Když si čte stroj

Na Ukrajině se připravuje nový zákon, který umožní kontrolovat všechny knihy importované z Ruska a případně je zakázat kvůli „antiukrajinskému“ obsahu. Návrh zákona začátkem měsíce schválila ukrajinská vláda. V návrhu se otevřeně nemluví o Rusku, ale o „agresorském státu“, ovšem jedinou zemí s takovým oficiálním označením je právě Ruská federace. Podle ukrajinského vicepremiéra Vjačeslava Kyrylenka by mohl být zákon, důležitý pro ukrajinskou „humanitární bezpečnost“, schválen ještě před koncem roku.

Není to první pokus ukrajinské vlády omezit ruský informační knih: v srpnu 2015 například Ukrajinská finanční služba zakázala dovoz třiceti osmi ruských titulů, aby „uchránila ukrajinské občany před metodami informační války a dezinformace, rozšířením nenávistné ideologie, fašismu, xenofobie a separatismu“, stejně tak se několik ruských knih nevyhnulo zákazu letos. Převratný je podle Charkovské skupiny na ochranu lidských práv, která na chystaný zákon upozornila, v předloženém návrhu rozsah účinnosti zákona a příliš obecné vymezení nebezpečných knih. Na kontrolu knih má třeba dohlížet „rada expertů“, nikde ale není specifikováno, kdo a na základě čeho ji sestavuje. Velmi snadno by tak mohlo dojít ke zneužití zákona k cenzurním krokům daleko za hranicí informační války s Ruskem.

Google už delší dobu vyvíjí vlastní umělou inteligenci, Google Brain, která má v budoucnu zlepšit servis zákazníkům a nabídnout nové služby. Vědci zodpovědní za vývoj neuronové sítě nedávno dali počítači přečíst na jedenáct tisíc románů — a způsobili tím mezi spisovateli pozdvižení. Nikoliv kvůli chmurným představám robotizované budoucnosti, nýbrž kvůli tomu, že se žádného nezeptali na svolení jejich dílo použít. Knižní korpus (Book Corpus), jak oficiální dokumentace Google souhrn tisíců próz označuje, je sestaven z volně a zadarmo dostupných textů uměleckého charakteru. Podle mluvčího Google totiž výzkumníci potřebovali při vývoji řeči a komunikačních schopností Google Brain naučit, „jak říct mnoha způsoby stejnou věc — a jazyk, frázování či gramatika ve fikci má tendenci být mnohem různorodější a bohatší než ve většině nonfikce“.

Postižení spisovatelé mají s neautorizovaným výzkumným využitím vlastní tvorby problém na dvou rovinách. Zaprvé, texty, které se uvolili dát světu zdarma, využívá soukromá společnost k jasně komerčním účelům. Takové je stanovisko třeba americké Gildy autorů. Ta už dříve žalovala Google kvůli porušování autorských práv v projektu rozsáhlé a veřejně přístupné online knihovny Google Books, žalobu soud nicméně zamítl s odůvodněním, že z Google Books těží celá společnost. S tím souvisí i druhý, obecnější problematický aspekt krmení Google Brainu tisícovkami románů: autoři je napsali ke čtení, a nikoliv jako datové krmivo syntetických mozků. Autorský zákon prostě nemyslí na to, že by umělecké dílo a duševní vlastnictví mohly aktivně využívat i stroje.

Před nedávnem jsme informovali o možnosti zakoupit v aukci popel Trumana Capoteho. Urna se slavným spisovatelem minulý týden našla nového majitele a konečná cena se vyšplhala na 43 750 dolarů (zhruba milion korun). Počáteční dražební cena přitom byla dva tisíce dolarů. O aukci Capoteho pozůstatků — kromě popela se prodávalo také ošacení nebo nádobky s léky — byl velký zájem, do Los Angeles se kvůli Capotemu sjeli kupci z Ruska, Číny, Německa či Jihoafrické republiky.