V Orient expresu se vraždí i ve 21. století
Agatha Christie je autorkou více než stovky románů a ještě většího počtu povídek, soupis jejích děl čítá tři sta položek, včetně literatury faktu, divadelních her a memoárů. Vražda v Orient expresu z roku 1934 je z její tvorby možná nejznámější detektivkou, nejspíš díky kombinaci atraktivního prostředí luxusního vlaku a nápadité zápletky s originálním rozuzlením, bezpochyby jedním z nejextravagantnějších v dějinách žánru.
K popularitě románu přispěla i nestárnoucí adaptace Sidneyho Lumeta z roku 1974, v níž Albert Finney pojal Poirota jako poněkud cholerického mužíka, který hledá vraha ve vlaku plném filmových hvězd. V letech po úspěchu Lumetova filmu vznikla řada kvalitních vysokorozpočtových adaptací detektivek (nejen) Agathy Christie, ale na konci osmdesátých let se situace změnila. Žánr detektivky z pláten kin prakticky zmizel a během uplynulého čtvrtstoletí je vystřídaly divácky atraktivnější thrillery. Detektivek se plně zmocnila televize, což platí i pro adaptace Agathy Christie. Zatímco slečny Marplové se za posledních třicet let na televizních obrazovkách vystřídaly minimálně tři, Poirota se v roce 1989 zmocnil David Suchet a následující čtvrt století si postavu monopolizoval. Výpravný retro seriál se Suchetem v hlavní roli se dodnes těší takové popularitě (a reprízovanosti), že se tento herec pro mnohé stal ideálním ztělesněním belgického detektiva.
Když v roce 2013 studio 20th Century Fox ohlásilo přípravu nové adaptace Poirotova nejznámějšího případu, bylo to pro mnohé překvapení, které se o dva roky později změnilo ve zvědavé očekávání, když byl jako režisér a představitel hlavní role v jedné osobě oznámen Kenneth Branagh, všestranný britský herec a filmový a divadelní režisér, často spojovaný s režií her Williama Shakespeara ve filmu (mj. Hamlet) i na divadle (z poslední doby např. Romeo a Julie a Zimní pohádka; skvělého Macbetha z roku 2013, v němž kromě režie zvládl i titulní roli, jsme mohli vidět i u nás). Branaghovi se sice v uplynulých letech podařilo jako režisérovi zakotvit v hollywoodských vysokorozpočtových produkcích (Thor či nová disneyovská Popelka), přesto se jednalo o nečekanou volbu, mimo jiné i proto, že nepočítáme-li titulní postavu v sérii BBC Wallander podle románů Henninga Mankella, neměl dosud s detektivním žánrem žádnou zkušenost.
Kenneth Branagh coby Hercule Poirot, foto: IMDb.com
Chopit se adaptace tak známého příběhu se ovšem muselo pro Branagha jevit spíš jako risk než sázka na jistotu. Doba a móda přejí spíše temným skandinávským vyvražďovačkám než klasickým britským konverzačním detektivkám, navíc Vražda v Orient expresu nabízí překvapení týkající se identity pachatele spíš jen menší části publika. Konzervativní příznivci královny detektivek navíc předem deklarovali, že pro ně je jediným Poirotem David Suchet. Jakmile bylo oznámeno, že se chystá další verze Vraždy v Orient expresu, okamžitě se vyrojily debaty o zbytečnosti takového filmu. Hotová mela se pak na diskusních fórech spustila po zveřejnění prvních fotografií. Excentrický Branaghův poirotovský knír v řadě christiovských (či spíše suchetovských) dogmatických puristů film předem diskvalifikoval. Proti Branaghovi se tak část publika předem vymezovala, ovšem toto publikum odmítalo i legendární Poiroty Petera Ustinova (příliš mohutný a příliš potrhlý Poirot) nebo Alberta Finneyho.
Branagh použil produkční strategii, která se osvědčila v předchozích úspěšných filmech podle Agathy Christie a kterou svou adaptací „založil“ Sidney Lumet: nešetřil na hvězdách ani na výpravě. Přesto jeho film zdaleka není tak konzervativní, jak by se kvůli předloze mohlo zdát. Branagh zachoval klíčové rysy ikonického detektiva, současně jej však přiblížil současnému divákovi. Jeho pojetí Poirota je dynamičtější, akčnější, ale také emocionálnější. Poirot si i přes svou výstřednost zachovává lidský rozměr a je psychologicky uvěřitelný. Režisérův režijní rukopis je i zde charakteristický: opírá se o ujasněný a divácky srozumitelný výklad předlohy, opulentní výpravu, lehce ironický humor a výborné herecké výkony, byť hvězdný ansámbl zdaleka nedostane takovou příležitost, jak by publikum při takové koncentraci hereckých es mohlo očekávat. Branagh ctí starosvětskost předlohy, ale dokáže ji zprostředkovat moderními filmovými prostředky. Konverzační příběh v několika momentech zakčnil a za zdařilý lze považovat i nápad několikrát opustit ve sněhu uvízlý vlak a vydat se do exteriérů.
Branaghův film za prvních pár dní promítání utržil ve Spojených státech 28 milionů dolarů, celosvětově pak milionů 85, takže se jeho adaptace považuje za úspěch nejen umělecký, ale i ekonomický. Pro studio Fox šlo o natolik přesvědčivý výsledek, že už dva týdny po premiéře ohlásilo pokračování, Smrt na Nilu opět režírovanou Kennethem Branaghem. Vypadá to, že se nečekaně zrodil nový Poirot, moderní, určený divákům 21. století. V tuto chvíli zatím nemůžeme předvídat, zdali úspěch Vraždy v Orient expresu povede jen k pokračování (jednomu či dvěma), nebo přímo vrátí žánr klasické detektivky do kin. Obojí by každopádně představovalo dobrou zprávu.