Horké knihy ve studené válce

Dopad knižního distribučního projektu a jeho příspěvek k ideologickému vítězství Západu

Úředník vlády USA výstižně popsal moc knihy, když na senátním slyšení prohlásil: Knihy se liší od všech ostatních propagandistických materiálů především proto, že jediná kniha může významně změnit postoje a jednání čtenáře, a to v míře nesrovnatelné s dopadem jakéhokoli jiného jednotlivého média. Nedávno vydaný dokument vlády USA krátce připomíná nerozhlasové programy Free Europe, Inc., a Radio Liberty, konkrétně jejich sponzorování knižních distribučních programů. Podle tohoto dokumentu ony dvě organizace od pozdních padesátých let do let sedmdesátých distribuovaly do východní Evropy a do Sovětského svazu celkem dva a půl milionu knih a periodik. Knižní programy, uvádí se tam, jsou většinou prokazatelně úspěšné, přímo zasahují důležité části profesionálních a technických elit a přes ně jejich kolegy v Sovětském svazu a ve východní Evropě materiály, o nichž se dá podle jejich účinku říci, že dokážou ovlivnit postoje a posílit předpoklady k intelektuální a kulturní svobodě i nespokojenost s její absencí. George Minden toto pojetí ještě zpřesnil, když napsal: Celá knižní distribuce je politicky významná, protože všechny knihy — politické i beletristické — splňují politický úkol ztížit ideologickou izolaci východní Evropy, a tak mařit jeden z komunistických hlavních politických cílů. Také pro komunisty jsou všechny západní knihy, ať politické, nebo nepolitické, politicky významné a bojí se jich.

Ve skutečnosti byl knižní projekt ideologickým, politickým, kulturním a psychologickým bojem, všechno v jednom; neužíval nátlaku, ale poučení a přesvědčování prostřednictvím tištěného slova s hlavním důrazem na kulturu. Knihy měly zasáhnout myšlení podmaněných lidí žijících pod útlakem komunistických režimů, měly prolamovat ideologickou a kulturní železnou oponu a doširoka otevírat okno kultuře a úspěchům svobodného západního světa. Dá se říci, že za mnoho let trvání projektu všichni přední představitelé východoevropské inteligence stejně jako někteří příslušníci stranické a řídící elity dostali knihy a periodika buď poštou, nebo přímo, když byli na návštěvě na Západě. Jejich jména figurují ve statistických hlášeních PSPD/IAC — a jsou mezi nimi prakticky všichni významní spisovatelé, literární kritici, filozofové, univerzitní profesoři, sociologové, ekonomové, vědci, novináři, umělci a umělečtí kritici, hudebníci, biskupové a kněží a mnoho tisíc učitelů a studentů, kteří toužili dostávat západní knihy, slovníky a periodika a žádali o ně. Také ke všem velkým kulturním, vědeckým a profesním organizacím, vládním a státním úřadům, veřejným knihovnám, univerzitním knihovnám a fakultám, církevním institucím a seminářům, literárním a jiným časopisům, muzeím a mnohým školám plynul nepřerušovaný proud knih a časopisů a podstatně rozšiřoval počet čtenářů. Výsledkem byly tisíce dopisů s potvrzením přijetí knih a/nebo se žádostmi od vděčných příjemců. Originály dopisů bohužel nebyly nalezeny a možná je sám Minden skartoval, aby ochránil totožnost jejich pisatelů, z nichž mnozí dodnes žijí. Už kvůli jejich množství je jen malá naděje, že se dopisy zachovaly, možná s výjimkou těch, které byly poslány do Washingtonu jako přílohy různých Mindenových zpráv. Naštěstí byly výňatky z nejzajímavějších dopisů, které přišly mezi roky 1963 a 1973, zařazeny do různých zpráv dostupných v RFE/RL Corporate Records a zachovaly se.

Na základě těchto rozsáhlých, autentických a dobře zdokumentovaných důkazů se dá s naprostou jistotou říci, že rozsáhlý společný americký a západoevropský projekt tajné distribuce knih — který John Matthews příhodně označil za tajný západní Marshallův plán pro myšlení — měl během čtyř desítek let sovětské komunistické nadvlády významný dopad a vliv na intelektuály, profesionály a tisíce studentů a mladých lidí ve východní Evropě. Hold zaslouží také klíčová role a veliký příspěvek Spojených států při zahájení a naplňování knižního projektu za trvání studené války. Jeden a půl roku po začátku posílání knih legendární vedoucí polské redakce Radio Free Europe Jan Nowak citoval poděkování jednoho polského příjemce vědecké knihy a komentoval je: Tato aktivita zaslouží, abychom vzdali hold nejen Free Europe Committee, ale také americkému lidu. Jsem si jist, že přijde čas, kdy bude možné tento dojemný příběh vyprávět a Americe se dostane vděčnosti a úcty podmaněných národů.

