě
Českému čtenáři sledujícímu současnou italskou literaturu jistě neuniklo publikování románu Obnažená příroda autora Erriho De Lucy, který vydalo nakladatelství Pistorius & Olšanská. Nutno hned na úvod dodat, že se jedná již o druhý román tohoto italského autora zprostředkovaný českému publiku jmenovaným nakladatelským domem a stejně jako v případě Boží hory se i tentokrát o překlad postarala Kateřina Vinšová. A opět to byla sázka na jistotu.
Téměř sedmdesátiletý Erri De Luca, který začal publikovat až kolem čtyřicítky, je jedním z nejvýznamnějších představitelů současné italské literární scény. Kromě řady románů je rovněž autorem povídek, esejů, básní a divadelních her. Jeho prozaická tvorba se vyznačuje značně úsporným stylem i jazykem bez košatých a rozbujelých souvětí. Dokáže jím však vyjádřit vše podstatné, včetně hlubších zamýšlení se na filozoficko-náboženská a sociální témata. Dokladem budiž právě román Obnažená příroda. Na rozdíl od Boží hory, s níž jedinou může zatím český čtenář srovnávat a kde je vyprávění rozloženo do krátkých, zpravidla ani ne jednostránkových kapitol, je nový román kontinuálním vyprávěním členěným pouze do odstavců. Jeho vypravěčem je sám hlavní hrdina, muž zralého věku, horal, zdatný řemeslník, člověk s citlivostí umělce. Žije a pracuje v úzkém spojení s horami a jejich přírodou a zároveň funguje jako horský převaděč uprchlíků. Když však vyjde najevo, že jim po převodu na druhou stranu hranice vrací peníze, strhne se kolem něho mediální lavina a on je nakonec ze své vesnice takřka vyhoštěn. Schází z hor dolů k moři, kde se ujímá úkolu hodného spíše umělce než řemeslníka — má uvést do původního stavu sochu ukřižovaného Krista. Tato práce spočívá v odstranění dodatečně přidané drapérie v bederní oblasti, která měla zakrývat nahotu Kristova přirození, tedy rozuměj přírody.
Román má vlastní lineárně se odvíjející dějovou linku, kterou tvoří vnější okolnosti příběhu a samotná práce vypravěče na restaurování sochy, nechybí ani několik dramatických vsuvek, avšak tím pro román podstatnějším je vypravěčovo přemítání, vnitřní dialogy (často v duchu rozpráví se svým bratrem dvojčetem, který zemřel v dětském věku, ale hrdina si jej celý život nosí v sobě) a rozhovory s knězem, rabínem a muslimským dělníkem, se kterými se při práci na soše setkává. Určitý druh dialogu hrdina vede také se samotnou sochou ukřižovaného, když usiluje o to, maximálně se přiblížit nejen soše, ale také jejímu tvůrci. Hrdina se snaží se sochou co nejvíce ztotožnit a beze zbytku prožívat restaurované umělecké dílo. Dojde v tom až do nejzazšího možného bodu, který však nebudeme čtenáři prozrazovat. Při vyjádření vypravěčových myšlenek De Luca využívá osobních znalostí tichých, do sebe uzavřených obyvatel hor a rozehrává i četné myšlenkové antiteze, když hlavního hrdinu nechává přemítat v přeplněné rybářské jídelně mořského přístavu nad věcmi, lidmi a událostmi pohledem starého horala uvyklého na samotu drsné horské přírody.
Kromě bezprostředního a nekomplikovaného jazyka autor nabízí celou řadu překvapivých přirovnání, která jsou příjemným oživením četby a k jeho stylu neodmyslitelně patří, stejně jako drobné exkurze do hebrejštiny a židovského světa. Sám Erri De Luca je překladatel z hebrejštiny, kterou se naučil jako samouk spolu s dalšími několika jazyky, a tato vášeň ho provází i celou jeho literární tvorbou.
Obnažená příroda je tak koncentrátem snad všeho, co má Erri De Luca rád: v románu jsou přítomny hory, slézání skal, židovská tematika, hebrejština, rozhovory s dělníky (De Luca v životě prošel celou řadou dělnických profesí), pomoc lidem v nouzi (opět reflexe vlastních životních zkušeností autora), filozofická hloubání nad aktuálním stavem multikulturní a multináboženské společnosti. Bezesporu je knihou, která si zaslouží stoprocentní čtenářovu pozornost od začátku až do konce.
Erri De Luca: Obnažená příroda, přeložila Kateřina Vinšová, Pistorius & Olšanská, Praha 2018