Morituri

Tak co to bude, hospodo? No, konečně, Alčo, cos tam tak dlouho dělala? Vodháněla starý duchy! Tak pivka, dyť sme fakt jak u Suchánků. A tady k nám tři rumy, Alí, na ten pátek. Pivo taky? Samo sebou. Hele, pěkně to pění, hned to bude. Teda to je pěny, jeden by řek půllitr mlíka, a teče to z tý trubky, teče, pěnivec. No jo, tati, zavřít voči šlo, ale zatnout zuby v takový pozici? A jak si to nenechat líbit, brácha, když už Monča měla Anglána. Stejně sem věděla, že něco podobnýho visí ve vzduchu. Nepíše se vo tom v knížkách a netočej filmy? Trevor mě pak postavil a šoupnul to do mě zezadu. To už sem mohla i zatnout zuby. Jenže nebylo to špatný pod tou teplou sprchou, obličej namáčklej na mléčný sklo, jeho šlechtěný ruce na svých ňadrech, chvilku koukám dolů na chuchvalec z džínů, trika, košile a spoďárů, jak se v tom Trevor vrtí chodidly a na vše pleská voda, a pak mě to taky vzalo, ale dával bacha a střík to na mý záda. A teprve pak začal zase kecat, von přitom fakt neřek ani slovo, že bych měla Dusta pravidelnějc kartáčovat, prej mu hrozně padaj chlupy, a jestli sem už koupila to máslo s mořskou solí, a že ta ruská restaurace v Covent Garden stojí za to, a mokrej jako hastrman ťapě všude po koupelně a nakonec v županu zmizí v obejváku. Takže posbírat mokrý hadry, vytřít koupelnu, oblíct se a jít vykartáčovat Dusta. Tady je to pivo. No, sláva bohu. Alice, jak chceš u nás dlouho zůstat? Nevím, pane. Až se vrátím z Buenos Aires, tak si promluvíme. Jistě. Monča volala ten samej večer, hele, nic moc, hrozně rychle si to dycky udělal. Hm. A co ty? Já? Já šla domů, vyvenčila Dusta, uklidila binec v koupelně a pěkně na kutě. O Trevorovi sem jí neřekla ani slovo. Ani nevím proč. Líbilo se mi to, v tý sprše i s tím šamponováním, a pak, kdoví, co by Monča někdy v Praze vykukala bráchovi? Ale David příště parťáka vopravdu přived, nějakej Kane! Rozvážel pizzu a cosi studoval. A zase, na Anglána trochu snědej, tvrdil, že má předky z Indie, to by moh říct každej cikoš, že jo, ale chytrej byl, to se musí uznat, když sem vyprávěla o Trevorovic rodině, pohrdavě prohlásil, že je Trevor nafoukanej parveny. Pořád to slyším, jak to vyslovil parr-ve-ny, taky se mně to slovo hrozně líbilo, i když jsem nevěděla, co znamená. Von to poznal, ale nesmál se mně jako kluci z Kahudový, kteří na základce křičívali, Alice hloupá palice! A hele, koho to k nám čerti nesou, černej Mišel alias Sněhulák, co ten tady dělá? Tak co, Mišeli, co to bude? Pivečko, panižko! Ten se tu češtinu nikdá nenaučí a už se tu poflakuje roky. A žes tu tak dlouho nebyl? Hm, stane to se. Už tady nebyl klidně přes měsíc, černoušek z Konga, co se plácá mezi lágrem v Zastávce a Prahou. Prej politickej uprchlík. To bych rád viděl, Sněhuláku, cos v tom Kongu proved, že tam nesmíš? To mu říká brácha, když je v dobrým rozmaru. A Mišel se směje jak měsíček na hnoji. V Tesku dobže? Cože, v Tesku nebo v Česku? Ale dneska má pěkně zapráskaný boty. Kudy ses brodil, někde přes pole? Běž si ty boty votřít vo rohožku, ať nenaděláš po celý hospodě! Ano, panižko. Hele, Sněhulák je