Otazníky nad Rychlonožkou
Populární kultura je již po několik desetiletí předmětem zájmu akademiků, kteří v ní dávno nespatřují jen nekvalitní zábavu pro nenáročné publikum, či dokonce účinný nástroj pro manipulaci s masou, ale živý a vyvíjející se organismus, jenž nenapodobitelným způsobem přispívá k utváření celé lidské společnosti.
Důležitou součást tohoto organismu tvoří i komiks, jemuž se odborníci z řad komiksových studií věnují nejen z pohledu historického a společenského (nezřídka ve snaze o jeho legitimizaci coby svébytného umění), ale též z hlediska jeho stavby a specifické „gramatiky“, mezi jejíž základní stavební kameny patří právě ony panely a bubliny zmiňované v názvu publikace z nakladatelství Akropolis.
Pojednání V panelech a bublinách. Kapitoly z teorie komiksu je nejen významným českým počinem na poli komiksového badatelství, ale také prvním skutečně uceleným přehledem komiksové teorie, jaký kdy u nás vyšel. V uplynulém desetiletí totiž na pulty českých knihkupectví dorazila pouze dvě díla zabývající se teorií komiksu — Stavba komiksu (Host, 2005) Tierryho Groensteena a Jak rozumět komiksu (BB Art, 2008) z pera Scotta McClouda —, a přestože jde v obou případech o zajímavá a podnětná pojednání, ani jedno nelze považovat za základní příručku komiksového teoretika. Groensteenovo dílo se přes svou nepopiratelnou hloubku vyznačuje určitou toporností a vyžaduje od čtenáře značné znalosti nejen samotné komiksové teorie, ale též sémiotiky, sociologie a především obeznámenost s klasickými komiksy francouzsko-belgické školy. McCloudovo pojednání je oproti tomu značně srozumitelnější a díky atraktivnímu komiksovému formátu především hravější, avšak autorova argumentace postrádá důslednost a místy je příliš chatrná, než aby vyhověla nárokům odbornějšího publika.
Kniha V panelech a bublinách tak mezi oběma staršími publikacemi tvoří tolik potřebný zlatý střed a v jedenácti obsáhlých kapitolách nabízí ucelený a především velmi pečlivě rešeršovaný přehled všeho, co by měl komiksový teoretik znát, ať už jde o obecné otázky týkající se vzniku komiksu coby pojmové kategorie a jeho postavení coby kontroverzního média balancujícího na pomezí literatury a výtvarného umění, či o problematiku specifické komiksové „gramatiky“. Velmi zajímavá a potřebná je i kapitola rozebírající komunitu komiksových fanoušků, jejichž existenci podobná díla často opomíjejí. Každá z kapitol je doplněna přehledem doporučené literatury a především relevantním obrazovým materiálem. České čtenáře jistě potěší, že mnoho komiksů použitých coby ukázky pochází z pera domácích autorů, a to nejen klasiků, jakými jsou Ondřej Sekora a Jaroslav Malák, ale i současnějších kreslířů, mimo jiné Jiřího Gruse. Právě využití česko(slovenského) komiksu coby názorné pomůcky pro výklad komiksové teorie je jednou z nejsilnějších stránek celého pojednání a dlužno říci, že právě autorský tým sestávající z Pavla Kořínka, Martina Foreta a Michala Jareše patří v tomto ohledu k osobám nejpovolanějším: koneckonců jde nejen o zkušené komiksové badatele, ale též o spoluautory monumentálního díla Dějiny československého komiksu 20. století (Akropolis, 2015), jež se dočkalo velkého ohlasu u čtenářů i odborné kritiky.
Jak již bylo řečeno, kniha V panelech a bublinách. Kapitoly z teorie komiksu je především odborným pojednáním určeným zájemcům z řad komiksových badatelů a odborníkům z příbuzných oblastí, avšak rozhodně nikoli výlučně jim. Autoři sice zhusta užívají odborné terminologie, avšak zároveň dokážou psát srozumitelně i vtipně, takže jejich dílo dozajista zaujme i zájemce z řad laické veřejnosti, a dost možná i některé z kritiků, kteří dosud zatvrzele odvracejí zrak od velkolepých možností komiksového světa.
Pavel Kořínek — Martin Foret — Michal Jareš: V panelech a bublinách. Kapitoly z teorie komiksu, Akropolis, Praha 2015