Časopis za miliardu

Holandská firma Elsevier, součást mezinárodně obchodované akciové společnosti RELX Group, koncem února ve výroční zprávě vykázala zisk ve výši devíti set milionů liber (přes dvacet pět miliard korun), o zhruba šedesát milionů více než loni. Elsevier je největším světovým vydavatelem odborných časopisů, jeho produkce ovšem zahrnuje jen asi sedmnáct procent všech odborných periodik. Zbytek vydávaných časopisů ani zdaleka nepokrývají další velké vydavatelské firmy, jako je Informa – do jejího portfolia mimo jiné patří prestižní akademická nakladatelství Routledge a Taylor & Francis – nebo Wiley, které rovněž dosahují miliardových zisků. Ačkoli je tradice odborných časopisů spjata se západní vědou už několik století, strmý nárůst zisků vydavatelských firem zaměřených na akademické texty přišel až v několika posledních desetiletích se stoupajícím důrazem na měřitelnost výkonu vědců, jímž stát a dotující instituce podmiňují financování. Tato měřitelnost v praxi znamená zejména tlak na zveřejňovaní co nejvíce textů v co možná nejprestižnějších vědeckých časopisech. Výsledkem je kromě táhlé krize vědeckého provozu také finanční vzestup akademických vydavatelství. Tyto firmy se přitom starají spíše o akcionáře než o stav vědy a poznání. Například Elsevier sice část svého zisku investoval do vylepšování databázových nástrojů, nicméně akcionářům RELX Group bylo vyplaceno v dividendách přes devět set milionů liber a jen šéf společnosti si na bonusech odnesl v roce 2016 deset milionů liber. Aby ale Elsevier a další podobná vydavatelství dosáhla potřebného růstu, nemůžou spoléhat jen na vlastnictví těch nejdůležitějších časopisů typu Nature. V posledních letech proto nebývale narostly náklady výzkumných pracovišť a univerzitních knihoven na výdaje za přístup k odborným časopisům a do databází jejich vydavatelů. Finanční zátěž přitom může být pro tyto vědecké instituce až likvidační. Například situace v Německu dospěla tak daleko, že se tamní univerzity rozhodly s Elsevierem neprodloužit smlouvu na rok 2018. To se mimochodem negativně projevilo na ceně akcií RELX Group – a možná i proto mají němečtí vědci, učitelé a studenti stále ještě přístup do databází časopisů spadajících pod Elsevier. Řešením situace pro univerzity a další vědecké instituce ale s největší pravděpodobností nebude vyjednávání s korporacemi, nýbrž příklon k otevřeným databázím (výsledky výzkumu hrazeného z veřejných peněz by jednoduše měly být přístupné veřejně). Do těch sice mají přístup už teď, ale jak upozorňuje Times Higher Education, nikdo v zařazených časopisech nechce moc publikovat, jelikož ty čtené a důležité jsou prostě jinde. To je mimo jiné i důvod, proč je Elsevier tak finančně výkonný, i když vydává jen necelou pětinu akademické produkce – vydává tu podstatnou. Vědci a univerzity jsou tak trochu rukojmí Elsevieru a dalších vydavatelství. To si ale začínají uvědomovat politici. Americká senátorka Elizabeth Warrenová mluví o monopolizaci, John McDonnell z britské labouristické strany naznačil možnost zestátnění a regulace akademických vydavatelství. Evropská unie se obrátila směrem k časopisům a databázím s otevřeným přístupem – v nich by od roku 2020 měly být dostupné všechny články a výzkumné výsledky hrazené z veřejných peněz.