Konec českých benandantů

Akademie science fiction, fantasy a hororu vznikla v roce 1995 a jejím cílem mělo být hodnocení knižní produkce v rámci fantastických žánrů (uvedených v názvu Akademie) — a to hodnocení „z mnoha úhlů pohledu a v různém časovém horizontu“. Výsledkem bylo především organizování cen Akademie, které se tradičně předávaly během pražského Světa knihy na Výstavišti. Mělo se jednat o nejprestižnější žánrové ceny u nás, které by podpořily kvalitní díla a pochopitelně také oceněným pomohly k větší publicitě, potažmo komerčnímu ohlasu.

Tyto cíle se bohužel nepodařilo naplnit a přes několik pokusů o reformu se Akademii nedařilo vyhnout žabomyším sporům o to, kdo a proč vyhrál či byl nominován. Problémů bylo několik, ovšem zásadní se jeví skutečnost, že Akademie se nikdy nestala profesionální nebo alespoň poloprofesionální organizací, fungovala stále na bázi koníčku, případně soukromé akce fandomu — v pejorativním slova smyslu struktury neschopné oslovit mainstream.

I z toho vycházel nezájem nebo neochota většiny akademiků, tedy lidí „vytvářejících hodnoty v rámci fantastiky“, zapojovat se aktivně a především soustavně. Například hlasování zatím posledního ročníku se účastnila zhruba sedmina členů. Vzhledem k takovému počtu hlasujících pak pochopitelně může i menší skupinka s určitým názorem zásadně ovlivnit podobu nominací i cen — od průniku zcela tuctových děl mezi nominované například v kategorii překladu nebo nejlepší fantasy po adoraci science fiction coby nejhodnotnějšího z fantastických žánrů a přehlížení mnohadílných ság. V roce 2004 přestala být totiž udělována cena za cyklus, paradoxně zrovna v době, kdy už několikrát oceněná Zeměplocha Terryho Pratchetta a Píseň ledu a ohně George R. R. Martina ztrácely své dominantní postavení.

Akademie chtěla upozorňovat na důležitá díla, ale také obecně šířit povědomí o fantastice. A v tomto ohledu má přece úspěšný cyklus vychovávající si své čtenáře a případně je nabalující na sebe větší potenciál než samostatný román. Což dokazují i prodeje zmíněné Zeměplochy, Hry o trůny, zaklínačských příběhů Andrzeje Sapkowského a další fantastické hity, které pronikly na žebříčky bestsellerů. Nepodařilo se ani zachytit synergii například filmových (a v případě Zaklínače videoherních) adaptací. Jako kdyby byl úspěch diskvalifikujícím faktorem, což je v přímém rozporu s tím šířit zájem a povědomí o fantastice.

Akademie, která nikdy nenašla svůj vlastní kanál, skrze který by komunikovala uvnitř i vně fandomu (Interkom, který by se nabízel, nelze brát vážně a jeho dosah je minimální a například aktivita na sociálních sítích byla v posledních letech vyloženě k pláči). Dovolím si jednu odbočku — v Itálii v 16. a 17. století byl církví odhalen kult tzv. benandantů, nočních chodců, kteří o konkrétních nocích bojovali v astrální rovině proti silám bránícím úrodě či zlu obecně. Kult měl kořeny už v pravěkých dobách, v určitém ohledu byl propojený s pověstmi, z nichž nakonec vzešli vlkodlaci. Nejdůležitější je ale skutečnost, že benandanti byli i svým okolím považováni za bojovníky dobra. V sérii inkvizičních procesů proto církev využívala svou intelektuální a institucionální převahu, až naprosto změnila diskurz — sami benandanti o sobě nakonec uvažovali jako o spojencích ďábla. Což byl pochopitelně jejich konec. Akademie a jí reprezentovaná fantastika je bohužel v mnoha ohledech v podobné situaci jako zmínění benandanti — není schopná obhajovat ani šířit svůj diskurz a nemá nejmenší vliv na chápání fantastiky v mainstreamu.

Zájem o Akademii tak nakonec logicky klesal i v samotném fandomu, především mezi mladšími generacemi fanoušků i autorů, předávání cen přestalo táhnout a v posledním ročníku byl celý ceremoniál spíše parodií na předávání prestižních cen. Je tedy logické, že ohlášené změny v Akademii, která má nyní projít celkovým restartem, jsou očekávány s velkým napětím. Protože navzdory všem výtkám je potenciál organizace s dvacetiletou tradicí velký.

Jiří Hiemer, který je nyní za nové směřování zodpovědný, má zkušenosti s fungováním knižního trhu jak ze strany nakladatelů, tak největší tuzemské knižní sítě a od loňského roku rozjel žánrový web Fantasymag.cz. Dle svých slov plánuje pro Akademii celkový restart. A podle zatím zveřejněných plánů si nové vedení uvědomuje, v jakých oblastech je třeba pracovat na nápravě.

Tedy především najít nový model fungování akademiků i hlasujících, udělat hlasování co nejvíce transparentní, opět do Akademie zapojit nakladatele a propagovat fantastiku nejen v žánrových médiích (přičemž věstníkem novinek by měl být výše zmíněný Fantasymag), ale i vně a nesnažit se o vyprázdněné elitářství. A to celoročně, což je naprostý základ pro to, aby jakákoli systémová změna fungovala. Výsledky se pravděpodobně nedostaví ihned a následující ročník bude jakýsi překlenovací. Teprve v roce 2020 (nejdřív v druhé polovině příštího roku) tak budeme moci posoudit, nakolik se podařilo dostat Akademii opět do formy.

Právě fungující organizace naplňující cíle, které si Akademie vetkla už v době svého založení před více jak dvaceti lety, totiž může zaručit, že na fantastiku nebude pohlíženo jako na ghetto a na její fanoušky jako na jeho (často dobrovolné) obyvatele holdující nepochopitelným, nezdravým podivnostem. V době, kdy žebříčky nejnavštěvovanějších filmů a čím dál častěji i nejprodávanějších knih okupují právě díla spojená s fantastikou, je to zatraceně aktuální.