Homosexuální pohádky nabízí alternativu

Jaké byly reakce dospělých na Prince & Prince? Reakce dospělých se dostavily ještě předtím, než knihu viděli, protože jsme na ni s nakladatelstvím Meander sháněli finanční prostředky pomocí crowdfundingového portálu Hithit. Samozřejmě to bylo ode zdi ke zdi, málokoho nechala kniha chladným, protože to byla teprve druhá kniha pro děti s homosexuální tematikou u nás (první byla Jura a Lama Markéty Pilátové) a získala velký mediální prostor. Lidé mi psali nadšené zprávy, ale samozřejmě jsem se také dozvěděla, že bych měla být upálena či jakkoliv jinak zneškodněna. Bylo to úsměvné, mě se takové zprávy nijak nedotýkají. Poté, co kniha vyšla, výhružné dopisy ustaly. Takže předpokládám, že si knihu našel ten, kdo chtěl, a zbytek na to pomalu zapomněl. Aktuálně je kniha téměř vyprodaná a chystá se její dotisk. Dětem se knížka líbila? Ano, četla jsem ji dětem na křtu, na autorském čtení na festivalu Děti, čtete? a vždy jsem se setkala s výhradně pozitivním ohlasem. Darovala jsem i několik výtisků škole, kterou navštěvuje dcera, a ani odsud nepřišly od učitelů či rodičů žádné negativní reakce. Ale uznávám, bydlím v Brně, kde je situace samozřejmě jednodušší než na malém městě či na vesnici. Bavila jste se o knihách a jejich přijetí v Nizozemsku s autorkami Stern Nijlandovou a Lindou de Haanovou? Nijak do hloubky. V roce 2013, kdy u nás kniha vyšla, nebylo téma homosexuálních sňatků v Nizozemsku tématem. Autorky nenávistné komentáře překvapily, ale upřímně, moc jsem je tím nezatěžovala. Prince & Prince vydal nizozemský dětský časopis. Jak se díváte na zdejší časopiseckou produkci pro děti? Časopis Goter groeien, což je časopis pro rodiče dětí od narození do 12 let, vydání knihy podpořil, sám ji nevydal. Když jsme sháněli prostředky na vydání knihy Princ & Princ, oslovila jsem redakce tuzemských časopisů pro maminky, ale nikdo mi neodpověděl. Co za tím bylo, netuším.

Adéla Elbel, foto: HitHit

Pokračování má myslím podporu srovnatelnou s původní knížkou. Na sociálních sítích i samotném Hithitu si nicméně lze pořád všimnout zamítavých, až nenávistných vzkazů. Překvapilo vás to? To je přece naprosto běžný jev. Vše, co má tendenci něco ve společnosti měnit, se setkává s protichůdnými názory. Mě ta diskuze baví, snad přispěje k procesu změny vnímání homosexuálních rodičů. Čím vás ta diskuse baví? Baví mě proto, že lidé to téma otevírají, přemýšlí nad ním, vyměňují si názory. Ano, slýchám, že to nemá smysl, že je to hádka přesvědčených s přesvědčenými, ale já si to nemyslím. Neříkám, že diskuze na sociálních sítích dokáže změnit něčí názor, ale může k tomu pomalu a postupně přispět. Kdybych byl jedním z těch nechápavých rodičů — proč je důležité vydávat takové knihy? Protože nabízí alternativu. My knihu nikomu nevnucujeme, chceme jen, aby rodiče, kteří chtějí svým dětem vysvětlit, že je běžné, že se berou dva muži či dvě ženy a že spolu mohou plnohodnotně vychovávat dítě, měli po čem sáhnout. Každý má samozřejmě právo na svůj pohled na výchovu. Jenže homosexualita není nemoc, je to v otevřené společnosti naprosto běžná věc, proto je dobré ji tak vnímat, a kde začít jinde než u dětí. Jsem sice idealistka, ale myslím, že to za pár let nebude téma ani v naší republice. Ani já ani jedna z autorek knihy o homosexuální tematice nepatříme do LGBT komunity, přesto cítíme, že je potřeba takové téma zpracovávat a šířit. Homosexualita a queer všeobecně se ve světě stává poměrně standardním námětem dětské nebo minimálně young adult literatury. Je Česko připravené na literaturu pro mládež s hrdiny vymykajícími se binárnímu chápání sexuality? Doufám, že ano. Před lety jsem našla a přeložila pro nakladatelství LePress nizozemskou knihu Jedno morče a dvě mámy od Pietera Fellera pro starší děti, ve které chlapec vyrůstá v lesbické rodině a řeší předsudky na malém městě.