Buďte na chvilku Thoreau

Minulý týden nakladatelský svět viděl jednu z největších, ne-li největší zálohu na knihy: nakladatelský dům Penguin Random House údajně nabídl Barackovi a Michelle Obamovým za jejich biografické rukopisy až pětašedesát milionů dolarů (přes 1,6 miliardy korun). Obě knihy by se měly týkat doby, kterou manželský pár strávil v Bílém domě, přičemž v případě bývalého prezidenta by „nemělo jít pouze o memoáry“. Tato informace, stejně jako ta o vyplacené záloze, pochází z neověřených (nicméně z více a na sobě nezávislých) zdrojů. Kromě data vydání na podzim roku 2018 není nic bližšího, včetně nakladatelské značky, pod níž obě knihy vyjdou (Obamovi ovšem dříve spolupracovali s divizí Crown), o chystaných titulech známo. Barack Obama už vydal dvě knihy, obě před nástupem do prezidentské funkce: memoáry Cesta za sny mého otce z roku 1995, kdy začínala jeho senátorská kampaň ve státě Illinois, a politické rozjímání Odvaha doufat, vydané pár měsíců před oznámením jeho prezidentské kandidatury v roce 2007.

Když se mluví o adaptaci literárního díla, většina lidí si představí román nebo povídku, málokdy filozofující vzpomínky. A pokud už dojde na náročnější literární formy, směřuje většina adaptací k experimentálnímu divadlu nebo filmu. V brzké době ale bude možné zažít adaptaci úplně jinou: nejslavnější kniha transcendentalisty a dědečka dnešního environmentalistického hnutí Henryho Davida Thoreaua Walden aneb Život v lesích se dočkala videoherního zpracování. Hráč bude mít podobně jako Thoreau možnost během hry zažít všechna čtyři roční období poblíž massachusettského rybníku Walden; toulat se po lesích, pěstovat boby, psát si do deníčku nebo rozdělávat oheň. Hra by měla reagovat na duševní rozpoložení vyvolané akcemi hráče — například tlumit hudbu i světlo při počínající melancholii. Hra (pojmenovaná jednoduše Walden, a Game) by tak měla své uživatele — stejně jako se o to snažil Thoreau u svých čtenářů — naučit životní rovnováze. Vývoj videohry trval skoro deset let. Nezbývá než čekat, kdy herní vývojáři objeví Ladislava Klímu.

Pro většinu jejích uživatelů je Wikipedie zdrojem více či méně relevantních a více či méně důvěryhodných informací: otevřená online encyklopedie je dílem tisíců nadšenců, kteří se navzájem kontrolují, editují a každé heslo pilují k dokonalosti podle svého nejlepšího uvážení. Pro tyto novodobé encyklopedisty je prostor Wikipedie občas otevřeným bojištěm — některé položky totiž vybízejí k různým interpretacím. V minulém týdnu se jedné takové wiki válce nevyhnul možná nejslavnější kocour všech dob: Garfield. Jeden z editorů Wikipedie v návaznosti na dva roky starý rozhovor autora kocouřího komiksu Jima Davise, v němž mimo jiné prohlásil, že „Garfield je hodně univerzální, tím, že je kočka, vlastně není ani žena ani muž, není žádné rasy ani národnosti, není ani starý ani mladý“, změnil Garfieldův gender z mužského na „žádný“. Banalita, kterou chtěl napravit uvedením v původní stav další editor, eskalovala během tří dnů do frenetického přepisování hesla, do něhož se zapojili třeba editor z Filipín nebo někdo z amerického Kongresu. Neřešila se jenom Garfieldova genderová příslušnost — líný, lasagníchtivý kocour se na chvíli stal také šíitským muslimem. Celý encyklopedický spor o pohlaví jedné kočky (či kocoura) skončil zablokováním hesla — a debatou o genderu. Deník Huffington Post sice uznává, že celá debata se dá odmítnout jako hloupá, ale v jádru věci prý upozorňuje na malou a nesamozřejmou reprezentaci LGBTQ jedinců. Jim Davis nakonec pro Washington Post potvrdil, že Garfield je on, i když poměrně anachronickým argumentem, že přece „má přítelkyni, Arlene“.