Pro občany jen to nejlepší

Uživatelé hromadné dopravy v Singapuru si zanedlouho budou moci k jízdenkám koupit i levné knížky kapesního formátu. Projekt je součástí kampaně Národní čtecí hnutí, která má během následujících pěti let pozdvihnout singapurskou čtenářskou úroveň. Tamní gramotnost je sice devadesát osm procent, neznamená to ale, že lidé čtou: v roce 2015 po knize aspoň jedenkrát sáhlo jen asi čtyřicet procent lidí. Většina Singapurců dává přednost webu a sociálním sítím, zvláště u mladší generace, na kterou se čtenářská kampaň zaměří především. „Aktuální dění je mnohem častěji předmětem rozhovoru,“ podotýká jeden singapurský student a dodává, že „je navíc důležitější pro práci a kariéru“.

Deník Washington Post si všímá, že nízká míra čtenářství v Singapuru je v rozporu s tamní literární kulturou: každoroční knižní výprodeje lákají davy, Singapurský festival spisovatelů má dobrou pověst, z knihoven se každý rok půjčí 36 milionů knih, boční uličky jsou zaplněné knihkupectvími. Washington Post si tento paradox vysvětluje silnou autocenzurou celého singapurského literárního provozu — svobodu slova sice chrání zákon, vláda nicméně může vydávat vydavatelské zákazy nebo povolení bez omezení. Na grantech závislé literární časopisy tak publikují vesměs nekonfliktní obsah a texty kritické vůči vládě či jinak kontroverzní (například gay tematikou) jsou víceméně podpultové zboží. Z impotence literární scény nelze vinit jen stát, ale také trh práce — většinu singapurské knižní produkce tvoří příručky k sebezdokonalení.

Na Ukrajině platí nový zákaz dovozu ruských knih — a ukrajinským nakladatelům, distributorům a knihkupcům se to nelíbí. Zákon se připravoval už od září, v původní podobě se měl veškerý ruský import pouze kontrolovat a zakazovat se měly konkrétní tituly s „antiukrajinským“ obsahem. Vláda v Kyjevě však zákon upravila a minimálně do prvního dubna tak platí kompletní embargo na ruské knihy. Stát však nijak nezajistil kompenzaci ukrajinských nakladatelů a knihkupců, těm přitom hrozí velké ztráty: ruské knihy totiž tvoří až šedesát procent zdejšího knižního trhu, zejména jde o učební a odborné publikace a o klasickou či překladovou literaturu. Vzhledem k nákladům na překlad nebo nákup práv i ke schopnosti většiny obyvatel mluvit a číst rusky se vydavatelům jednoduše příprava titulů v daných segmentech nevyplácí. Zákaz dovozu knih z Ruska tak podle knihkupců a vydavatelů víc než co jiného vytvoří větší poptávku po knihách, kterou bude nedostatečně saturovat černý trh — ten legální na to nebude mít prostředky.

Rusko má k ukrajinským knihám podobný vztah jako oficiální ukrajinská politika k těm ruským: za poslední roky jich zakázalo stovky, často prý kvůli podněcování etnického konfliktu. Kvůli nim se také v pátek dostal k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku případ Natálie Šarinové, ředitelky Ukrajinské literární knihovny v Moskvě. Během zátahu v knihovně v roce 2015 policie v depozitářích objevila některé ze zakázaných titulů — ačkoliv podle zaměstnanců knihovny se všech postižených knih instituce zbavila a policie vynesla ze skladu výtisky, které knihovně nepatřily. Šarinová je proto od října 2015 v domácím vězení. V listopadu loňského roku začal soudní proces s ředitelkou — kvůli údajnému naskladňovaní zakázaných knih čelí obvinění z extremismu, antiruské propagandy a zpronevěry. Devětapadesátileté Šarinové, která obvinění odmítá, hrozí až deset let vězení.