Několik vět k jedné biografii

My všichni (mladí i ti dříve narození) historici, kteří se nějakým způsobem osobnosti Gustáva Husáka ve svých výzkumech dotýkáme, jsme tedy konečný výsledek očekávali s napětím. Nakonec ne každému se podaří dostat se do ruských archivů, vést rozhovory s více než třicítkou Husákových spolupracovníků nebo rodinných příslušníků, podrobně zmapovat archivní fondy ve Slovenské i České republice, a to včetně rodinného archivu Husákových, nebo kvůli Husákovi navštívit i archivy na severoamerickém kontinentu. Výsledkem této dlouholeté systematické práce je více než šestisetstránková biografie vzestupů a pádů, které zásadně zasáhly do životů několika generací Slováků a Čechů.

Prezident zapomnění zapomenut

Říká se, že v České republice je Gustáv Husák vnímán jen jako prezident a generální tajemník ÚV KSČ, tedy jako symbol normalizace, zatímco na Slovensku jej lidé vnímají ještě jako organizátora Slovenského národního povstání (SNP), bojovníka za federaci nebo jako jednu z osobností roku 1968. Nemyslím si však, že to v současnosti ještě platí. Občané obou republik (s výjimkou těch, kteří se věnují historii) v drtivé většině na Husáka zcela zapomněli, téměř zapomněli, anebo je už vůbec nezajímá. Nanejvýš si jej ještě tak spojí s prezidentským portrétem na stěnách škol a institucí, což se však zároveň týká už jen starší a částečně střední generace. V tomto směru je tedy situace na obou březích Moravy vyrovnaná. Rozdíl lze snad najít v tom, že na Slovensku není Husák považován za jednoznačně negativní postavu, což souvisí především se zmíněným zápasem o rovnoprávnější postavení Slovenska ve společné republice a s organizací SNP.

Ludvík Svoboda a Gustáv Husák v roce 1969, foto: Peter Zelizňák

Velký přínos Macháčkovy práce proto vidím v tom, že zpracovává celý Husákův život — od raného dětství až po smrt. Díky tomu si každý čtenář uvědomí, že Husák zdaleka nebyl jen starý muž, který zpoza silných brýlí čítával komickou českoslovenštinou novoroční projevy, ale že už dávno před nástupem do nejvyšší státnické či stranické funkce výrazně zasáhl do našich dějin a ovlivnil osudy tisíců občanů. Dovolím si v této souvislosti navíc tvrdit, že v Husákově životě existovala časnější období, kdy měl v rukou daleko větší moc, než tomu bylo v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století. A pokud chceme pochopit postoje Husáka jako generálního tajemníka a prezidenta, musíme poznat celý jeho předcházející životní příběh. Až pak nám mohou být mnohé věci daleko jasnější a srozumitelnější.

Podrobně i nevyrovnaně

Husákovu biografii autor rozdělil do sedmi velkých kapitol, které se dále člení na mnohé podkapitoly. Jelikož jde o vědeckou práci, na čtenáře čeká v knize i 2 345 poznámek pod čarou, rozsáhlý seznam použitých pramenů a literatury, shrnutí Husákovy osobnosti v datech, seznam jeho ocenění, která během života získal, kapitola věnující se historiografii, stejně jako autorovo závěrečné zamyšlení nad Husákovou osobností. Pochopitelně tu tedy nejde o knihu na jeden večer, přičemž takovou být ani nechce. Na její četbu je třeba si vyčlenit dostatek času a klid. Navíc biografie je jedním z nejtěžších historiografických žánrů, zvláště pak v případě, že jde o politický životopis člověka, který žil v těsném sepětí s politikou více než šedesát let.

Ne všechny kapitoly Macháčkovy knihy jsou stejně podrobné. S trochou zjednodušení lze říci, že nejpropracovanější jsou čtvrtá až sedmá kapitola (politický pád, vězení, rehabilitace, postupný návrat do vysoké politiky, roky 1968—1969, normalizace a odchod z politického života), přičemž právě zde autor nejvíc využil poznatky získané v ruských archivech.

