Sci-fi nedělá hlupáky

Sexuální skandály spojené s hnutím #MeToo se nevyhýbají ani nejvyšším patrům literatury. Švédská akademie v pátek oznámila, že přerušuje styky s vysoce postaveným člověkem švédské kulturní scény. Jeho jméno vyškrtla i ze seznamu hostů slavnostního večírku na počest letošního nobelovského laureáta Kazua Ishigura.

Noviny Dagens Nyheter v minulém týdnu zveřejnily výpověď osmnácti žen o sexuálním obtěžování, nebo dokonce znásilnění, kterých se dotyčný mezi lety 1996 a 2017 dopustil. Jeden z incidentů se stal i během banketu Nobelovy ceny. Oběti dodneška mlčely kvůli obavám o své kariéry.

Ačkoli se jméno viníka kvůli švédským zákonům, které novinám neumožňují jeho jméno zveřejnit, nikde neobjevilo, stockholmské kulturní kruhy za anonymním mužem hned poznaly vlivného uměleckého ředitele klubu, kde se odehrávala četná čtení i výstavy spojené se švédským, mezinárodním i nobelovským literárním děním.

Stálá tajemnice Švédské akademie Sara Daniusová ihned po obviněních přerušila veškeré oficiální styky s obviněným a zastavila rovněž dotace, které jeho podnik od akademie dostával. Švédská akademie si rovněž najala právnickou firmu, aby všechna obvinění vyšetřila.

„Každý asi chápe, že daná osoba nemá ve věci Nobelovy ceny za literaturu žádné slovo. Když je ale instituce, která její laureáty vybírá, v podobné situaci, existuje riziko, že se to Nobelovy ceny negativně dotkne,“ vysvětluje šéf Nobelovy nadace Lars Heikensten.

Podle nové vědecké studie lidé čtou žánrovou literaturu méně pozorně než tu uměleckou. Vyplývá to z výzkumu Chrise Gavalera a Dana Johnsona z Washington and Lee University, zveřejněného v odborném časopise Scientific Study of Literature.

V článku pojmenovaném „The Genre Effect“ (Žánrový efekt) autoři shrnují výsledky čtenářského experimentu. Gavaler s Johnsonem rozdali zhruba sto padesáti respondentům dva krátké texty. V obou se odehrává stejný příběh — protagonista vstupuje do stravovacího zařízení poté, co se provalil jeho negativní názor na celou komunitu. Jedna verze je realistická: hrdinův pohrdlivý dopis se objevil v městských novinách. V druhé se jde najíst do lodní kuchyně na vesmírné stanici plné lidí i mimozemšťanů. Vztahy mezi postavami i hrdinovy vnitřní pochody jsou v obou verzích příběhu identické, liší se pouze kulisy. Například dveře ve sci-fi verzi nahradila přechodová komora.

Testovaní čtenáři měli po přečtení textu odpovědět na sadu otázek zkoumajících míru i náročnost jejich vcítění se do postav z textu. Gavaler s Johnsonem předpokládali, že vzhledem k identičnosti postav, jejich vztahů i psychologie z obou textů budou identické i reakce čtenářů. Předpokládali ale chybně, protože se ukázalo, že i jednoduché žánrové ukotvení snížilo hodnocení literární kvality, empatii nebo míru ztotožnění s postavami. Čtenáři sci-fi verze navíc vynakládali více energie na pochopení fikčního světa než vztahů mezi postavami či jejich vnitřních pochodů a očekávali rovněž jednodušší příběh. „Sci-fi stylizace způsobila celkově chudší čtení,“ shrnují studie výsledky experimentu.

„The Genre Effect“ reaguje na čtyři roky starý výzkum na podobné téma. V roce 2013 zveřejnili psychologové David Comer Kidd a Emanuele Castano článek, v němž tvrdí, že umělecká próza zvyšuje empatii — značně více než ta žánrová. Svá tvrzení podložili jednodušším testem než Gavaler s Johnsonem: zhruba tisíc lidí nechali číst různé úryvky žánrové i náročnější prózy a podle jejich reakcí měřili dopad literatury i jejích žánrů na lidskou emoční výbavu.

Chris Gavaler, který je také autorem fantastické literatury nebo příručky o komiksech a učí tvůrčí psaní, považuje jejich přístup i výsledky za pochybné. Jednak nijak koncepčně neoddělili žánrovou fikci od té umělecké a také nepracovali s čtenářskými předsudky vůči žánrům. Podle Gavalera s Johnsonem to totiž není tak, že by žánrová literatura poskytovala menší empatické příležitosti. Spíše jsou v současné kultuře zakořeněné žánrové předsudky, které mnoha čtenářům zabraňují investovat do četby fantastiky nebo detektivek tolik intelektuální energie, kolik věnují „náročné“ literatuře.

„Neplatí to u všech čtenářů, ale ti s předsudky vůči sci-fi coby méněcennému žánru předpokládají, že příběh bude méně hodnotný, takový, který není nutné číst pozorně — a tak čtou méně pozorně. Toto následně snižuje jejich objektivní chápání textu, protože o spoustu [nepozorným čtením] přijdou. Je zajímavé, že si to ani neuvědomují, jelikož stejně nahlásí, že příběh vyžadoval malé úsilí k pochopení. Je to sebenaplňující se předsudek — až na to, že teď můžeme dokázat, že slabý je čtenář, a ne příběh,“ říká Gavaler. A dodává: „Takže ne, sci-fi z vás nedělá hlupáky. Je to spíš tak, že jestli jste dostatečně hloupí na to, abyste měli vůči vědecké fikci předsudky, tak ji budete číst prostě blbě.“

Ve Skotsku začalo pilotní testování projektu One Card — univerzální čtenářské kartičky do všech skotských knihoven. Zkušební doba projektu je šest měsíců a dotýká se čtenářů v pěti skotských správních oblastech: Aberdeen, Aberdeenshire, Angus, Highland a Perth a Kinross.

Cílem One Card je zjednodušit lidem přístup do knihoven a zpřístupnit jim tak jejich služby. Pokud bude projekt úspěšný a přejde do ostrého provozu, bude moci držitel jedné kartičky navštívit sto dvacet knihoven a vybírat si z více než půl druhého milionu knih. A nejen to, podle skotské ministryně kultury Fiony Hyslopové jsou „knihovny také místem, kam lidé chodí kvůli internetu i společnosti. Knihovny mohou posilovat komunity, pomáhat řešit nerovnost, pomáhat v osamocení a nakopnout lokální ekonomiku“.

„Jednou ze základních charakteristik veřejné knihovny je, že do ní může každý,“ vysvětluje vedoucí Skotské rady pro knihovny a informace Pamela Tullochová. „Projekt One Card ještě více zlepší přístup do knihoven tím, že odstraní současné bariéry mezi poskytovanými službami, a snad motivuje více lidí k jejich využití,“ dodává Tullochová.