Neopíšeš!
Americká literární scéna na chvíli žila plagiátorským skandálem. Spisovatelka Jill Bialoskyová podle básníka a kritika Williama Logana opsala některé pasáže své poslední knihy z Wikipedie a dalších online zdrojů. Za Bialoskyovou se ovšem postavil literární provoz a v otevřeném dopise i přes sedmdesát dalších spisovatelů. Celá kauza se tak odbyla jako drobné pochybení.
Jill Bialoskyová je úspěšná žena a osobnost minimálně americké literatury. Pracuje jako šéfredaktorka vlivného akademického nakladatelství W. W. Norton, proslulého antologiemi anglické literatury, kritickými edicemi či portfoliem současné americké poezie. Vydala několik básnických sbírek, románů a esejistických knih. Její poslední kniha, memoáry nazvané The Poetry Will Save Your Life (Poezie vám zachrání život), v nichž prokládá básnickou antologii svých oblíbených autorů vlastními redaktorskými vzpomínkami, vyšla v půlce srpna a sklidila víceméně pozitivní kritiku. The Poetry Will Save Your Life měla nakročeno k tomu, vřadit se mezi ty milé pajány na sílu literatury a oslavy tajemství verše, které se málo, ale stabilně prodávají — kdyby nepřišlo obvinění z plagiarismu.
Básník William Logan zveřejnil v drobném literárním periodiku Tourniquet Review počátkem října recenzi, v níž Bialoskyové kromě „stylu, za který by se stydělo dvanáctileté děcko“ vyčítá několik textových krádeží z Wikipedie, stránek Akademie amerických básníků a Poetry Foundation. Konkrétně se jedná o pasáže z biografických medailonků citovaných básníků, které si Bialoskyová půjčuje skoro celé. Viz například portrét Roberta Louise Stevensona:
:
.
The Poetry Will Save Your Life:
The Arabian Nights.
Z článku by pravděpodobně nevznikla žádná kauza, kdyby si recenze nevšiml redaktor The New York Times, který Bialoskyovou s kritickým textem konfrontoval. Spisovatelka reagovala, že Logan jen vytáhl několik omezených frází z jejích přes dvě stě stran dlouhých pamětí, které sice obsahují „fragmenty biografických zdrojů a tropů” z několikaletého procesu psaní, to by ale nemělo čtenáře „odvádět od hlavní teze knihy, která se odvíjí od mého života, zkušeností a pozorování“. Bialoskyová doplnila, že v následujících vydáních knihy všechny sporné pasáže opraví. Za autorku se také postavilo vydavatelství knihy Simon & Schuster.
Na nařčení z plagiátorství zareagovalo o pár dní později v otevřeném dopise také sedmdesát dva spisovatelů, mezi nimi například držitelka Pulitzerovy ceny za literaturu Jennifer Eganová, kteří Jill Bialoskyovou podpořili. V dopise kritizují především The New York Times, které poskytly „malé kauze obří platformu“ a poškodily tak reputaci úspěšné redaktorky a básnířky. Ve své argumentaci zopakovali její tvrzení — pochybila jen tím, že zkopírovala „hrstku obecně známých životopisných faktů“, což sice je chyba, kterou nelze přejít, ale nebyla to žádná „obrovská záměrná krádež“.
Celou kauzu sžíravě komentuje server Electric Literature — před opisováním z Wikipedie se odrazuje nejpozději v prvním semestru na vysoké, ale když jste prominentní spisovatelka, tak to asi nevadí. Navíc, ty „fragmenty“, o nichž se zmiňuje Bialoskyová a píší její podporovatelé, jsou často celé odstavce, překopírované jen s drobnými změnami. Samozřejmě, můžou to být dávné poznámky, které časem začala považovat za vlastní text, nebo nedbalá práce asistenta, který měl tyto banální části knihy na starosti. Tak jako tak, pokud je Jill Bialoskyová jednou z nejzkušenějších amerických redaktorek — a její zaměstnání stejně jako reference tomu nasvědčují —, takový výsledek není zrovna dvakrát dobrá vizitka.
Není důvod Bialoskyové nevěřit, že se jedná o nedopatření — dané části textu v její knize opravdu nejsou stěžejní, navíc už pracuje na nápravě. Zdá se, že vše dokázala uspokojivě vysvětlit svému nakladateli i zaměstnavateli — a žádný skandál se nekoná. Ve spojených státech je přitom běžné, že se při podobných nařčeních odchází ze zaměstnání i veřejného života.
Zarážející tak je hlavně reakce literárního provozu, který rychle přispěchal na pomoc své elitní člence, aby ji uchránil v očích čtenářského publika. William Logan ani The New York Times nepořádali žádný hon na čarodějnice, jen upozornili na zjevný nedostatek The Poetry Will Save Your Life. V tomto ohledu lze otevřený dopis spisovatelů považovat za zásah do literárně kritické praxe, která čtenářům odkrývá všechny fasety literárního díla — včetně těch, které autor nezamýšlel nebo schoval. Nakonec, uznávají-li všichni pod dopisem podepsaní spisovatelé skutečnost, že Bialoskyová chybovala, mělo by se nechat na čtenářích, ať rozhodnou, jak velká ta chyba je.