Korejské plody zrychlené modernity

Vegetariánka dostala Mezinárodní Man Bookerovu cenu, v domovské Jižní Koreji nicméně před oceněním velké úspěchy nesklízela. Jak to? Začneme-li od názvu, už i ten sám o sobě v Koreji nevzbuzuje tolik pozornosti, jelikož vegetariánství nepatří mezi celospolečenská témata. Rovněž obsahově oslovuje román jen určitou část korejské veřejnosti. Příběh nevyznívá povzbudivě, nepřináší emocionální očistu, poučení, motivaci nebo alespoň lehkosrdečnou zábavu. Tím pádem se míjí s většinovou představou, co by měla literatura čtenáři nabídnout. Pro Korejce zároveň postrádá zážitek z jinakosti vzdáleného společenského a kulturního prostředí, kterým bezpochyby působí na západní čtenáře. V souvislosti s mezinárodním úspěchem Vegetariánky se hodně zmiňuje překlad Deborah Smithové. Je opravdu pro úspěch románu tak zásadní? Určitě ano, překlad pochopitelně román zprostředkoval anglosaskému literárnímu okruhu, bez čehož by bylo udělení Mezinárodní Man Bookerovy ceny nemyslitelné. Deborah Smithová je nadšenou propagátorkou korejské literatury a přes své mládí a překladatelskou nezralost si zaslouží za svůj entuziasmus kredit. Ona byla tou důležitou osobou, která nabídla ukázku z knihy Portobello Books, pozdějšímu vydavateli Vegetariánky. Jinak by kniha svůj anglický překlad možná nikdy nespatřila. Co se ale týče samotného překladu, tam by se dalo polemizovat, zda přínos imaginativnosti a kreativity Smithové převažuje nad zjevnými chybami, které rozbíjejí konzistenci originálu. Pro českého a vlastně západního čtenáře je čtení Vegetariánky podobný zážitek jako sledování Kim Ki-dukových filmů: občas se postavy chovají naprosto nepochopitelně. Zároveň lze cítit jejich určitý vzdor vůči konvencím. Jak silný je motiv boje proti společenskému uspořádání v současné korejské literatuře? Nepochopitelně se chovají jen do té míry, nakolik neznáte jejich kulturní kontext. Pokud korejské prostředí znáte, umíte rozlišit mezi místně obvyklými vzorci a něčím opravdu bizarním. Asi proto, že jsem v Koreji strávila několik let, mi postavy ve Vegetariánce připadají docela korejsky normální — až na hlavní hrdinku, která ale samozřejmě má být „jiná“. Tady bych s Kim Ki-dukem nesrovnávala, protože jeho tvorba je manýristická a záměrně zobrazuje mezilidské vztahy v určité hyperbole. Popření tradičních hodnot a vztahů stojí u samotného zrodu moderní korejské literatury.

