Sám sobě lhářem i neštěstím
Bernhard Schlink (nar. 1944) pracuje jako právník a žije střídavě v New Yorku a Berlíně. Vedle své profese dokáže bravurně psát, o čemž se mohli přesvědčit čtenáři detektivního románu Spravedlnost podle Selba (1987, česky Prostor, 2009) či světového bestselleru Předčítač (1995, česky Prostor, 1998), podle něhož byl natočen roku 2008 stejnojmenný oscarový film. Soubor povídek Letní lži byl vydán roku 2010, vzápětí vyšel s velkým úspěchem v angličtině, do češtiny byl přeložen v letošním roce.
Sedm v létě se odehrávajících povídek má shodné téma. Jsou jím lži, kterými lidé obelhávají sebe i své blízké — lži, které otevírají často letité rány a jejichž prostřednictvím zasuté vztahové problémy eskalují v katastrofy.
Autor je mistrem jemné psychologie. Je mistrem věrohodně líčených dějových zápletek i mistrem dialogů. Jeho čistý styl je založen na neokázalosti a na přesvědčivě úsporném portrétování. Jeho vypravěč je klidný, realisticky věcný, soustředěný, oproštěný od jakýchkoli zbytečných vnějškovostí a vlastních komentářů. K introspekci hlubokých emocí postav postačují jejich vnitřní monology. Schlinkovi hrdinové jsou vesměs kultivovanými stárnoucími intelektuály, kteří bilancují svůj život či se jej snaží proměnit — opustit vyjeté koleje. Překvapeni objevují jako příčinu svých strastí sebe samotné ve své schopnosti obelhávat se, vytěsňovat nepříjemnou minulost, vlastnit druhého či snažit se jej připoutat ze strachu z osamění. Ať už se jedná o majetnické citové vztahy partnerů, či patologickou touhu izolovat úspěšnou manželku od zbytku světa z vlastního komplexu méněcennosti, ať už sledujeme umírajícího starého muže, který chce mít svou smrt pod kontrolou, což se mu ve vztahu s blízkými trýznivě vymyká, či překvapivou cestu staré dámy za sebepoznáním tváří v tvář opuštěné lásce z mládí, vždy jsme jemně coby čtenáři neomylně vedeni k empatii s chybujícími protagonisty. V nevinně vypadajících drobných lžích totiž poznává čtenář vlastní slabosti a selhání, a bere tak na milost slabosti povídkových hrdinů. (Výjimečnou se zdá být povídka „Cizinec v noci“, v níž se autor tajemnou atmosférou částečně vrací ke své náklonnosti k detektivnímu žánru.)
Dalo by se v nadsázce tvrdit, že se Bernhard Schlink rozhodl tematizovat strasti stárnoucí německé vyšší střední třídy. Hrdinové žijící v blahobytu nemají jiné bolesti než ty, které si sami vytvořili či které přicházejí přirozeně s vysokým věkem. Žijí většinou na pohled spokojené životy bez výjimečných zvratů či dramatických oblouků. Pod fasádou banální všednosti však ve svých drobných lžích skrývají před sebou samými nečekaná tajemství obav z vnitřní samoty, a tedy neschopnosti milovat a neschopnosti lásku přijímat. Schlinkovi čtenáři prostřednictvím duševních pohnutek postav mohou aktivovat vlastní schopnost odpuštění. Vždyť i v soudní praxi, kterou se v počátcích kariéry profesor Schlink zabýval, platí základní procesní zásada práva obviněného hájit se legitimně i prostřednictvím lži. Soudce-spisovatel za lži nekárá a s „obviněnými“ dokonce sympatizuje. Působivě a suverénním stylem však ukazuje důsledky jejich i našich zdánlivě nevinných klamů a sebeklamů.
Bernhard Schlink: Letní lži, přeložila Zlata Kufnerová, Prostor, Praha 2017