To, co se děje dnes, není žádná Střední Evropa

Označil byste se za Středoevropana? Písečana, Prácheňana, Jihočecha, Pražana, Čecha, Středoevropana, Evropana, světoobčana. Vaše poslední kniha se jmenuje Obrazy z kulturních dějin Střední Evropy. Lze říct, kdy se Střední Evropa — s velkým S — začala v politickém, kulturním nebo historickém uvažování objevovat? Sám termín „Střední Evropa“ v dnešním smyslu se objevuje až v 19. století, a to v německojazyčných kruzích, pokládajících tento prostor za přirozenou zónu německé dominance. Co je před tím, je vždycky projekce „avant la lettre“ — předtím, než se zrodil název. Střední Evropa je prostor definovaný spíš kulturně než geopoliticky. Který z oněch „kulturních obrazů“ považujete pro dnešek za nejdůležitější? Geograficky není žádný z obrazů líčících postupně ony staré korunní země „ten nejdůležitější“. Dokonce ani Dolní Rakousy, k nimž patří Vídeň. Ano, Vídeň byla centrem, ano, tam se protínaly nitky životních osudů napříč národy — Němcové, Kollára, Stiftera, Plečnika, Zrínských, Budai-Deleanua atd. Ale pro Střední Evropu je ještě důležitější to rozprostření po provinciích, zemích a krajích než jedno centrum. A historicky je to obraz křesťanského osvícenství. Tam, při potkání západních vlivů a domácích tradic, víry a rozumu, tolerance a mírného pokroku v mezích zákona, se rodí Střední Evropa rakouská a postrakouská, „naše“.

Martin C. Putna, foto: Wikimedia Commons

Sám mám termín Střední Evropa spojený hlavně s (poválečnými) diskusemi uvnitř české inteligence. Nakolik rezonuje třeba v Polsku nebo Maďarsku? V době své největší slávy, tedy v pozdních 80. a raných 90. letech, rezonoval napříč těmito zeměmi, měl své klasiky polské (Miłosz, Michnik), maďarské (Konrád, Esterházy) i české (Havel, Kundera). Dnes je pryč všude. Jak se kulturní entita Střední Evropy mění se současným směřováním Visegrádu (a svým způsobem Rakouska a Slovinska)? To, co se děje dnes, není žádná Střední Evropa. To je návrat primitivních autoritářských nacionalismů, které šikovně pracují s tradicí středoevropské opatrnosti či měšťáckosti — s tím horším, s tou zadní tváří Střední Evropy. Do (nejen) kulturních dějin celé Evropy patří Židé — a antisemitismus. Většinou se přitom zmiňuje umělecká a finanční elita z dob Rakouska-Uherska a meziválečného období — jakou roli sehráli v kulturních dějinách východní Židé? To záleží na tom, jak hledíme na roli jednak chasidismu čili židovské ultraortodoxie, jednak sovětského komunismu v jeho první fázi. Neboť obojí vzešlo z těchto kruhů. Jednoznačně pozitivní je proti tomu role haskaly neboli židovského osvícenství, pronikajícího — jako tolik jiných proudů — ze Západu na Východ.