Podle mého názoru mohl autor věnovat daleko více pozornosti letům 1938—1945, která měla zásadní vliv na další Husákův osud, protože šlo o práci v ilegalitě: Husákovy spory s funkcionáři ilegální Komunistické strany Slovenska a v neposlední řadě o přípravu SNP. Právě Povstání poprvé katapultovalo Husáka do vysoké politiky. Navíc se k tomuto období vztahovala různá pozdější obvinění, která se stala základem jeho kriminalizace. Podobně i další kapitola, věnovaná poválečnému období, by si zasloužila více péče, protože v boji o uchopení absolutní moci komunistickou stranou hrál Husák, alespoň na Slovensku, jednu z klíčových rolí. Ve čtvrté části biografie, s názvem „Buržoazní nacionalista“, mi chybí širší zpracování veřejnosti málo známého podílu Gustáva Husáka na proticírkevní politice vládnoucího režimu, protože Husák kromě jiných funkcí zastával i post předsedy „Slovenského úradu pre veci cirkevné“. Nesl tak například zodpovědnost za likvidaci řeholí, klášterů i řeckokatolické církve na Slovensku. Autor však těmto okolnostem věnuje jen pár odstavců. Kromě toho, život Gustáva Husáka v letech 1948—1951 nebyl jen o buržoazním nacionalismu, ale hlavně o jeho každodenní praktické politické činnosti.

Husák versus velké dějiny

Už při psaní těchto řádků je mi však jasné, že pokud by autor chtěl detailně zpracovat každou z etap Husákova života, potřeboval by k tomu ještě několik dalších let práce. Nakonec každou z kapitol by bylo možno zpracovat jako samostatnou knihu. Sám autor přiznal, že svou knihou úplně nevyčerpal husákovské téma, což ani nebylo možné. Zároveň napsal, že „z biografické práce bych rozhodně nechtěl mít ,velké dějiny v malém‘, kde by Gustáv Husák víceméně sloužil jen jako doplněk a z textu se vytrácel…“.

Toto konstatování je samozřejmě správné, na druhou stranu na některých místech knihy se téměř úplně vytrácí okolní svět a dění a Husák zde zůstává stát jaksi osaměle. Například československo-sovětské jednání v Čierne nad Tisou a v Bratislavě z přelomu července a srpna roku 1968 je vzpomenuto jedinou větou v poznámce pod čarou, přitom šlo o klíčovou událost roku 1968. Podobných příkladů by bylo možné v knize najít víc. Pokud má tedy tato průkopnická práce nějakou slabinu, je to právě tento faktor. Osobně bych byl též kritičtější ke vzpomínkám komunistických funkcionářů, a to nejen k těm, které se vracejí k padesátým letům. Rozumím však samozřejmě tomu, že jejich slova nelze nijak ověřit hodnověrnými prameny.

I když se jedná o politický životopis, měla by tu dle mého názoru být v daleko větší míře popsána také lidská stránka Husákovy osobnosti, tedy jeho mimopolitický a osobní život (ano, i takový život Husák měl, protože ne vždy žil politikou dvacet čtyři hodin denně). Tím spíše, že autor spolupracoval s Husákovou nejbližší rodinou, která mu poskytla materiály z rodinného archivu. Veřejnost by měla poznat, jaký byl Gustáv Husák člověk, jaké měl záliby, co rád dělal ve volném čase nebo v rodinném kruhu, jakou měl povahu, jaký byl otec a podobně. Osobně bych též rozšířil obě kapitoly o Husákových manželkách, které byly výraznými osobnostmi. V knize se také téměř nic nedozvíme o Husákových synech, tedy i v tomto směru by se hodilo napsat pár vět, protože osobní život do jisté míry spoluutváří i ten politický.

V husákovské biografii rovněž chybí podkapitola věnovaná jeho vztahu k víře, církvi a náboženství. Chtě nechtě se tyto otázky objevovaly během celého Husákova života. Nejprve byl ministrantem, později člověkem, který měl v kompetenci proticírkevní zásahy (nejednou velmi brutální), navzdory tomu se zároveň hlásil ke katolickému vyznání, a také byl politikem, díky němuž mohla vzniknout samostatná slovenská církevní provincie. Tyto aspekty Husákova života sice Macháček ve své knize zmiňuje, ale jen velmi stručně. Určitě by to byla zajímavá podkapitola a čtenářům by přinesla úplně nové poznatky z Husákova životního příběhu.

Biografie Gustáva Husáka obsahuje několik chybně uvedených dat, údajů nebo překlepů, což je však při takovém rozsahu pochopitelné. Navzdory všem uvedeným výtkám jde dosud o jedinou ucelenou, dá se říci průkopnickou Husákovu biografii, navíc s využitím dosud neznámých pramenů (ruské archivy, rodinný archiv), což jen zvyšuje její badatelskou hodnotu. Macháček díky svým znalostem a dlouholetému studiu archivních materiálů přinesl komplexní pohled na Husáka-politika, a ukázal tak veřejnosti, že Gustáv Husák nebyl vždy tím nemocným starcem promlouvajícím k občanům na Nový rok z televizních obrazovek. Svou prací připomenul, že naše dějiny dvacátého století jsou do velké míry spojeny s Gustávem Husákem.

Michal Macháček: Gustáv Husák, Vyšehrad, Praha 2017