Přetrvává fetiš papíru

Letos se koná už čtvrtý ročník LITRu. S jakými ambicemi a představami veletrh vznikl? Prvotním impulsem pro vznik knižního veletrhu byla snaha souhrnně představit malé nakladatele a vizuální tvůrce také na Moravě. Důležitým podnětem byly zahraniční veletrhy podobného ražení, sama jsem byla tehdy inspirována polským veletrhem Kioosk, kterého jsem se zúčastnila jakožto zástupkyně nakladatelství Edice PAF. Ambice na počátku nebyly příliš vysoké, ale rozhodně vzrůstala zvědavost, jak se událost s takovým zaměřením uchytí právě v Olomouci, kde se veletrh koná. Postupně se v průběhu ročníků formovaly jednotlivé cíle, ať už díky reflexi hostů a nakladatelů, nebo díky navštěvování dalších veletrhů a festivalů u nás i v zahraničí. Malých nakladatelů na tuzemské scéně přibývá, ale jejich účast se na LITRu samozřejmě často opakuje. Proto se snažíme, aby každý ročník přinesl něco nového jak pro nás, tak pro návštěvníky. Zásadní je pro nás také určitý posun v rámci programu či prostorového řešení pro nakladatele jakožto důvod k tomu, aby se chtěli LITRu opakovaně účastnit. Do budoucna bychom rádi rozvíjeli mezinárodní spolupráci a ještě více posílili budování profesního prostředí pro nakladatele a odborníky z papírenského průmyslu. Baví nás propojování, vytváření a posilování komunity, vzájemná spolupráce, ale také mezioborovost. LITR má bohatý doprovodný program: vernisáže, koncerty, workshopy. Spojuje to všechno nějaké jednotící téma? Ročníky od počátku netematizujeme. S otázkou, jaké bude téma letošního ročníku, se ale setkáváme často. Vzhledem k poměrně úzkému zaměření LITRu nemáme potřebu udávat každý rok jiná témata. Zajímá nás autorská a umělecká kniha v rozmanitých podobách. Zajímají nás materiály, z jakých jsou vytvářeny, i tvůrčí procesy s tím související. Snažíme se sledovat, co zajímá návštěvníky LITRu a jeho hosty a nacházíme při tvorbě programu určité průsečíky. Klademe při tom také důraz na olomoucké prostředí. Zveme na LITR hosty, kteří by se jinak do Olomouce nedostali, a snažíme se tak návštěvníkům nabídnout neotřelé a tvůrčí zážitky. Stejně tak je to u nakladatelů, kteří se na LITRu prezentují a většina z nich nepochází z Olomouce. Díky tomu se může prezentovat produkce, která zde běžně není k dostání. Rozsáhlý výstavní program považujeme za důležitou součást veletrhu. Mimo jiné vzhledem k tomu, že se velká část organizačního týmu pohybuje profesně především v oblasti vizuálního umění (LITR pořádá kulturní platforma PAF zaměřená na filmovou animaci a současné umění). Výstavy často navazují na témata, která v rámci LITRu řešíme — ilustrace, autorská kniha, práce s papírem apod.

LITR v roce 2017, foto: archiv LITRu

Lze za těch několik let vysledovat v oblasti malých nakladatelů nějaké trendy? V posledních letech pozoruji vzrůstající produkci autorských tisků, užitých produktů a textilu s autorskými potisky, které vytváří a navrhují samotní tvůrci, ilustrátoři, grafičtí designéři a další. Souvisí to také s rostoucí poptávkou mladých lidí po originálních, kvalitních a autorských výrobcích. Obecně je podle mě pro současné umělce důležitý návrat k papíru, vzrůstá také trend zakládání kamenných obchodů. Donedávna bylo možné zakoupit právě autorské či umělecké knihy většinou jen online nebo na veletrzích. Dá se nějak charakterizovat tuzemská malonákladová tvorba? Obecně je v Česku silná tradice autorské knihy a výrazná scéna grafických designérů a ilustrátorů. Častá je spolupráce s malými tiskárnami nebo DIY výroba. Tiskaři si vytváří vlastní tiskařské dílny doma, používají sítotisk nebo risograf. Navrací se opět číslování a signování výtisků. Malonákladová produkce samozřejmě obohacuje nabídku o exkluzivní produkty. Vlastní či malonákladové vydávání však s sebou nese úskalí distribuce, poskytovat knihy do komisí je vzhledem k výši rabatu nevýhodné a často sotva pokryje náklady na výrobu. Proto mi přijde důležitá existence knižních událostí a veletrhů, kde se shromažďují milovníci autorské produkce a papíru. Autorům poskytují možnost prezentace a propagace, nejde tedy především o výdělky. Co návštěvníky obvykle nejvíce táhne? Hodně populární je dětská literatura, ale také narůstá trend sběratelství: nakupování autorských tisků, autorských zinů, edicí knih apod. Malých a nezávislých literárních festivalů v Česku přibývá. Čím si to vysvětlujete? Souvisí to se vším výše jmenovaným — rostoucí poptávka, více nakladatelů, více produktů a intence zapojit samotné umělce. I přes dostupnost digitálních technologií stále přetrvává fetiš papíru. Mám radost, že těch událostí přibývá, poskytuje to více příležitostí, jak se představit veřejnosti. Z okruhu kolem autorské a umělecké knihy cítím také velkou potřebu spolupráce a budování komunity, což je rozhodně také jednou z hlavních charakteristik LITRu.