Studenou válku lze v zásadě popsat jako válku idejí prostřednictvím politického použití kultury, jež byla součástí celkového ideologického soupeření mezi Východem a Západem. Knižní projekt a mnohé další projekty spadaly do velmi obsáhlé americké politiky zadržování, kterou navrhl George Kennan, aby zabránila šíření sovětské říše za hranice východní Evropy. Na jedné straně chtěly USA čelit přitažlivosti komunismu v řadách intelektuálů v západní Evropě a ve třetím světě a na straně druhé se snažily ztížit Moskvě dosažení plné kontroly nad satelitními zeměmi. Když CIA řídila uplatňování kulturní strategie vlády, šlo o „celkovou“ strategii, zahrnující všechny výkonné instituce [USA] […] Operace byly součástí propojené strategie […] Řečeno bez obalu: kdyby vláda USA tajně nefinancovala „soukromé“ snahy nebo v některých případech nepomáhala v jejich financování prostřednictvím nadací, nemohly by nikdy existovat.

Lidé ze zpravodajské komunity, kteří o knižním programu věděli, ho popsali jako velký úspěch a jako jednu z nejlepších věcí, jaké kdy CIA udělala. Mindenův syn Paul vzpomínal, že jeho otec byl velmi spokojený s prací, kterou dělal. Operace byla tak složitá a vyžadovala provázané znalosti mnoha zemí, kultur, systémů a jednotlivých hráčů, že byl otec někdy potajmu pyšný, že ho v této práci nemůže nikdo nahradit. To platilo i v tom, že byl jediný, kdo věděl o všech hráčích, zatímco ostatní znali nanejvýš kousek skládanky. Zejména byl spokojen s tím, že to dělal po svém. Hned na začátku řekl Minden CIA, že kdyby cílem knižního projektu bylo říkat lidem, co si mají myslet, nebyl by Západ o nic lepší než režimy, které chce podvracet. Nechtěl lidem z východní Evropy nutit propagandu, ale, jak řekl Paul, dát jim na vybranou a poskytnout jim přístup k tomu, co chtěli. CIA slouží ke cti, že to pokládala za moudré a nechala mého otce, aby operaci vedl podle svého.

Díky nepřerušovanému a trvalému proudu západních knih a publikací, jejichž počet podle Mindenových odhadů určitě dosahoval deseti milionů, mohly za železnou oponu proniknout západní politické myšlenky a západní kultura — prostřednictvím slovníků a jazykových knih, publikací o umění a architektuře, sociologii, náboženství, filozofii, ekonomice, managementu a zemědělství, knih o dějinách i pamětí a katalogů — a to navzdory snahám komunistických poštovních cenzorů a celních úředníků tento příliv zastavit. Nakonec byli nuceni uznat svou porážku stejně jako ti, kdo se snažili rušit rozhlasové vysílání Radio Free Europe a ostatních západních rozhlasových stanic. Intelektuálové z východní Evropy tak mohli prolomit své kulturní a ideologické uvěznění a zůstat ve styku se svými protějšky na Západě. V tomto konkrétním druhu psychologické a kulturní války patřilo definitivní vítězství Západu, železná opona padla a se studenou válkou byl konec; knihy v tomto vítězství hrály jedinečnou rozhodující roli. V memorandu z roku 1991 Minden napsal: Operace ILC nikdy nebyly součástí studené války. Byly vždycky cílené, zaměřené na informace a přísně kontrolované. Přesto poštovní a distribuční programy financované CIA, zahájené Walkerem a řízené Mindenem pokryly období víc než tří desítek let a společně s rozhlasovým vysíláním zásadně přispěly k ideologickému vítězství Západu. To vše s poměrně nízkými finančními náklady a bez jakýchkoli ztrát na životech. Pro Mindena, který si ošklivil násilí, to muselo být zdrojem velkého osobního uspokojení. Zatímco rádio si mohl pustit každý, pokud to rušení dovolilo, knižní projekt měl výběrovější cíle. Otázka, která z těchto dvou operací má větší zásluhy v boji o mysli národů podmaněné východní Evropy, zůstává otevřená. Ale miliony lidí byly tak či onak ovlivněny knižním projektem, i když o jeho existenci nikdy neslyšeli.

Překlad Petruška Šustrová

Vychází v Ústavu pro studium totalitních režimů.