tady, to sou k nám hosti, jak to, že seš pořád černej, když venku sněží?Alčo, dej mu na mě pivo, ať kluk ušatej vidí, že nejsme hamouni, že jo, Sněhuláku. A pro tebe, Míro, ještě jednu vodku s malým? Jasně, ať se pomějem, když to de vod desíti k pěti. Hm, vod desíti k pěti, a zas má novej auťák, prej že není nad volvo. Vo tom můžem s Honzou jenom snít. Kde se vlastně courá, pan účetní? Mišel umí francouzsky, ten bude vědět, co to je parveny? Mišeli, co to znamená parveny? Von je snad hluchej, vejrá na zeď přesně jak pajdavej Tonda. Normálně je samej vtípek nebo mrká na svou velkou igelitku a pokoutně nabízí ty svý dřevěný sošky. To mu tady brácha zatrh. Hele, pivo jo, ale kšefty s haraburdím si dělej venku na ulici, Sněhuláku. To umění, pravá Afrika! Ty vole, tomu říkáš umění? Nějaký ksichty s vohnutejma pyskama nebo žirafy? To nestřelíš ani na Matějský. Anglán Kane mně parveny klidně vysvětlil, znamená to něco jako buran, kterej nečekaně zbohat. Asi měl s Trevorem pravdu, neříkával přece každou chvíli a hlavně před synáčkem, jak začínal vod píky coby pingl v restauraci. No jo, takovýho kázání nás táta aspoň ušetřil, jezdíval celej život se sanitkou a moc se s tím nevoháněl, když už na něco vzpomínal, tak na časy, kdy hospoda patřila dědovi. Jednou bude zase naše, děcka, nebojte, voni ty komunisti věčně věků u válu nebudou. Hlavně zatnout zuby a zavřít voči, člověk pak vydrží všecko, a taky ho vrchnost nechá na pokoji. No jo, táta, budiž mu země lehká, vytratil se jako ranní opar nad Karlínem, ani nestih novou hospodu, když ji brácha pěkně rozjel. Tak co to bude? Modrý kamelky a jednu plzeň. Modrý už nejsou, jenom žlutý. Alí, dej nám zas tři rumy. Tramvajáci maj po šichtě, to bude tanec. Kdopak je tady parveny? Určitě Míra a tutyfruty Karel, ti sou z tý party nejbohatší. Brácha říká, že nejvychcanější, každopádně nejvíc řvou. Kane uměl i další francouzská slůvka a šeptal mně je do ucha, nějak poznal, že se mně to líbí, i když, kdo ví, co mně říkal? V posteli byl ale něžnej, pomalu mě rozvohnil, počkal, až se udělám, a pak to rychle vodbyl ze svý strany. Nebylo to špatný. Určitě lepší než s Kevinem, ten ho chtěl v tom jejich přepychovým apartmánu, když byli papínci někde v luftě, ze začátku vehementně strkat jen do mýho zadku. Tak to teda prr, když už to má bejt, ať z toho maj voba něco, že jo? A pak se ten věčnej študent málem rozbrečel, prej že to snad nikdy takto nevyzkouší. Sem mu řekla, tak si za to zaplať, a von ten jouda hned letí do pokoje a přinese stolibrovku. Pane jo, to byla tehdá kupa peněz, ale já myslela, ať si koupí nějakou poběhlici. Nejsem kurva z Balkánu, jak říkal brácha. Jo, jo, už to točím! Kaneho by něco podobnýho zkrátka nenapadlo. Když moh, tak hlavně básnil vo Francii, jak se tam prej dobře žije, prej se člověk nemusí honit za penězma vod rána do noci jako v Anglii, ale užívá si života. Vínko, slunce, ženy, skvělý jídlo. A to ti padá samo do klína? ptala se Monča. Skoro, až dodělám školu, pojedu hned tam, tvrdil a mrk vždycky na mě. Pravdou je, že mě Londýn zklamal, myslela sem, že tam budu