Malí nakladatelé vytvářejí pestrost literární scény

Proč jste se přihlásil do výběrového řízení na ředitele knižní společnosti? Předpokládám, že s vaším životopisem jste si mohl docela vybírat. Celý život se pohybuji v oblasti managementu kreativních průmyslů. I když jsem se soustřeďoval na filmový marketing, můj záběr byl vždy širší – hudba, divadlo, literatura. V letech 2014–2015 jsem byl ředitelem marketingu Evropského hlavního města kultury Plzeň 2015. Tato zkušenost mi zásadně rozšířila obzor. Po skončení plzeňské mise jsem se poohlížel po nové výzvě. V tom okamžiku bylo zveřejněno výběrové řízení a mně to přišlo jako ideální příležitost k zúročení nabytých zkušeností. A navíc jsem knihomol. Jak vnímáte českou knižní, potažmo literární kulturu? Česká republika patří k zemím, kde vychází hodně knih a lidé hodně čtou. Knihy mají nadstandardně vysokou úroveň grafického a tiskového zpracování. Tomu se ostatně chceme věnovat v rámci tématu „Kniha jako objekt“ v příštím roce. Obecně tu mají literatura a knihy vysoký společenský status. Literární provoz ve smyslu setkání s autory, scénických čtení, ale i festivalů a podobně je hodně centralizován do Prahy a několika univerzitních měst, v regionech je minimální. To je škoda a do budoucna to může vysokou literární kulturu u nás ohrozit. Větší podpora ze strany státu by neškodila, existuje řada studií prokazujících jasnou vazbu mezi čtením, gramotností, kvalitou života a vyspělostí země. Hospodářským novinám jste řekl, že Svět knihy sice prospívá, ale došly nápady. S jakou vizí do Světa knihy přicházíte? Pokud mám svou vizi shrnout do jedné věty, tak chci, aby Svět knihy byl kromě velkého literárního trhu také velkou literární kavárnou. Kvalitní a dobře zkomunikovaný program, účast významných literátů, ale také dobrá péče o návštěvníka ve výsledku přinesou i vyšší tržby na stáncích. Akce by měla být víc customer-friendly prostředím. V mezinárodním kontextu nemůžeme konkurovat jiným veletrhům velikostí trhu, českou kotlinu nenafoukneme. Můžeme se však pokusit zahraničí oslovit kvalitou a kreativním pojetím akce.

Svět knihy 2016, foto: Svět knihy

Bude se měnit i image veletrhu? Ano, ale veškeré změny chci zavádět postupně. Knižní trh je velmi konzervativní prostředí a já si nemohu dovolit ztratit ani na jeden ročník jeho důvěru. Jedna z už tradičních výtek Světu knihy je, že si na veletrhu nemůžou z finančních důvodů dovolit vystavovat malí nakladatelé. Navrhujete proto zřídit „samostatnou zónu“. Jak by měla fungovat? Celkový počet nakladatelství u nás je obrovský, jsou mezi nimi i nakladatelé, kteří vydávají třeba jen pár knih do roka. Ti úplně nejmenší, kteří chtějí veřejnost upozornit třeba jen na jeden konkrétní titul, se budou moci na veletrhu prezentovat bez nutnosti mít stánek, zaplatí si jednorázovou prezentaci nebo koupí prezentační panel. Prodej knih jim zajistíme na společném pultu, který bude provozovat sám veletrh. S „většími malými“ nakladateli se chci domluvit na takové formě společné expozice, která zohlední jejich potřeby a bude jim maximálně vyhovovat. Malí nakladatelé vytvářejí pestrost literární scény, proto pokládám za důležité je na veletrhu mít. Hodláte v budoucnu nějak výrazněji měnit koncept veletrhu a jeho programu? Na to odpovím stejně jako u image, ano, ale postupně. Musí zůstat zachovány základní atributy akce, tedy to, že návštěvník má možnost seznámit se s téměř kompletní knižní produkcí (a nakoupit si ji) a osobně se setkat s autory. Posílen by měl být mezinárodní aspekt akce, prezentace aktuálních trendů v literárním světě. Program by měl působit uceleněji a přehledněji.