Šedesátá léta v Římě
Tematika odhalování ezoterních skandálů uvnitř „prohnilé“ katolické církve je nejpozději od nástupu osvícenství „literárně populární“. Od Diderotovy Jeptišky vede například až k Andělům a démonům Dana Browna předaleká cesta. Církevní historik Hubert Wolf (nar. 1959) svým monumentálním Případem Sant’Ambrogio na tuto cestu nehodlá vstupovat.
Jeho šestisetstránkové dílo je totiž především faktografickým dokumentem bez zrnka přitažlivých spekulativních fabulací. Interpretaci pečlivě doložených skutečností nechává většinou na samotném čtenáři.
Když se roku 1998 papež Jan Pavel II. rozhodl zpřístupnit tajný archiv Kongregace pro nauku víry, následnice římské inkvizice, umožnil tak mnohým historikům vstoupit na dosud neprobádané pole. Profesor münsterské univerzity Hubert Wolf se jako jeden z mnoha chopil příležitosti. Výsledkem jeho mnohaletých archivních studií je kniha, které v českém překladu přibyl zbytečně lacině vyzývavý podtitul Utajený skandál římských řeholnic (původně Die Nonnen von Sant’Ambrogio. Eine wahre Geschichte).
Kniha rekonstruuje na základě záznamů inkvizičního procesu události, které se odehrály v malém ženském klášteře regulovaného III. řádu svatého Františka na přelomu padesátých a šedesátých let devatenáctého století. Ve spletitém příběhu vystupuje mnoho postav, ale ústřední roli v něm hraje „madre vicaria“ Maria Luisa. Tato krásná a mocichtivá žena organizuje pod záminkou náboženského zasvěcení sexuální orgie a nechává se uctívat coby světice. Jak vyplyne na povrch, má dokonce na svědomí životy řeholnic, které jí stály v cestě za budováním kultu svatosti. Nedokáže ji zastavit ani představená kláštera, ani jezuitští zpovědníci, kteří jsou doslova uhranuti charismatickou „světicí“. K odhalení vedou až nevydařené travičské pokusy Marie Luisy na jedné z řeholnic (jedná se o šlechtičnu Katharinu von Hohenzollern, jejíž bratranec, arcibiskup Gustav Adolf zu Hohenlohe-Schillingsfürst, ji z moci svého úřadu v poslední chvíli zachraňuje život).
Na Wolfově knize není nejcennější objev pikantního skandálu kontemplativního kláštera v samotném centru Říma. Není to ani bravura, s jakou se historikovi daří kloubit barvité vyprávění spletitého příběhu amorální řeholnice, aniž by podléhal Skylle vábení bulvarizace či Charybdě suché vědecké deskripce. Tou nejcennější devízou knihy je především znepokojivý přesah, k němuž práce v závěru cílí. Příběh nekončí rozsudkem inkvizice. Autor pečlivě sleduje další osudy souzených osob. Zarážející je především životní příběh zpovědníka řeholnic — pátera Kleutgena (vystupoval též pod jménem Peters), který se nepřímo na klášterních zločinech podílel. Brzy se mu dostává díky konexím rehabilitace, stává se jedním z blízkých učenců papeže Pia IX. a též snad jedním z tvůrců kontroverzního dogmatu o papežské neomylnosti, které přijímá první vatikánský koncil. Ve jménu mocenského boje je tak úspěšně retušována i jeho osobní minulost. Tématem snadnosti zapomnění zločinů osobní či společenské minulosti tak nabývá Wolfova zdařilá historická studie další podstatný rozměr.
Hubert Wolf: Případ Sant’Ambrogio. Utajený skandál římských řeholnic, přeložil Lubomír Kotačka, Prostor, Praha 2017