Risknout to v Kuvajtu

V Česku vyšlo během roku 2015 oficiálně zhruba šestnáct a půl tisíce knižních titulů. Vychází to z každoročně vydávané zprávy Svazu českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) o knižním trhu. Celkový obrat knižního trhu byl sedm a půl miliardy korun, to je o tři až čtyři sta milionů více oproti předchozímu období. Trh s knihami tak vzrostl zhruba o pět procent, což si SČKN vysvětluje celkovým oživením české ekonomiky, snížením sazby DPH na knihy nebo třeba výzvou ministerstva školství, aby základní a střední školy v rámci dotačních programů nakupovaly učebnice a literaturu od běžných knihkupectví. Z celkového počtu vydaných knih s vročením 2015 vyšlo podle statistik SČKN 5297 beletristických knih, což je o sto sedmdesát více než za rok 2014. Celkově tak beletrie představovala čtyřicet dva procent tuzemské knižní produkce.

Největšími knižními producenty jsou nakladatelské domy Albatros Media (885 vydaných titulů), Euromedia Group (560 titulů) a MOBA (361 titulů). V první desítce jsou také univerzitní nakladatelství, jejichž produkce ovšem oproti předcházejícím letům poklesla. Celkově na českém knižním trhu působilo 2587 nakladatelů, přičemž více než polovina z nich vydala jen jednu knihu s vročením 2015.

Těžké časy zažívají nakladatelé arabských knih. S úbytkem čtenářů v Iráku a Sýrii či táhlou ekonomickou krizí v Egyptě se v posledních letech značně zmenšil odbyt pro arabsky psanou literaturu. Svědčí o tom i zájem nakladatelů o Kuvajtský mezinárodní knižní veletrh, kam se jich minulý týden sjelo skoro šest set. V arabském regionu je přitom ročně patnáct velkých a spousta menších veletrhů, které mají mezi prodejci často lepší pověst. Jak píše deník The Guardian, kuvajtský veletrh je v rámci arabských knižních přehlídek výjimkou: zatímco jinde, včetně tak konzervativní země, jako je Saúdská Arábie, jsou veletrhy svobodným prostorem, kde lze zakoupit knihy v běžné distribuci nedostupné nebo přímo zakázané, v Kuvajtu podléhá veletrh přísné cenzuře stejně jako zbytek knižního trhu. Nakladatelé tak často riskují, že jim zásoby přivezených knih zabaví policie.

Kuvajt je přitom zemí se silnou literární tradicí, kulturními institucemi i uznávanými autory. Proto je také přitažlivý pro nakladatele z celého arabského regionu. „Je to důležitý trh kvůli velkému čtenářství,“ vysvětluje Sherif-Joseph Rizk, šéf káhirské pobočky nakladatelství Dal al-Tanweer. „I přes malou populaci je počet čtenářů v Kuvajtu vysoký — a myslitelný zisk rovněž.“

Podle úspěšné kuvajtské spisovatelky Bothayny al-Essy, která se angažuje v boji proti tamní knižní cenzuře, celý problém začal kolem roku 1998, kdy kvůli několika kontroverzním knihám začaly politické tahanice, a v posledních deseti letech „Ministerstvo informací provedlo literární masakr“ a vykázalo řadu kuvajtských spisovatelů mimo knihkupectví. Al-Essa vidí původ silné cenzury v neschopnosti politické, liberální opozice v Kuvajtu.

Zdá se ale, že se v Kuvajtu jak kvůli občanským aktivitám, tak díky nátlaku knihkupců věci obrací k lepšímu. Na veletrhu se například objevily tituly, které do normální distribuce nesmí: třeba překlady sexuálně explicitní a násilné fantasy série Píseň ohně a ledu George R. R. Martina.

V Kanadě se našla úplně první audiokniha: čtyři dlouhohrající vinylové desky z roku 1935 s nahrávkou novely Tajfun od Josepha Conrada. Nahrávku pořídil v roce 1935 britský Královský národní institut pro slepce. Původně byly desky s namluvenými knihami určeny pro slepé veterány první světové války. Podle profesora moderní literatury Matthewa Ruberyho z Queen Mary University of London, který se věnuje historii audioknih a díky tomu získal od kanadského antikváře unikátní nahrávku, si ji do Kanady musel přivést právě nějaký vysloužilý voják. Za zmínku stojí, že výběr knih k nahrávání byl ve své době ostře kritizován: mnoho posluchačů odsuzovalo institut za to, že vybírá knihy na základě moralistního klíče, a nikoliv podle toho, co by si slepci chtěli poslechnout. Spoustu knih tak měli slepí lidé odepřenou kvůli sexuálnímu, násilnému nebo vulgárnímu obsahu.