chvíli tvrdě makat, vydělám si slušný prachy, který trochu užiju, a ještě zbude na byznys v Česku, třeba s těma kabelkama. Aspoň tak to tenkrát radívali různý chytrolíni v novinách a v časácích, jeďte do světa, naučte se jazyky, získejte západní zkušenosti a doma už se s novým know-how neztratíte. Prdlajs! Jak říkává Honza, vobyč slušný lidi nikdy nezbohatnou, i kdyby se rozkrájeli. Jedině Monča na tom vydělala, jenže ne nějakým novým know-how, jednoduše se jí v hlavě rozsvítilo. Ale co já? Trochu sem se naučila anglicky, poznala Londýn a užila si s Anglány. Ušetřený peníze vod Trevora byly ovšem rychle v čudu. A nevytrhla by mě ani ta stovka, kdybych nastrčila zadek Kevinovi. Co si dáte? Vodku! Voba? To sou divný týpci, asi Ukrajinci, ten druhej moc česky neumí, to je jasný. Dva vodka! OK, tady to je. Taky lezli někde přes pole jako černej Sněhulák. Nebo snad venku padaj z nebe trakače? Ještě dvakrát vodku? Teda vy máte žízeň, to je venku takový horko? Ani se neusmějou. Ty dou z nějaký stavby, unavený, uondaný, že si to daj ještě jednou? Tak co, hošani, co bude? V neděli byste se mohli voholit, až půjdete do kostela, třeba se vám trochu rozjasněj ty vaše kakabusy. Cože, platit? Prosím, přesně stovku. No, a je to, kde se vzali, tu se vzali, kopli do sebe dvě vodky rychlostí světla a zarostlí zablácenci sou fuč. To by Trevor jistě řek, inu nekulturní Východ. Západ holky před šoustáním přece šampónuje, a pro jistotu i voblečený. Ale, marná sláva, nevzpomíná se na to špatně, jak drhly džíny vo pipinu, když tam dole prsty kvedlal pěnu. Že já si dám panáka! Tondo, teď bych si jednoho dala. Cože? Hele, ty seš dneska asi zamilovanej, říkám, že bych si dala malýho prcka. Tak to nalej a napiš na mě. Kdo ví, kam ten mladej v tý fujavici běžel? Ty jeho modrý voči, ach jo. Jezuskote, koho to tu nemáme, paní magistra vosobně. Čau, co si dáš? Dvojku bílýho, lidi jsou kreténi. A je to tady! Teď bude půl hodiny skuhrat a nadávat, a taková to bejvávala veselá holka, Monča, jenže vod tý doby, co čichla k prachům, je přesně jako brácha, jako by každý ráno při vstávání voba šlápli na ježka. Co je novýho? Nic, co by bylo, zase jsem se hádala s pojišťovnou kvůli proplácení, vona tam v kanceláři sedí nějaká kráva… To znám nazpaměť, která nemá ani páru, jaká je to zodpovědnost, dávat lidem správný léky… Mončo, já tady lidem dávám taky léky. Cože? No, přesně jako ty, jenom pacienti nemaj žádnej předpis, úlevu vod životních strastí ale vyžadujou stejně. Alice, kdy dostaneš rozum? To říkal i brácha, když sem si začala s Honzou. Hernajs, kde vězí? Normálně už tady v pátek dávno vysedává. A hele, Petr vod Kvíčaly. Ahoj, co si dáš? Tomu dneska asi taky uletěly včely, ani nehoukne na pozdrav. I když otázka to byla zbytečná, co by se dal jinýho než jednu desítku. Nazdárek Péťo, mám pro tebe kšeftík, Alí, přines nám dvě malý vodky. Ježiš, Míro, ještě sem si nedal ani pivko, a hned panáka? Budeš čumět, co pro tebe šéf bazaru Klofnito vymyslel za rito. Kudy si šel, dyť seš samý bláto? Jen mu dej, Kvíčalo, pěkně do něj. Hele, Čáro, nech mě bejt, kdybyste