Poslední písmeno překladatelské abecedy
Mnohé studenty jazykových oborů a začínající překladatele neláká tolik představa, že se jednou budou živit překládáním odborných textů a smluv, lokalizováním webů a aplikací, titulkováním či tlumočením — mají spíše literární ambice a sní o tom, že jejich překladová díla budou plnit police knihkupectví, knihoven a knihomolů. Knižní překlad je často vnímán jako nejvyšší meta a stává se alfou a omegou jejich snažení. Jenže dostat se k zajímavému titulu nebývá snadné, a pokud se v tisku či na nástěnce domovské katedry objeví nabídka spolupráce na „překladu knih světových autorů“, není divu, že může zaujmout.
Jak taková spolupráce může také vypadat, naznačuje redaktor vydavatelství Omega, které v řadách studentů loví prostřednictvím reklamních agentur nejčastěji. Jeho nesmlouvavý, podivuhodně formulovaný e-mail určený překladatelům apeluje „na dobré překlady“ a trvá na náležité kvalitě — což je jistě chvályhodné a pochopitelné, pokud vás při čtení nezarazí hned několik věcí.
Překlady mají například „znít […] rytmicky se střídáním dlouhých souvětí a krátkých vět“. Specifický styl autora je tedy nepodstatný, a nevíte-li, jak trefit ten správný rytmus, pusťte si k práci skočnou, případně si celý káravý text přečtěte ještě jednou. Ať víte. Jak je to správně. „Příliš složité věty s množstvím středníků“ si totiž může dovolit jen pan redaktor.
„Pro výsledek je klíčová znalost češtiny, nikoliv naopak“, neboť kdo by si myslel, že je jistě vhodné znát i jazyk, z něhož se překládá, je nedospělý naiva bez kreativního ducha. A věřte, že pan Skramlík ví, o čem píše — kreativní a svérázná práce s překlady je vydavatelství Omega natolik vlastní, že mu vynesla už 3, slovy tři anticeny Skřipec, které každý rok uděluje Obec překladatelů.
„Překlady a jejich ukázky jsou hodnoceny v šestibodové stupnici“ s barevným rozlišením, kupříkladu „za dvě modrá“ nebo „za tři fialová“. Ocení zvláště absolvent, který se slzou v oku vzpomíná na vysvědčení, žákovskou a razítka zvířátek z první obecné. Kdo bude zlobit, dostane „za pět červenou“ a za trest „důkladný rewright“!
Nejdůležitější je přitom dodržovat normu — „maximálně čtyři chyby“ ve výsledném „produktu“. Doba je zlá, výrobní řetězec dlouhý, korektury přežitek a každé šlápnutí vedle se trestá snížením honoráře.
Pokud si však dáte záležet, kýžené odměny se dočkáte, neboť tento podnik „jede v režimu fabriky“ a u pásu, milé děti, u pásu si VŽDY vyděláte „značné peníze“. Tedy… pokud vám nebude vadit, že nárok na honorář budete mít podle smlouvy nejdřív za 90 dní po odevzdání překladu, a pokud vaše dílo bude „bez vad a nedodělků“. Bezvadnost sice Omega konkrétně nedefinuje, jisté však je, že by se překladové dílo nemělo dostat do rukou editora — jeho práce se totiž „musí zaplatit na úkor honoráře překladatele“. Jistější tedy bude utáhnout si opasek a najmout si vlastní korektorku. Spolupráci si můžete vyzkoušet při hledání všech interpunkčních vad, hrubek a vymknutí z vazby ve zmíněném e-mailu — najdete-li všechny, zasloužíte si „za jedna zelenou“ fidorku.
Nejjistější ovšem bude se této „prudce“ expandující továrně na knihy vyhnout a zkusit štěstí u nakladatelství, které překladatele bere jako spolupracovníka, ne jako otrockou sílu.
Autorka je překladatelka.