Petra Ben-Ari, foto: archiv Petry Ben-Ari

Vegetariánka se točí kolem dvou sester, které se snaží po svém vypořádat s rolí ženy; jedna pasivním, sebedestruktivním odporem, druhá až absurdním naplněním ideálu úslužnosti. Dá se Vegetariánka považovat v jisté perspektivě za feministický román? Lze ji tak vnímat, ačkoliv to feministické sdělení zůstává nevyjádřené. Zde je třeba si uvědomit, že přes svou značnou hospodářskou a technologickou vyspělost se Korea doposud nevzdálila společenskému uspořádání určovanému konfuciánskou doktrínou, v němž žila po několik staletí. Tedy ne natolik, jak by odpovídalo prudké modernizaci v ekonomické sféře. Dvě sestry ve Vegetariánce se mi zdají velmi symbolické v tom smyslu, že reprezentují dvě hlavní strategie korejských žen — buď demonstrují svou touhu podřídit se a vyhovět všem nárokům tak, aby předešly konfliktům s okolím, anebo se stáhnou do své introvertní bubliny a vymůžou si výjimku z některých společenských závazků a povinností, přičemž ale riskují postupné sociální vyloučení. K feministické doslovnosti by však bylo nutné, aby se sebedestruktivní energie v druhém případě napřela ven, do nějakého aktivního pokusu o osvobození hrdinky z její psychologické pasti. To se však v románu nestane. V jednom eseji jsem četl, že si dnes konečně získávají pozornost i korejské spisovatelky. Co se změnilo? Nevím, že by to byl nějaký vyloženě současný trend. Spisovatelky sice nikdy korejské literatuře nedominovaly (ostatně kde ano), ale i přes velmi nevyrovnané dělení rolí v tradiční společnosti nebyla gramotnost a literární činnost ženám nikdy vyloženě upírána. Historicky se to pochopitelně týká jen příslušné privilegované vrstvy s přístupem ke vzdělání. Díla autorek se zachovala už z předmoderní doby. Dnes se množství píšících žen přirozeně zvyšuje a můj osobní dojem je, že romány korejských autorek jsou na Západě úspěšnější než díla jejich mužských kolegů. Příkladem může být zřejmě největší korejský bestseller všech dob — Modlitba za matku (Ommarul putchakhe, 2009), kterou napsala spisovatelka Sin Kjong-suk (u nás vyšla v překladu z angličtiny). Úspěch Vegetariánky také hodně souvisí s korejskou kulturní diplomacií. Proč Jižní Korea investuje tolik energie do mezinárodní propagace vlastní literatury? Když nad tím tak přemýšlím, Korea vlastně jen emuluje vzor kulturních velmocí, z jejichž úspěchu by se ráda poučila — a mezi něž v asijské perspektivě počítá i Japonsko. Ústav pro překlad korejské literatury, státní agentura podporující korejskou literaturu v zahraničí, každoročně rozděluje rozpočet ve výši několika milionů dolarů a netrpělivě vyhlíží podobné úspěchy, jaký loni zaznamenala právě Vegetariánka. Tato aktivita je součástí větší mozaiky celkové koncepce korejské soft power, jež má podpořit mezinárodní konkurenceschopnost Korejské republiky nejen na kulturní, ale i na hospodářské a politické úrovni.

Deborah Smithová a Han Kang, foto: Man Booker Prize

Kteří korejští autoři mají ještě „světové“ parametry? V českém překladu vyšli vedle zmíněné Sin Kjong-suk například I Mun-jol či Kim Jong-ha. Řadu slavných spisovatelů představují také sbírky povídek Tváře a osudy (1999), Ukradené jméno (2006) nebo Loď pokladů (2012), kde najdeme jména jako Kim Tong-in, Hwang Sok-jong, Čo Se-hui, Kim Sung-ok či Pak Wan-so. Z básníků bude pro českého čtenáře nejznámější a nejdostupnější Ko Un. Z autorů, kteří zatím do češtiny přeloženi nebyli, jmenujme alespoň dva klasiky z počátečního období moderní korejské literatury I Kwang-sua a Jom Sang-sopa a výstředního spisovatele a básníka inspirovaného surrealismem, který zemřel ve dvaceti sedmi letech na tuberkulózu, I Sanga. Letos uplyne sto let od vydání Mudžongu (česky Bezcitnost) spisovatele I Kwang-sua, ustavujícího díla korejské literatury, která si svou obrozeneckou fází musela, na rozdíl od těch západních, projít ve zrychleném režimu dvacátého století. Jak ji to poznamenalo? Pro charakterizaci tohoto „zrychleného režimu“ se v korejských studiích ujal termín „compressed modernity“ — komprimovaná modernita. Korea, podobně jako jiné asijské země, se po konfrontaci s moderními západními státy otevřela jejich vlivu, což katalyzovalo nerovnoměrný, překotný rozvoj v ekonomické, politické i sociální oblasti. Výsledkem je komplexní korejská přítomnost, kde vedle sebe koexistuje nejmodernější elektronika s pozůstatky konfuciánské etiky. Korejská literatura musela naráz vstřebat několik století dějin západní filozofie a umění, nadto potřebovala reagovat na aktuální problémy a plnit své vlastní cíle. Synchronně vznikaly jak umělecké experimenty, tak angažovaná díla, imitace západních vzorů i ozvěny vlastních literárních tradic. Korejská literatura dnes nabízí nepřebernou džungli všemožných tematických i stylistických okruhů (jen pro dokreslení: jedna moje spolužačka ze srovnávací literatury na Soulské národní univerzitě psala diplomovou práci na současnou zombie literaturu) a je v tomto ohledu značně nepředvídatelná. Málokdo asi tušil, že tak významné ocenění, jako je Mezinárodní Man Bookerova cena, získá deset let starý román poměrně neznámé autorky. A takových překvapivých objevů jistě může nyní přijít více.