Soutěžil, vyhrál, prodal

Vše se skrývá za zdánlivým detailem na produktových stránkách Amazonu. Když si zákazník vybere, jakou si chce koupit knihu, klikne na fádní tlačítko „přidat do košíku“ a pokračuje v nákupu nebo přechází k platbě. Obchod knihy nabízí z vlastních skladových zásob, a pokud daný artikl není na skladě, jeho dodání zajišťuje třetí strana.

Zapojení dalších obchodníků a distributorů do prodeje na Amazonu se v posledních deseti letech stalo téměř nezbytností: obchod nabízí tolik druhů zboží s takovým datem dodání, že je téměř nemožné udržovat skladové kapacity, které by celou nabídku byly schopny držet a efektivně spravovat. Amazon proto na své stránky vpustil další prodejce, kteří v případě nedostatku zboží na skladě obchodu (samozřejmě za přenechání určitého procenta Amazonu) dodají tovar koncovému zákazníkovi.

Do letošního roku se tento přístup Amazonu knihám vyhýbal. Pokud objednávaný titul nebyl na skladě, nákup automaticky pokračoval ze zásob nakladatele. To se před týdnem změnilo, za tlačítkem „přidat do košíku“ se už nemusí schovávat pouze skladník Amazonu nebo pracovník expedice konkrétního nakladatelství, ale také nějaká třetí strana. Kdo to bude, rozhodne speciální algoritmus na základě ceny, dostupnosti či rychlosti dopravy. Nakladatelství proto musí soutěžit s knihkupci a distributory.

Z české perspektivy se to může zdát jako bezproblémová situace. Peníze z prodeje se přece nakonec dostanou k nakladateli a autorovi, nehledě na to, kdo danou knihu zákazníkovi prodá a dodá, ne? Ne nutně: na americkém trhu působí spousta obchodníků, kteří se neštítí prodávat tzv. signální výtisky (advance copy), rozesílané recenzentům, distributorům, publicistům, knihkupcům či knihovnám ještě před tiskem finální verze, popřípadě založili své podnikání na přeprodeji tzv. remainderů — skladových zásob knih, které nakladatel není schopen držet a prodává je proto dál, s tou podmínkou, že musí být označeny a v distribučním řetězci už nikam dál (kromě koncového čtenáře) nesmí putovat. V Česku se prodejem remainderů živí například společnost Levné knihy. Soutěžit o košíkové tlačítko mohou rovněž antikvariáty — pokud si zákazník nestěžuje, pak novost knih nikdo nekontroluje. A to se děje jen velmi zřídka.

U nových knih tak žádný problém nenastává: Amazon i nakladatel pochopitelně nového titulu tisknou a naskladňují dostatek, aby byli schopni ukojit počáteční poptávku. Všechno se začíná komplikovat u titulů starých rok a více, tzv. backlistu, který pro nakladatele i autory představuje podstatný a často dominantní zdroj zisku. Tady totiž o nákupní košík začínají soutěžit prodejci testovacích, vyřazených a starých kopií a zákazník nemusí nic poznat. Nakonec, proč si nekoupit knížku o pár dolarů levněji?

Zatímco zákazník může přijít k újmě leda tak, že mu občas přijde knížka s razítkem „neprodejné“ na zadní straně nebo se zažloutlým ořezem, nakladatelství a autoři jsou v mnohem horší pozici. Nová politika Amazonu totiž reálně může ohrozit podstatnou část jejich příjmů. Podle vyjádření některých nakladatelů však v současnosti nejde dělat nic jiného než čekat a monitorovat situaci.

To ale nebrání spekulacím ohledně motivace Amazonu, která k danému kroku vedla. Vedle navýšení marží z prodeje, které plyne ze soutěžení o možnost dodávat, je ve hře ještě nový byznys Amazonu: print on demand (POD), čili tisk na objednávku. V budoucnu by tak knihy, které si zákazník na internetu objedná, mohl obchod rovnou tisknout a expedovat — vlastník autorských práv by dodal pouze tiskové podklady a licenci. Lze se proto domnívat, že Amazon si vpuštěním dalších prodejců do obchodu s novými knihami připravuje vyjednávací prostor pro vlastní tiskařské záměry. Což je model, který v Česku zatím neznáme — ale není důvod se jej v budoucnu neobávat.