Zapomeňte na vampýry
Smrt. Dnes možná ještě větší tabu než dřív. Obsáhlá a čtenářsky atraktivní kniha historika Václava Grubhoffera Zdánlivá smrt. Noční můra osvícenské Evropy ukazuje smrt a s ní spojenou makabrózní a funerální tematiku jako neoddělitelnou součást každodenního života našich předků. Autorovy historické ponory do osmnáctého a devatenáctého století, stejně jako obsáhlé citace z cizojazyčné i české literatury o stěží uvěřitelných příbězích ze záhrobí nadchnou snad každého.
Grubhoffer vystavěl svou práci na pečlivém historickém výzkumu a zároveň ji učinil přístupnou laickému čtenáři. Jeho vypravěčský styl není vědecky toporný. Nelibuje si ve vršení odborných pojmů. Jeho řeč je civilní a čistá právě tak, aby knížka neskončila u hrstky zainteresovaných historiků, lékařů, antropologů nebo teologů. Důležitým prvkem knihy jsou černobílé obrázky, reprodukce dobových obrazů, fotografií, ilustrací, dokumentů a titulních stran knih zabývajících se problematikou dokonané i zdánlivé smrti. Najdeme tu i několik ilustrací barevných, které umocňují tíhu autorova badatelského zájmu.
I když se některé náměty mohou jevit jako obskurní, je třeba připomenout, že všechno, o čem Grubhoffer píše, nejenom bylo, ale dosud je nedílnou složkou života všech kultur a civilizačních okruhů. Smrt vytlačená z našeho soudobého dohledu je tu stále. Umírání nezmizelo. Autor ve své studii poukazuje na kdysi bohatě diskutovaný fenomén zdánlivé smrti a na strach umírajících, že budou předčasně prohlášeni za mrtvé a pohřbeni.
Představte si nesčetné podoby lidské smrti, přirozené nebo násilné, a všechno, co s ní souvisí: léčbu nemocného, zápas o život, (zdánlivou) smrt, bdění u mrtvého, rozloučení s mrtvým, církevní obřady, převoz těla, uložení v márnici nebo na pitevně, pohřeb. A představte si situaci, kdy je například člověk v bezvědomí, trpící nadto nakažlivou chorobou, narychlo — z důvodů hygienických — pohřben a po pár hodinách či dnech se probudí a podaří se mu vyškrábat se z čerstvě zasypaného hrobu nebo hrobky. Představte si děs jeho blízkých, když se takový člověk vrátí domů. Představte si pocity umírajícího člověka, jenž se daleko víc bojí toho, že se probudí hluboko pod zemí, než smrti samotné. A představte si, že se většina předčasně pohřbených, volajících o pomoc, z hrobu nedostala a zemřela vpravdě strašlivou smrtí.
Na tyto oprávněné obavy reagovala tehdejší „preventivní“ opatření: pohřbení až třetího dne po úmrtí, zevrubné ohledání mrtvého, všemožné pokusy přivést zdánlivě mrtvého (například utopeného) k životu, výstavba umrlčích komor nebo promyšlená zabezpečovací zařízení, jimiž mohl dát nebožtík světu na vědomí, že je živý. Setkáme se tu s obyčejným zvonkem na provázku i s technicky propracovanými stroji a rakvemi, z nichž se snad bylo možné dostat ven a — žít.
Grubhoffer reflektuje téma zdánlivé smrti rovněž v domácí a zahraniční literatuře a umění. V poznámkách pod čarou běží paralelní text, který by čtenář rozhodně neměl přehlédnout. Knize nechybí humor ani soucit. Možná že právě v nich lze čelit strachu ze zdánlivé smrti vůbec nejlépe. Bůh ví.
Václav Grubhoffer: Zdánlivá smrt. Noční můra osvícenské Evropy, Argo — Městská knihovna Polička, Praha — Polička 2018