neseděli v hospodě, tak byste věděli, že se venku čerti ženěj, pěkně sem se rozmáz před Vodvátými časy, on ten sníh s vodou nahoře na kopci přimrzá. Anebo ti starej Brázda v tom jeho kutlochu nalil něco vostřejšího, že jo? Kecy, a co máš za kšeft, se nadřu za pár šupů a ty shrábneš velký prachy jako vždycky. Pane jo, ty máš dneska náladu, víš co, koukej tamhle chvíli na hokej, Sparta vede 5 : 0, až se zklidníš, tak to probereme. Tak ještě Honza s Karlem a bude tu celá parta. Kde ten Honza vězí? Že by zůstal někde v centru? To by snad aspoň poslal esemesku, na pátky se přece vždycky těší jako malej Jarda. My sme dobrá parta, Alí, víceméně vod mateřský. To znám určitě Kvíčalu, mimochodem první babu, kterou sem kdy políbil, teda na čelo, hráli sme Šípkovou Růženku a já byl princ, tamhle Čára s Karlem dělali křoví, to sem pěkně rozsekal, když sem se ke spící Kvíčale udatně blížil. Na základce přibyl Petr a zrzka Martina, hele, vostatní z týhle čtvrti se rozutekli po celý Praze nebo do světa, ale my zůstali Kahudový věrný, na život a na smrt, to vy, Husákovy děti, vo tom nemáte páru, jak se tady žilo po vosmašedesátým. Husákovy děti, když to slyší brácha, vylít by z kůže. No, a představ si, že chtěj zrušit body za… Mončo, pamatuješ na Londýn? Jasně, ale co s tím dneska, to je dávno pryč. Já bych tam někdy ráda, tak, podívat se na starý místa, zavzpomínat, ty puby v Bayswateru určitě budou fungovat. A černejch tam bude dvakrát tolik než tenkrát, tak si tam zajeď a zavzpomínej. Tak si tam zajeď a zavzpomínej, to se jí to kecá, když může jet klidně zejtra. Jenže co my s Honzou? Stárnoucí účetní, co furt platí alimenty, a mně brácha dává dvanáct litrů, prej si trhnu na spropitným, to teda jo, stěží stovku za den tady s těma milionářema z mokrý čtvrti, a prej buď ráda, že nemusíš platit nájem! Probůh, dyť sme se tu voba narodili a barák je po dědovi, tak proč bych za tu kůču dva plus jedna měla ještě platit? Dáša bere určitě víc, jinak by se mu na to dávno vybodla, dlouhej nebo krátkej tejden, dohromady čtrnáct dnů v měsíci, minimálně jedenáct hodin denně. Mě to štve, že teď v zimě nevyšlo Thajsko jako loni, líp se to pak snáší, tady ta mizérie, ale co naděláš, když v práci byly skoro pořád všichni maród a Maruna vdávala dceru, někdo to tam za pultem vodstát musí, že jo, ale na lyže do Alp ještě zajedu, to si piš! A v létě k moři jakbysmet, že jo, Mončo, život je těžkej, to my s Honzou budem rádi, když nám vyjde tejden na Nymbursku, má tam domek po babičce ve vesnici, kde chcíp pes. To je dovča snů, posekat trávu na zahradě a popálit se vo kopřivy, vodpoledne koupák v Městci, smaženej langoš s kečupem a kofola u bufáče, a večer na pivko do hospody, houby v červenci ještě nerostou, všude je tam plno hovad, a na kole za sebou slyšíš pana účetního ve vytahaným triku a s křečovkama na lýtkách, jak funí do kopce, a když ho vyfuní, tak se začne rozplývat nad líbeznou českou krajinou, hele, Alí, tady je krásně, co? Ježiš, ten mně dneska pije krev, kde se zasek? Dej mi ještě dvojku. A hele, venku zase sněží!   Vydává Revolver Revue.