Hrdinů neutuchající sláva
Jakkoli podtitul „Legionářské lamento" Bryczovy nejnovější knihy explicitně pojmenovává její žánr, od romaneta, jak jsme na tento málo frekventovaný žánr zvyklí, se však i liší, a to především svou relativně složitou významovou výstavbou. Jeho významová mnohovrstevnatost vzbuzuje pocit, že žánrové zařazení je zde často spíše rozrušováno než naplňováno.
Na druhé straně se čtenáři dostává příběh klasický pro romaneto, který se díky přítomnosti detektivní, až akční zápletky místy ocitá na hraně pravděpodobnosti a uvěřitelnosti a jehož segmenty a jejich význam se propojí ve chvíli, kdy je akt čtení završen. Zdá se, že Brycz používá tento konkrétní žánr a jeho poetiku nejenom proto, aby pointa příběhu rozkryla celou zápletku a její zákruty, ale i proto, aby čtenář na samém konci svého úsilí pochopil relativně složitou a komplexní stavbu celého díla.
Děj Největšího muže na světě je rozvržen do tří oddílů, které jsou propojeny hlavní postavou-vypravěčem Markem a jednotlivými úseky jeho života. V první části šestiletý Marek odkrývá velký svět zásadní cesty za největším mužem, legionářem strýčkem Maxem, svět, v němž existují velcí lidé, velké činy a v němž jsou dějiny malého potůčku důležitější než velké dějiny valící se koryty světových řek… Tento svět je však zároveň i světem, který uvízl v paměti vypravěči, který nám jej předkládá ze vzdálené časové perspektivy. Bezprostřednost a bájivost dětského pohledu se tak mísí s nadsázkou pohledu ze vzdálenosti paměťových procesů. Výsledkem tohoto spojení je živelný obraz posledního předškolního léta šestiletého kluka, pro něhož je nejlepším kumpánem jeho stejně stará sestřenice, největším strachem sousedův kohout a největším hrdinou strýc Max a jeho legionářské hrdinné vyprávění (ještě hrdinnější než dobrodružství Vinnetouova!). Ovšem na platformě této lehkonohé klukovské idyly se nakonec odehraje tragédie, která má symbolický charakter: Marek ze strachu z bití uteče z domova, odvrhne tento idylický svět, přičemž zároveň za tuto cestu na svobodu téměř zaplatí nejvyšší cenu.
Druhá část zachycuje Marka jakožto gymnazistu, který se poprvé po deseti letech vrací na místo činu. V této části více než jinde Brycz nechává promluvit historii rodinného klanu, velkých rodinných dějin na pozadí těch malých světových — rodina a svět, které šestiletý kluk prožívá v jejich bezprostřední přítomnosti, jsou pro šestnáctiletého studenta objektem analýzy a interpretace, klíčem k uchopení vlastní dějinnosti a mezilidských vztahů. Jakkoli se svět Marka-adolescenta neustále proměňuje a vyjasňuje, Marek zároveň prožívá základní krizi vůči dosud největší autoritě svého života — strýci Maxovi. A to ve chvíli, kdy pochopí, že tento velký a slavný „legionář“ je ve skutečnosti jen plagiátorem cizích osudů, který používá svou hrdinskou auru především k adoraci masarykovské republiky a ke kritice komunistického režimu. I toto pochopení lze symbolicky chápat jako druhý Markův pokus o cestu ke svobodě.
I třetí část končí smrtí — ale zároveň také znovuzrozením strýce Maxe. Max už není hrdinou svých vlastních smyšlených příběhů, ale stává se hrdinou příběhu, který vypráví sám Marek-novinář. Tím vytváří vlastní hrdinský narativ, přebírá štafetu rodinného hrdinského vyprávění.
Bryczovo romaneto je nejen romanetem, ale i nadsázkou či parodií na něj, je hravé, dobrodružné, tragikomické, bájivé, magické, ale i politické, historické, existenciální. To, co se zdá jako místy nesourodé a stylově rozrůzněné hromadění motivů a témat, se ovšem na konci skládá v mnohovrstevnatou mozaiku, kde všechno může být v životě člověka velké, přičemž tuto velikost však autor zároveň až postmoderně relativizuje, čímž čtenáře táhne k dalším otázkám. I pro tyto neustálé proměny hodnotových perspektiv se Bryczovo romaneto řadí ke čtenářsky ceněným historii reflektujícím prózám.
Pavel Brycz: Největší muž na světě. Legionářské romaneto, Knižní klub, Praha 2017