Rozmanitost rozděluje

Spisovatelka Lionel Shriverová (např. Musíme si promluvit o Kevinovi) dostala počátkem června e-mail od svého vydavatele Penguin Random House, v němž se líčí personální plány nakladatelského domu do roku 2025. Nakladatelství Penguin Random House, které už dříve oznámilo, že u většiny pracovních pozic nebude vyžadovat vysokoškolský titul, chce podřídit svou ediční i zaměstnaneckou politiku struktuře britské společnosti. „To znamená, že chceme, aby naši autoři a noví kolegové odpovídali populaci ve Spojeném království s ohledem na etnicitu, gender, sexualitu, sociální mobilitu a zdravotní stav,“ píše se ve zprávě, kterou podle Shriverové dostali všichni literární agenti a spisovatelé spolupracující s Penguin Random House.

Součástí zprávy je i odkaz na online formulář, kde si autoři mohou zaklikat parametry vlastní identity. U genderu si může spisovatel „zvolit své vlastní označení“, u sexuality se nabízí celá škála možností a etnicita odpovídá britské koloniální minulosti — takže pod kolonkou „další“ se skrývají Italové, Řekové, Španělé, Češi, Američané, Rumuni, Guatemalané a mnozí další.

Penguin Random House v současnosti oficiálně nepraktikuje politiku rozmanitosti (diversity), proto je termín nastaven až na rok 2025.

Shriverová obsah emailu vynesla na veřejnost společně se svým uštěpačným komentářem v konzervativním časopise The Spectator. „Z mailu lze bezpečně usoudit, že pokud agent zašle nakladatelství rukopis od transgender homosexuála karibského původu, který se na školu vykašlal v sedmi letech a drandí po městě v elektrickém invalidním vozíku, tak vyjde, ať už to je, nebo není nesoudržná, nudná, roztahaná a nesmyslná hromada recyklovaného papíru. Hodně štěstí s takovým podnikáním.“

Lionel Shriverová v chystané politice Penguin Random House spatřuje dva obecnější problémy. Za prvé se podle Shriverové koncept společenské rozmanitosti scvrkl na úzce chápanou agendu, podle níž může společnost obohatit setkání jen s určitým typem lidí. Shriverová zdůrazňuje opak — obohacující, v tom nejširším slova smyslu, je kontakt úplně s každým.

Jako druhý bod kritiky Shriverová uvádí, že důraz na vyváženou společenskou reprezentaci odvádí některé firmy od jejich původní činnosti. Například nakladatele nutí vydávat a zaměstnávat nikoli podle kvality, ale podle populačních měřítek. Penguin je prý „opilý ctností“.

Nakladatelství se proti komentáři Lionel Shriverové ohradilo. Nadále chtějí hledat talenty a vydávat kvalitní knihy. Cílem nové strategie s důrazem na větší reprezentaci je podporovat ty skupiny obyvatel, které v minulosti kvůli předsudkům nebo špatné situaci neměly stejně snadný vstup do literárního prostředí jako vzdělaní běloši. „Pevně věříme, že poskytnutí platformy pro více rozmanitých hlasů povede k pestřejší tvorbě a bohatším příběhům, spíš než jejich umlčování,“ píše se v prohlášení Penguin Random House.

Kvůli textu ve Spectatoru přišla Shriverová i o místo v porotě literární soutěže Mslexia, zaměřené na spisovatelky, často prý z marginalizovaných etnických nebo sexuálních skupin. Komentáře Lionel Shriverové podle zakladatelky soutěže Debbie Taylorové nejsou „spojitelné s étosem a posláním Mslexie a odradily by každou ženu, kterou se snažíme podporovat“.

S Lionel Shriverovou nesouhlasí také řada komentátorů. Podle Petera Gordona z deníku The Guardian dává větší důraz na reprezentaci všech skupin obyvatel smysl i z obchodního hlediska: nakladatelství bude mít co nabídnout trhu, který teď možná neoslovuje. Gordon také upozorňuje na překladovou literaturu, v jejímž vydávání Velká Británie a Spojené státy prý zaostávají za zbytkem světa a která může přinést na knižní trh rozmanitost bez ztráty kvality.

Spisovatel Hanif Kureishi v komentáři poznamenává, že „není náhoda, že se v době brexitu s jeho xenofobní, neohrabanou a úzkou perspektivou vládnoucí třída a její hlásné trouby bojí mnohých demokratických hlasů ze všech stran a přejí si, abychom mlčeli“. Pro Kureishiho byla a je britská literatura nejsilnější v dobách, kdy se otevřela vlivům zvnějšku, jako například v 80. letech, kdy začaly vycházet knihy autorů z třetího světa, východního bloku nebo bývalých kolonií.