Až příliš dokonalý pastiš

Už loňský český stánek na veletrzích v Lipsku, Bologni a hlavně ve Frankfurtu byl vizuální a organizační průšvih: uzívaná sázka na tvář Jana Amose Komenského a prezentaci tiskáren příliš byznysu ani marketingu nenadělala. Moravská zemská knihovna, zodpovědná za organizaci stánku a nově třeba i za vybudování tuzemského literárního centra, se snad poučila, říkala si letos řada profesionálů. Ale nepoučila. Nenápadný stánek místo učitele národů dekorovala notoricky známá tvář Václava Havla. Případný nežádoucí dojem muzeální expozice měly pak zřejmě zaplašit informační brožurky, které se na českém stanovišti rozdávaly.

Zatímco ke stánku a jeho organizaci se jako každý rok v konspirací vibrující atmosféře nechce nikdo z přímých svědků moc kriticky vyjádřit, obludné brožurky a letáky mluví hlasem objektivní pravdy. Tedy, mluví, spíše chraplavě skuhrají. Letáky o českých literárních cenách, hostech stánku — letos organizátoři přivezli exponáty Halíka, Hvížďalu a Žantovského —, program expozice a brožury o české literatuře v překladu a dětské literatuře totiž až příliš připomínají grafický odpad, který si člověk odnášel v batůžku z návštěvy strojírenského veletrhu v roce 1995. Nekvalitní, zašedlý papír, nulová a k tomu často i pro laika nesmyslná sazba, naprosto otřesná kvalita reprodukovaných fotografií a nejednotný a vlastně absentující grafický styl musely dělat v kontextu mezinárodního veletrhu a prezentace ostatních zemí či jednotlivých nakladatelů Česku bezesporu velkou službu.

Bohužel, situaci chudáka, který se přece jen odvážil sestoupit do hlubin šedi, nezachraňuje ani text brožurek. Už jenom kodrcavá angličtina z dílny agentury Moudrý překlad, s. r. o., odrazuje od dalšího čtení. Skutečnost, že se grafické ocenění Nejkrásnější české knihy na jednom místě překládá jako „The Most Beautiful Czech Books“ a jinde zase jako „The most beautiful literature“ nebo název publikace o dětské a mládežnické literatuře Literature for children and young people 2016 v situaci, kdy už je ve světě i u nás léta zavedený termín „young adult“, svědčí o nekompetentnosti najatého překladatele a minimálním dohledu ze strany zadavatele. Opravdu se nenašel jediný překladatel zorientovaný v literárním prostředí?

Naděje umírá poslední, a také že umřela. Grafickou a jazykovou úroveň české stánkové prezentace nepozdvihuje, ale spíš podtrhává i obsah. Hlavní brožuru o české literatuře uvozují články od literárních agentů, ukázky z textů Tomáše Halíka nebo Michaela Žantovského, profil Knihovny Václava Havla, a dokonce úryvek projevu byvšího prezidenta. Ke zmíněnému přehledu dětské literatury se lze propracovat jen skrze více než dvacetistránkovou stať Martina Reissnera. Chaotickou kupku smutných brožurek zahušťují drobné letáčky o literárních cenách; jen zběžně sumírují laureáty. Z mdlého, antikvárně insitního ducha české prezentace nevyčuhuje nic alespoň trochu živého, profil jediného mladého českého autora, barevný náhled obálek nebo přehled témat, která českou literaturou hýbou.

Česko tak reprezentují nedbale elegantní pánové Halík, Havel, Hvížďala a Žantovský na rozostřeném průklepáku. Možná je to geniální ironická hra, dokonalý pastiš z dílny Moravské zemské knihovny. Ale ať je to dílo sarkastického intelektuála, nebo neschopného manažera, propagace je to zoufalá a nefunkční. A nezbývá než zase jenom doufat, že se do příštího roku a hlavně do veletrhu v Lipsku v roce 2019 organizátoři poučí a polepší.